Život s plug-in hybridním Peugeotem 3008: Závěr dlouhodobého testu

Původní záměr před tříměsíční zápůjčkou Peugeotu 3008 do zásuvky byl simulovat běžný život s tímto typem pohonu, který se napříč značkami dostává do modelových řad čím dál více. Zkrátka přes týden auto používat vlastně jen na elektřinu, při dojíždění do redakce. A přes víkend zvládat výlety na klasický hybridní pohon se zapojením zážehového motoru.

Rok 2020 však nebyl běžný snad ničím, a tak bylo složení cest natolik různorodé, že nám z toho vychází zkušenosti z opravdu kombinovaného provozu. Od častého nabíjení a popojíždění po centru Prahy, přes nákupy velkoobjemového zboží po výlety mimo zpevněné silnice i do hor v plném obsazení.

Po zaměření na elektrický pohon a život ve městě a druhém dílu věnovaném provozu primárně na spalovací jednotku je na čase podívat se na tenhle vůz komplexním okem. Jaké jsou naše zkušenosti po téměř pěti tisících najetých kilometrech?

SUV 3008 se ve druhé generaci představilo v roce 2016, na trhu už tedy figuruje čtyři roky. Na ulicích možná už stačil celkem zevšednět, stále se však jedná o moderně vyhlížející vůz. Své také zvládne facelift, který se dostane v příštím roce do Česka.

Přiveze přední „kly” z LED pásků ve stylu modelů 508 či 208, vzadu pak čirou grafiku svítilen. A také příplatkový černý paket, který vůz zbaví některých chromových prvků. A že jich současná varianta před faceliftem nabídne v některých konfiguracích až příliš. Vyšší výbava GT k tomu, co vidíte na fotkách, totiž přidá ještě lištu pod okny.

Také už nebude platit, že 3008 může vypadat úplně jinak, pokud si neobjednáte LED světlomety. To bylo důležité udělat jednak kvůli tomu, že dobře svítí, ale i kvůli agresivněji tvarované přídi. Po faceliftu už dostanete vždy LEDky.

V interiéru modernizace nabídne větší a kvalitnější obrazovku středového infotainmentu. Což je opět záležitost, kterou po společném soužití vítám. Ne že by byla obrazovka k vzteku malá a nekvalitní, ale doba už zkrátka pokročila.

Systém však zůstává shodný, jen rozšířený o zkratky k ovládání ventilace, což je jen dobře. Přes volby v podobě kláves pod obrazovkou se rychle dostanete do různých podmenu a nemusíte se zase tolik učit, abyste našli vše potřebné bez přemýšlení.

Kontroverze kolem současných peugeotů se obvykle vznáší kolem řidičské pozice. Digitální přístrojový štít je umístěn nad malým volantem. I v rámci našeho motoristického oddělení redakce se v tomto rozcházíme. Zatímco kolega Marek si pohodlnou pozici nemůže najít, já mám toto řešení v oblibě. Tedy zejména pro účely rodinného SUV.

Na malý volant si velmi rychle zvyknete. Když jsem přesedlal do jiných testovacích vozů, připadal jsem si rázem jako kormidelník. Mám také rád head-up displeje s promítáním na čelní okno. Peugeot nic takového nepotřebuje, všechny důležité informace máte ihned pod čelním oknem, takže se nemusíte za jízdy dívat do volantu a dlouze přeostřovat zrak.

Co se samotné pozice za volantem týká, záleží podle mého na poměru délky vašeho trupu k nohám. A také na tom, jak při řízení sedíte. Pokud si opěradlo nastavíte dostatečně kolmo - tak, jak se správně řídí - a za volantem neležíte, pravděpodobně na „budíky” uvidíte mnohem snáze.

Francouzi v interiéru nezapomněli na běžné praktické prvky, do dveří dáte velkou lahev, ve středovém tunelu najdete opravdu velkou chlazenou schránku a před tímto otvorem i dva držáky nápojů. Potěší také zakryté prahy, díky kterým se při nastupování neumažete.

I přesto, že 3008 ve srovnání s 5008 platí za menší SUV pro mladé rodiny, ale klidně i bezdětný pár či coby druhé auto do rodiny, splní prostorové požadavky více než dostatečně. Plug-in hybridní verze má kvůli bateriím zmenšený zavazadelník na 395 litrů oproti výchozím 520 litrům. Zatímco se tedy uvnitř dá velmi pohodlně cestovat ve čtyřech dospělých, se zavazadly je potřeba na toto omezení pamatovat.

Interiér mě stále velmi baví svou architekturou, designem. Celkové atmosféře by ještě pomohlo dřevěné obložení z opravdového jasanu, které je moderně zpracováno a dodá vnitřku na útulnosti i vůni. Potěší vkusně provedené ambientní osvětlení i kvalitní sedadla. I po čtyřech letech na trhu máte při jízdě s tímto vozem díky interiéru pocit, že se jedná o vůz o třídu výš.

Navíc je vše velmi kvalitně zpracováno. Během dlouhodobého testu jsme nezaznamenali žádné vrzání nebo podobné vrtochy, a to ani při kolísání teplot.

Možná si vzpomenete, že hybridní ústrojí se vyskytovalo již v minulé generaci crossoveru. Ovšem tehdy šlo o full-hybrid bez možnosti externího dobíjení, navíc elektromotory kombinoval netradičně se vznětovým motorem.

V aktuální generaci najdete motor zážehový, opět ale i verzi s pohonem všech kol, která díky přídavnému elektromotoru na zadní nápravě poskytuje systémový výkon 300 koní. Doplňuje ji však i střízlivější varianta s předním pohonem, kombinovaným výkonem 225 koní. Právě ta nám dělala společnost.

Zážehová šestnáctistovka přeplňovaná turbodmychadlem má výkon 180 koní, spolu s elektromotorem činí systémový výkon, který nelze sčítat, 225 koní. Oběma motorům slouží osmistupňová samočinná převodovka s hydrodynamickým měničem točivého momentu.

Pohon dokázal přesvědčit jak při čistě elektrickém módu ve městě při dobité baterii, tak i na výletě mimo město a komfort dobíjecích stanic.

Plug-in hybridní 3008 má pod zadními sedadly baterii o kapacitě 13,2 kWh. Pokud vůz připojíte na klasickou domácí zásuvku, dobije se za 8 hodin. Zesílená zásuvka o 14 A a 230 V znamená 4 hodiny.

Nejrychlejší způsob je však na dobíjecích stanicích či prostřednictvím wallboxu. Palubní dobíječka umí využít výkon až 7,4 kW. Nám se podařilo dosáhnout nejvyššího výkonu 7,1 kW. V ten moment přehledný palubní počítač ukázal dobíjení rychlostí 26 km za hodinu, přičemž 100 procent zobrazil po 2 hodinách a 5 minutách.

V rámci plug-in hybridů jde o jeden z těch lepších výsledků. S výjimkou anomálie v podobě Mercedesu, který i pro plug-in hybridy nabízí nabíjení stejnosměrným proudem, díky čemuž se nabíjení smrskne jen na půl hodiny.

Na druhou stranu si myslím, že ony dvě hodiny jsou pro běžný život dostačující. Během schůzky v centru města, či nákupu v obchodním centru jde sice o určitý limit, ale při tom nejběžnějším scénáři stráví vůz zapojený na nabíječce delší dobu, i když to ani není třeba. Mluvím o ideálním způsobu dopravy pro vlastnictví jakéhokoli dobíjecího hybridu. Tedy že máte kde nabíjet doma, ještě lépe pak i v práci.

Po nabití lze dle přísnějšího cyklu WLTP ujet 59 kilometrů čistě na elektřinu. V reálném životě však většinou této hodnoty nelze dosáhnout. Předně, ideální podmínky pro dojezd plug-in hybridu jsou městské, kde vůz může rekuperovat pomocí brzdění, ale rovněž s vysokým podílem delších úseků s plachtěním.

Při velmi defenzivní jízdě směrem ven z města mimo špičku a s vypnutým topením se nám podařilo překročit padesátikilometrovou hranici ujetou na elektřinu. Ovšem to není styl, kterým jsme se chtěli v rámci dlouhodobého testu ubírat.

Naopak, omezovat jsme se nechtěli. Proto jsem v rámci testu městské spotřeby elektřiny vybral podzimní podvečer, kdy teploty klesly na 12 stupňů Celsia. Zapnul jsem topení, vyhřívání sedadla a jal se kličkovat po centru Prahy - kde lze díky poznávacím značkám pro elektromobily, které vůz dostane díky emisím pod 50 g/km, i zaparkovat.

Cesta napříč hlavním městem obsahovala popojíždění v kolonách, trasu v historickém centru i korzování po širokých bulvárech. Na výjezdech ze semaforů jsem plně využíval zátahu elektromotoru. Jako kdybych měl naspěch. I přesto se mi v tomto režimu podařilo dosáhnout 44 elektrických kilometrů, než se spalovací motor spustil. To vše při spotřebě 21,3 kWh na 100 km. Velmi slušné.

Pokud má mít užívání tohoto vozu s konkrétním pohonem smysl, budete nabíjet a ve městě tedy strávíte většinu času na elektrický mód. Důležité ale je, že rovněž naskočení spalovací jednotky je velice tiché, kultivované.

Pokud startujete s vybitými bateriemi, naskočí šestnáctistovka ihned. Když akumulátor vybijete během jízdy, nastartuje se zážehový motor ještě těsně před vybitím, pár kilometrů předtím, než se zapojí do pohonu. To vše velmi chytře z toho důvodu, aby se alespoň trošku zahřál v nízkých otáčkách. I poté je velmi tichým společníkem a v některých situacích na poslech jen těžko poznáte, že se zapojil.

Zároveň ale jde systém občas překvapit. Když při plachtění na elektromotor prudce sešlápnete plynový pedál, cítíte cuknutí, jak se motor zapojí, ale nejde o nic hrozného. Podobné přechody má 3008 vyřešené lépe než například nedávno testovaný Mercedes A250e.

Systémový výkon 225 koní zní u kompaktního SUV více než slibně. Skutečně, na plný plyn auto vyrazí velmi svižně, předjíždět lze s přehledem a rezervou. Ovšem pamatovat je nutné také na zmíněné kilogramy - nečekejte, že vás tohle auto zatlačí do sedačky, jakkoli je jeho dynamika slušná.

Pocitově tomu příliš nepomáhá naladění systému, které se snaží co nejvíce využívat elektromotoru a spalovací jednotku dlouho nechává ve spodním spektru otáček. Až když převodovku plynem rázně pobídnete, podřadí o několik stupňů dolů a využije vyšších otáček motoru. Na druhou stranu má podobná strategie výhody v podobě klidu, který na palubě panuje. A také relativně nízké spotřeby.

Takový podzimní výlet z Prahy do hor či jižních Čech a zpět absolvovaný s vybitými bateriemi a svižným tempem pak vyjde v průměru na něco kolem 7 až 8 litrů na 100 km. Je to hodně, nebo málo? Podle mého názoru jde o slušný výsledek, uvážíme-li výkon, typ a hmotnost vozu. I v takovém Českém Krumlově se dá snadno baterie dobít, potom účet za cestu vyjde na 6,4 l/100 km plus stokoruna za dobití, pokud nejste registrovaní u tamního poskytovatele.

Daň za to, že poté můžete přes všední dny jezdit do práce a zpět domů jen na elektřinu, jejíž cena je vysoce individuální, podle mého názoru není vysoká, jakkoli by měl dvoulitrový diesel o výkonu 180 koní spotřebu o nejméně litr nižší. Ten však s přicházejícím faceliftem příští rok zmizí z nabídky a z černé pistole půjde tankovat jen 130koňovou patnáctistovku.

Celková kombinovaná spotřeba paliva je u každého plug-in hybridu vysoce individuální. Kdybychom jezdili více po městě, jak jsme plánovali, a všude nabíjeli, klidně bychom mohli říct, že jsem jezdili „za dva litry na sto”. Podíl našich cest byl však různorodý, často ve spěchu a na venkově bez toho, abychom vytáhli kabel z kufru. Náš celkový účet tak činí 5,6 litrů na 100 km.

Nevyužijete-li ale častého dobíjení, a tedy provozu na elektřinu, a vaše cesty všedního dne jsou převážně mimoměstské, na delší vzdálenosti, pořiďte si každopádně právě diesel, nebo zážehovou šestnáctistovku bez elektromotorů. Plachtění s vypnutým motorem a výpomoc elektromotoru v nízké zátěži nedokáže zcela vyrovnat kilogramy, které s sebou u plug-in hybridu vozíte navíc kvůli vybitému bateriovému balíčku.

Vždyť druhá nejtěžší verze s dvoulitrovým dieselem váží 1555 kg, o 280 kg méně. Nemluvě o příplatku, který ve srovnání s šestnáctistovkou o 180 koních bez elektromotoru činí 255 tisíc korun. Je to ale všechno o tom, v jakém režimu vůz používáte.

I u rodinných aut se často setkávám s tím, že mají zbytečně tuhé odpružení. Mohou za to především dva fenomény. Vysoká SUV a baterie navíc. V obou případech je nutné vyšší těžiště a přidanou hmotnost zkrotit, aby auta bezpečně projela zatáčkou i ve vysokém tempu.

Když se však tyto dva faktory u jednoho vozu spojí, je často zaděláno na průšvih. Konkrétní testovaný vůz má podvozek nastavený nejlépe v rámci plug-in hybridů skupiny PSA a příbuzných SUV. To však bohužel neznamená, že zaslouží jen pochvalu.

Zatímco na velkých nerovnostech, a když se celkově chováte k autu neurvale na městských kostkách či na polní cestě, se podvozek chová velmi dobře, na některých ostrých a krátkých typech nerovností působí nervózně. Netřese nápravami v uložení a nezakopává, ale poskočí.

Při dynamické jízdě naopak vůz překvapivě dokáže potěšit nadprůměrnou stabilitou v oblouku. Chová se na limitu velmi předvídatelně a bezpečně, díky malému volantu navíc působí obratněji než vozy ze stejné třídy. Možná bych ale určitou rozměklost na limitu dokázal pochopit, kdyby vůz posádku konejšil francouzským pohupováním, které mi k charakteru tohoto auta sedí prostě více.

3008 na delších cestách potěší příplatkovým balíčkem jízdních asistentů, který doporučuji zaškrtnout. Adaptivní tempomat není zbrklý a semi-autonomní řízení vede auto pěkně uprostřed pruhu. Dobře zvládá i těžší podmínky, například v podobě prudkého deště. Jízdními asistenty určenými zejména pro jízdu na dálnici se tak vůz rovná prémiovým vozům stejné třídy.

Opačným extrémem je pak cesta, pro kterou je dobré zvolit SUV namísto fešného kombi 508, který nabízí stejné pohonné ústrojí. Už se standardními motorizacemi dvojice SUV od Peugeotu boduje světlou výškou. Udávaných 219 mm je na poměry třídy hodně. Taková Škoda Karoq má 172 mm, Volkswagen Tiguan 200 mm.

Pokud nepřijde na kluzký kopec nebo hluboké bláto, absence pohonu všech kol tak nevadí. Jen kdyby převodovka při odřazení na druhý převodový stupeň nevracela jedničku při delším prokluzu. Tehdy místo nízkých otáček a plynulému prokluzu kol přední kola podhrábnou více a auto se zastaví. Zledovatělý kopec jsem kvůli tomu vyjížděl nadvakrát. Se silnějším plug-in hybridem díky elektromotoru na zadní nápravě snáze vyřešíte i tyto prekérní situace. Pak už záleží na obutí.

Zvědav jsem byl také na to, jak na kluzkém povrchu mimo silnice půjde dávkovat výkon při rozjezdu. I na elektrický mód je však elektronika velmi dobře nastavena i na štěrku v kopci, kde se snadno zahrabu s kde čím, se mohu postupným přidáváním akcelerátoru velmi plynule rozjet bez prohrábnutí. Tohle spolu s poměrně velkorysou světlou výškou považuji za mnohem užitečnější vlastnosti v lehkém terénu na polních a jiných cestách než démonizovaný pohon všech kol.

Peugeot 3008 je zcela jistě jedním z nejlepších kompaktních SUV moderní doby, zejména pokud hledáte neotřelý design, či až luxusní pojetí interiéru. Ke skvělým běžným pohonným jednotkám můžeme směle zařadit i plug-in hybridní pohon.

Otázkou však zůstává, jestli právě ten zvolit. Baterie přidávají na hmotnosti a ubírají v kufru, auto s nimi má nervóznější podvozek. Na druhou stranu spolupráce motorů funguje téměř bezchybně ve všech situacích, které vás potkají.

Pak už zbývá si jen sednout a zvážit, jestli pro vaše užívání má plug-in hybrid smysl. Abyste využili jeho plný potenciál, je jako u všech vozů této koncepce nutné pravidelně nabíjet. Vaše cesty musejí být převážně městské a nesmí vám vadit tahání kabelů z kufru či shánění nabíjecích stanic, když zrovna nejste u práce či domova. Tehdy počítejte minimálně se 40 kilometry dojezdu na elektřinu v reálných podmínkách.

Když dobíjení není možné, počítejte s aktuální spotřebou kolem sedmi litrů. Aby se vám to všechno vyplatilo, kombinovaná spotřeba benzinu by se měla pohybovat minimálně na námi dosažené hranici 5,6 litrů, spíše ale níže.