Jak Laurin & Klement školil první české řidiče

V roce 1888 byly automobily ještě v plenkách, ale i tak už bylo v Německu vydáno oprávnění, takzvaný glejt, který je považován za první řidičský průkaz na světě. Dostal jej Karl Benz a opravňoval ho k používání jeho vlastních samohybů.

Na českém území vlastnil podobný průkaz jako první Theodor von Liebieg v Liberci, když si na Vánoce roku 1893 přivezl první automobil.

Tehdejší rakousko-uherské úřady k průkazům přistupovaly tak, že zjišťovaly, zda není stroj v rukou jeho uživatele nebezpečný okolí, protože stále panoval velký strach z vnitřního spalování a hrozby výbuchu.

V roce 1900 se na českém území začala skládat zkouška s názvem „prozatímní ustanovení o jízdě vozy automobilními a koly motorovými na veřejných cestách“.

Zkoušku dozoroval certifikovaný komisař, většinou pak takový člověk, který měl zkušenost s parními kotly. Výuka se neprováděla, stačilo bezpečně ovládat vůz, se kterým se zájemce o oprávnění dostavil.

S takovými poměry ale nesouhlasil Václav Klement, sám držitel a úspěšný absolvent zkoušky, kterou složil v roce 1906 u zkušebního komisaře pro Království České Theodora Skuliny.

Klement ale věděl, že jeho automobilka Laurin & Klement bude potřebovat vlastní, důkladně vyškolené řidiče, kteří budou přesně vědět, jak automobil funguje a jak se správně a bezpečně ovládá na profesionální úrovni.

V létě 1907 tak v Mladé Boleslavi vyjeli na silnice absolventi první autoškoly na českém území, kterou přímo zřizovala automobilka Laurin & Klement. Podnik přitom avizoval, že majitelům motorových vozů poskytne názorné seznámení s konstrukcí vozu a znalosti s řízením. Vychovat ale společnost uměla i profesionálního řidiče, kterým se tehdy říkalo „chauffeři“.

Laurin & Klement o své vlastní autoškole dokonce informoval v časopise Sport a hry, kde určil, pro koho je kurz vypsán. „Mladí lidé řemesla zámečnického, mechanického, neb příbuzného nalézají tu příležitost zdokonaliti se v řídiče, po nichž v době rozmachu automobilového značná bude poptávka.“

Samotná výuka měla probíhat přímo v automobilce, a to „při dostatečném počtu cvičebních vozidel“. Kromě teoretické části byl kladen důraz na praxi. Zájemci dostali příležitost „seznávati názorně, postupně a důkladně celou soustavu motorů benzinových, poznávati materiál k orgánům těmto upotřebený a osvojiti si znalost opatrování, jehož orgány tyto vyžadují“, stojí v textu.

Po roce 1907 pak společnost Laurin & Klement vychovávala své šoféry, kteří buď dále řídili vlastní vůz, nebo byli společností nabízeni těm, kteří si chtěli automobil pořídit, ale chtěli mít profesionálního řidiče. Bohužel, lety se nedochoval přesný postup výuky. Skládal se ovšem z výuky řízení, teoretické části o motoru a další technice a praktické části, kde se studenti seznámili s běžícími motory.