Hyundai věnoval hasičům výukový Tucson. Má odhalená kritická místa

Po spoustě dopravních nehod může posádka z auta relativně snadno vystoupit. Stávají se ale i vážnější nehody, kdy není možné se do auta dostat jinak než rozstříháním karoserie.

Aby to bylo pro posádku havarovaného vozu i hasiče co nejbezpečnější, ale zároveň aby byl proces co nejrychlejší, je nutné, aby hasiči věděli, jak a kde můžou stříhat. Za tím účelem dostali hasiči Moravskoslezského kraje darem dva Hyundaie - Tucson a ix35.

Nejsou to ovšem auta, která by se měla „těšit” na nabourání a následné rozstříhání v rámci nějakého cvičení. Tucson, který jsme měli možnost si prohlédnout na prezentaci v Praze, byl speciálně upraven tak, aby odhalil zásadní prvky karoserie, interiéru i elektronické výbavy.

Je tedy učební pomůckou a zajímavostí na něm je, že i když je jeho volant zčásti rozebrán tak, že odhaluje airbag, a sedačky jsou rozřezané a odhalené až na kovovou kostru, je pojízdný. Nesmí samozřejmě jezdit po silnici, ale v rámci vystavení a výuky se umí hýbat vlastní silou.

Takovéto vozidlo slouží hasičům jako model, na kterém je možné se detailně podívat, který nosník či výztuha jsou vyrobeny z jak pevné oceli. Obecně jsou ale dvě místa, kde se karoserie stříhá, není-li možné vyprostit lidi z vozidla jinak - horní konec A-sloupku a horní konec B-sloupku.

Podle plk. Vojtěcha Nezvala, ředitele okresního ředitelství HZS MSK ve Frýdku-Místku, je každá nehoda jiná a ke každé je nutné přistupovat individuálně.

U nejběžnějších aut na českých silnicích hasiči často vědí, jak postupovat. Pokud dopředu vědí, k jakému automobilu jedou, a ten není úplně běžný, ale mají k němu informace o postupu vyprošťování, mohou se předem podívat a zvolit nejrychlejší a nejbezpečnější postup.

V tomto bodě výrazně pomáhá systém eCall, systém automatického přivolání pomoci při nehodě. Ten je od začátku dubna 2018 z nařízení EU povinně instalován do všech nově homologovaných vozidel, v některých autech se však objevoval již dříve. [celá zpráva]

Sděluje totiž operačnímu středisku jednak souřadnice GPS a počet osob ve vozidle, ale také mimo jiné, o jaké vozidlo se jedná. Tyto informace jsou pak předány hasičům, kteří jedou k zásahu. „Zajímá nás, jaký to má pohon, jaké to má baterie, jaké to má prvky karoserie, tj. kde budeme stříhat,” vysvětluje Nezval, co je pro zasahující hasiče nejpodstatnější.

Technologie aut jde samozřejmě velmi rychle dopředu, což znamená i odlišný přistup k vyprošťování osob z havarovaných aut. „Kdysi nám na trabanty stačila speciální vyprošťovací hasičská sekera, materiály byly měkčí. Dnes musíme vozidlo stabilizovat, hledáme bezpečnostní prvky, řešíme, jestli může docházet k požáru,” nastiňuje Nezval.

Při vyproštění osob z havarovaného vozidla tvoří problém jednak airbagy, ale také pyrotechnické předepínače bezpečnostních pásů, nedošlo-li k jejich aktivaci. Můžou mít např. poruchu a prostě nefungovat, ale také můžou vystřelit v nevhodný moment a hasiče zranit nebo zabít.

Na airbag ve volantu existuje zádržný systém, který se na volant nasadí a lidi kolem před jeho nechtěným vystřelením ochrání. Něco podobného, byť s obtížnějším nasazováním, existuje pro čelní airbag spolujezdce v palubní desce. Hlavové airbagy ale není jak takto „zneškodnit”.

K hlavovým airbagům se váže ještě jeden problém. Nejsou naplňovány výbušninou jako čelní, nýbrž stlačeným plynem v kapsli - malé tlakové lahvi. Tuhle laáhev ale má každé auto jinde - některé ve hranách střechy, některé v C-sloupku, některé dokonce v zadní části střechy před pátými dveřmi.

Pro hasiče tahle lahvička představuje problém, pokud hlavové airbagy nebyly vystřeleny. Pokud je plná lahvička přestřižena, dojde k výbuchu a existuje riziko zranění hasiče.

Nádrže na plyn, ať už LPG nebo CNG, jsou samy o sobě bezpečné. Problém nastává ve chvíli, kdy dojde k nehodě a je poškozena ta část vozu, ve které je nádrž umístěna.

Problém je v tomto případě riziko úniku plynu a následného požáru či výbuchu. Nádrže jsou vybaveny bezpečnostními ventily, které v případě nehody uzavřou cestu plynu do motorového prostoru. Bezpečnostní ventily také upouštějí tlak v nádrži v případě, že vozidlo již hoří, a to právě z důvodu, aby nedošlo k výbuchu.

Větším problémem je v tomto případě LPG než CNG, a to zejména proto, jak se plyn chová. LPG je těžší než vzduch, takže v případě, že z nádrže uniká, drží se pod autem, a nefouká-li vítr, nerozptyluje se dobře. CNG je sice výbušnější, neboť je to metan, ale je lehčí než vzduch, a pokud uniká z nádrže, snáze se rozptýlí, vysvětluje Vojtěch Nezval.

Rozdíly jsou i v případě požáru. LPG je v nádrži v kapalné formě, a je-li nádrž zvenčí zahřívána požárem, kapalina se nemá kam rozpínat. Bezpečnostní ventil tedy bude upouštět z nádrže tlak dříve, než tomu bude u CNG, které je v nádrži uchováváno v plynné formě. Samozřejmě záleží na tom, z jaké části jsou nádrže plné.

V případě LPG jsou bezpečnější toroidní nádrže, které se umisťují většinou do prostoru rezervního kola, uvedl ppor. Martin Pajurek z hasičské stanice v Nošovicích u Frýdku-Místku. Toroidní nádrže mají bezpečnostní ventily umístěny tak, že přetlak je upouštěn pod auto, mimo prostor posádky. Je-li nádrž válcová a uložena v kufru, nemá kam jinam přetlak vypustit než do kabiny.