Test Volkswagenu Grand California: Cestovatelská svoboda má jen pár much

Možnost skloubit půjčení největšího obytného auta, které Volkswagen nabízí, a průzkum míst potenciálně zajímavých pro roadtrip českými zeměmi byla příliš lákavá na to, abych ji nechal ležet. Kde všude jsem s Grand Californií byl, si můžete přečíst ve speciálním článku.

V úterý, hned po převzetí, jsem vyrazil západním směrem a v Grand Californii jsem téměř týden bydlel. Jak je k bydlení uzpůsobená a jak se s 6,8 metru dlouhým mastodontem vůbec jezdí? Inu, jako s velkou dodávkou.

Grand California je ve skutečnosti největší verze Crafteru s obytnou vestavbou. Něco jako „běžná“ California, která naopak vznikla z krátkého Transporteru – a já ji zkoušel loni v Polsku a Německu.

Vnější vzhled u užitkového auta není podstatný, ale přesto Grand California vypadá elegantně a uhlazeně – je-li to u dodávky možné. LED světlomety svítí velmi dobře; že tu jsou žárovkové blinkry a mlhovky, a že vzadu obstarávají žárovky téměř všechno osvětlení, vůbec nevadí.

Všimněte si oranžových lampiček s odrazkami po stranách; Grand California 680 má na délku 684 cm, takže musí mít boční obrysová světla oranžové barvy. Je trochu škoda, že jedno není i ze stran předních lamp a další, červené, ze strany zadních svítilen.

Šplhám do sedačky řidiče, pákami a kolečky ji seřizuji. Sedí se tu vážně hodně vysoko, nejen ve vztahu k ostatním autům na silnici, ale i k palubní desce.

Připomíná mi to náklaďák, říkám si, když strkám klíč do zapalování. Probouzím k životu dvoulitrový diesel a ten mi hned připomíná, že základem vozu je pracovní nástroj.

Přístrojový štít je analogový a velmi dobře čitelný, černobílý displej uprostřed stačí. Infotainment je ve srovnání s nejnovějšími osobními vozy Volkswagen poněkud zastaralý, ale Android Auto zvládá a fyzická tlačítka po stranách displeje se snadno používají. Škoda jen, že je tak daleko linii pohledu, protože sedím tak strašně vysoko.

Palubní deska má ohromné množství odkládacích prostor a do dveří se vejde klidně i několik 1,5l lahví s vodou. Rychle však narážím na zásadní chybu – port USB tu je jen jeden a je umístěný tak hloupě, že nemáte-li několikametrový kabel, bude váš telefon lítat v kastlících na vrchu palubní desky a navíc na něj bude pražit slunce.

Já mám navíc kabel bílý, takže se na slunci odráží v čelním skle. Aby toho nebylo málo, vidím ho přesně tam, kudy bych se chtěl dívat na silnici.

Přemýšlím, jestli mi stojí za to kupovat si černý kabel jen kvůli tomuhle autu, a vyrážím na cestu. Grand California má kromě úctyhodné délky také docela dlouhý rozvor náprav, což znamená dvě věci. Jednak, do zatáček si musíte najíždět, a ne málo.

A jednak, při zatáčení je třeba se dívat do zrcátek, abyste se ujistili, že jste vnitřním zadním kolem stále na silnici. Silně zakřivená malá zrcátka to usnadňují, ale bohužel je každé zakřivené trochu jinak a v každém je tedy vidět trochu něco jiného. Rychle si na to ale zvykám, stejně jako na fakt, že je třeba pohledem kmitat mezi silnicí a zrcátkem.

Dvoulitr pod kapotou pohání jen přední kola; v této větě se skrývají dva problémy. První je v motoru – čtyřválci sice nechybí výkon a nakrátko zpřevodovaný osmistupňový automat ještě pomáhá, ale kvůli malému objemu Grand California nedokáže moc dobře brzdit motorem.

To znamená, že řidič musí aspoň trochu umět jezdit s těžkým autem z dlouhých kopců. Manuálně podřazovat, aby motor pomohl aspoň trošku, a brzdit přerušovaně, aby nepřehřál brzdy a nepřišel tak o jejich účinek. Tenhle drobeček totiž váží 3,2 tuny prázdný a z kopce se rozjíždí přeochotně.

Druhý problém je v pohonu předních kol – protože je Grand California těžká, musím dvakrát přemýšlet, kam s ní vjedu, abych taky vyjel ven. Chtěl bych pod kapotou aspoň šestiválec, ideálně V8 TDI z Touaregu, a pohon 4x4.

Jenže to by se vůz nevešel do 3,5 tuny. Aspoň se čtyřkolkou objednat jde, ale má celkovou hmotnost 3880 kg a registraci jako třída N2, což znamená tachograf a omezovač na 90 km/h.

Už takhle, s předním pohonem, je hmotnost celkem natěsno, zejména s plnými nádržemi na čistou i šedou vodu, které pojmou 110, resp. 90 litrů, spolujezdkyní a nějakým tím nákladem.

Pro ten je vzadu docela dost místa, je-li náklad ve formě tašek; na bicykl bude vhodnější nějaký držák vně auta. Prostřední část postele se sice dá zvednout a teoreticky by se tu dalo převézt kolo či dvě, ale pro každý nocleh byste je museli nechávat venku a nějak zamykat.

Konečně dojíždím do místa, kde chci nocovat, a prostě parkuji vůz tak, aby byl vodorovně – a to je všechno. Není nutné vysouvat žádné nohy jako u přívěsů, není tu ani výklopná střecha jako u menší Californie – prostě zatáhnu ruční brzdu, vypnu motor a je hotovo.

Na palubě je samozřejmě lednička a vařič o dvou hořácích, takže můžu připravit něco k večeři a z ledničky vytáhnout vychlazené pivo. Lednička je prostorná a má i mrazák, ale je výsuvná a nepůsobí zrovna bytelně; musím ji zavírat pečlivě a zatlačit i na spodní část jejího čela, aby se za jízdy neotevřela.

Vařič, nezávislé topení i ohřev vody mají v zádi auta dvě propanové lahve. Není to propan-butan, který je k dostání na každé benzince, nýbrž čistý propan, a ten se shání podstatně hůř, zejména ve svátek. Pořídil jsem ho v prodejně technických plynů, která měla náhodou tak ochotné majitele, že mi ho prodali, i když měli zavřeno.

Další nevýhodou budiž, že v autě sice jsou zásuvky na 230 V, ale nejsou funkční, pokud se nepřipojíte k elektrické síti někde v kempu či na tzv. stellplatzu, stání pro karavany. Obytná vestavba přitom má vlastní baterii, která se navíc ve dne dobíjí solárním panelem a v dotykovém ovládacím panelu si můžete zobrazit její stav.

Je s podivem, že 230V zásuvky neběží, aspoň dokud nabití baterie neklesne pod nějakou hodnotu, anebo třeba s běžícím motorem. Protože jsem cestoval v době koronavirové, kempy byly zavřené, a hlavně, nocoval jsem v podstatě na divoko, nebylo moc kde se připojit a notebook jsem s sebou tedy tahal zbytečně.

Konečně musím zmínit postel. S prostorem problém nemám, místa je tu pro dva opravdu královsky. Bohužel, tři matrace mají mezi sebou docela velké mezery, které v noci velmi dobře cítím.

Na jednu z matrací se musí popruhy připevnit stůl, neboť za jízdy nesmí být na svém místě před koupelnou; tam totiž není nijak zajištěn. Jednak to znamená, že při každém odjezdu musíte z půlky postele sundat prostěradlo, vyhrabat popruhy zpod matrace a pak sem stůl přenést přes celé auto. A jednak, pořádně tu nedrží, pokud nejedete velmi, velmi zvolna.

A koupelna, která v interiéru zabírá spoustu místa? Na to, jak zavazí, je to uvnitř vážně těsné – ale i poněkud rozměrný já se tu vysprchuji bez problémů. Jsou tu i poličky a otvírací zrcadlo na hygienické potřeby.

Škoda jen, že dveře nemají žádnou aretaci, a že pokud zapomenete zacvaknout rukojeť některého šuplíku kuchyňky, narazí do něj a můžou sebe nebo něco jiného zbytečně poškodit.

Třebaže jsem při roadtripu mnohokrát zalitoval, že nesedím ve sporťáku, týden s Grand Californií mě vážně bavil; snad i proto, že rád jezdím velkými auty, jejichž řízení není úplná hračka.

Za šest dnů na cestách jsem urazil nějakých 1800 kilometrů (s průměrnou spotřebou 11,1 l/100 km) a klidně bych ještě dalších šest dnů po Česku jezdil.

Grand California totiž nabízí skutečnou svobodu, protože má i sprchu a toaletu, takže nocovat třeba na vrcholu Klínovce není problém. A je kupodivu podstatně levnější než menší California.