Test Volkswagenu Golf TDI: Kráčí vpřed, ale i zpátky

Že to bude mít Volkswagen Golf osmé generace na trhu náročné, není obtížné odhadnout. Přichází po kromobyčejně dobré sedmičce, která sice neměla mild hybridy, ale byla ryze německá svým přístupem k věci i provedením, na kterém se neobracela každá koruna. A taky vypadala vážně dobře.

Navíc sudé generace Golfu jsou vždy trochu ve stínu těch lichých. Platilo to pro šestou, při jejímž vývoji byl kladen důraz na zjednodušení, zrychlení a zlevnění výroby oproti páté. A ta sedmá přišla na vrcholu slávy koncernu Volkswagen a také v době, kdy tlak na elektrifikaci a snižování emisí CO2, obě to velmi nákladná snažení, ještě nebyl tak extrémní jako dnes.

Osmá generace přichází do světa, v němž se vlády států předhánějí, která zakáže krev ekonomiky, tedy spalovací motory, dříve. Automobilky zase, která dřív nabídne víc elektromobilů či přejde na elektropohon úplně, třebaže některé bokem, jiné otevřeně přiznávají, že elektromobily jsou prodělečné a pro řadu situací nevhodné.

K šedé „osmě“ s dvoulitrovým turbodieselem tedy přicházím trochu s obavami, jak se tohle všechno na zpracování i jízdním projevu auta podepsalo.

Vyjma zadních světel, která mají vážně hezkou grafiku, nejsem fanouškem jeho designu. Přijde mi příliš kulatý a na přídi mi kromě podivně tvarovaných světlometů vadí také „tlama“ v nárazníku. Nemá žádný vertikální předěl a dekorativní plošky po stranách, některé v laku, jiné chromové, působí podivně.

Beru za kliku a všímám si úspory nákladů – klika je v jednom kuse s odhalenou vložkou pro zastrčení fyzického klíče. Sedmá generace měla vložku schovanou pod kouskem plastu, tedy chráněnou před vodou a nečistotami. Dalšími podobnými místy jsou třeba chybějící plynové vzpěry kapoty či absence krycí roletky držáku nápojů a dvířek schránky před voličem převodovky.

Středový tunel je oproti sedmé generaci o něco užší, takže na předních místech je o trochu víc prostoru. To je, předpokládám, sice dáno potřebou odsunout sedačku od dveří pro snazší fungování bočního airbagu, ale na prostornější interiér si stěžovat rozhodně nebudu, ba naopak.

Hranaté startovací tlačítko na středovém tunelu hezky ladí s dalšími ovládacími prvky kolem. Mrňavý volič řazení, jakkoliv jsem k němu byl zprvu skeptický, se nakonec používá velmi příjemně. Důležitější je, že převodovka na něj reaguje bleskurychle, takže třeba otáčení v těsném prostoru je svižné.

Po stránce ostatních ovladačů se Volkswagen s přechodem na systém MIB3 vydal cestou „dotykové všechno, i to, co nejde“, byť u Golfu nedošel až tak daleko, aby dal dotyková „tlačítka“ i na volant, jako u elektrického ID.3. Důležité však je, že ovladač světel – nově také dotykový – posunul výš, do zorného pole řidiče. Snáze se používá, a hlavně, nevadí tak moc, že v přístrojovém štítu vůz neukazuje, co je zrovna rozsvíceno.

Centrální displej infotainmentu trčí uprostřed palubní desky a je trochu natočen k řidiči, což je pohodlné. Taky má vynikající domovskou obrazovku, skvělé rozlišení a několik dalších podmenu s nastavitelnými „widgety“ jako u chytrého telefonu. A jeho barvy, stejně jako barvy přístrojového štítu, se mění spolu s ambientním osvětlením, a to ve vážně široké škále.

Ovšem, citlivost na dotek je příliš vysoká a někdy tak pohnu něčím jiným nebo udělám něco jiného, než chci. Taky se párkrát stalo, že nešel zvuk z rádia a nešlo zvyšovat hlasitost; snižovat ale ano. „Opravuje“ se to tak, že člověk vystoupí z auta, zamkne, poodejde a po pár vteřinách se k autu vrátí. Praktické zejména v dešti.

Do displeje se také přesunulo ovládání klimatizace. Protože systému MIB3 po nastoupení auta trvá vážně dlouho, než naběhne, čekám i na tu klimatizaci. A v neposlední řadě je přístup k zapínání vnitřní cirkulace příliš složitý – musím otevřít menu s názvem „Clima“, pak přepnout z „chytré“ klimatizace do standardní a až tam je. Ve chvíli, kdy ji zapnu, jsem tak dávno projel oblakem černého dýmu z neudržovaného starého turbodieselu přede mnou a část těch sazí nasál do interiéru.

Dotykový panel k ovládání teploty a hlasitosti pod displejem není podsvícený. Proč, když ho to v noci činí těžko použitelným? Ve stručnosti – displej s panelem jsou jedna součástka, která byla připravena na ambientní osvětlení, ovšem to se do produkčních aut nakonec nedostalo v plánované podobě.

Naopak sedačky jsou velmi pohodlné a mají možnost prodloužení sedáku, volant se výborně drží a na jeho pravém ramenu se skvěle ovládá zobrazení v přístrojovém štítu. Každá strana displeje má vlastní „nastavení“, v němž si můžu zaškrtnout, z čeho pak budu vybírat. Snadné, přehledné, za jízdy bezpečné.

V postranních volbách lze ukázat i rychlost jízdy, aby pak nebyla mrňavým číslem v dolním rohu, když chci jezdit s jiným displejem než s kruhovými „budíky“. Přesto používám nejčastěji právě toto zobrazení, protože když nastavuji tempomat, v tachometru se zobrazí ta konkrétní rychlost, zmizí ostatní čísla a nastavená rychlost se spolu se zelenou tečkou mění v reálném čase s tím, jak tempomat ovládám. Je to velmi elegantní detail.

Trochu mi však vadí, že když sedím jen tak ve vypnutém autě, nemůžu si svobodně rozsvítit interiérové lampy. Každých pár desítek sekund musím otevřít dveře a zas je zabouchnout. A také, že pravý stěrač končí svou dráhu přesně v místě, kudy se dívám na silnici. Takže nejen že tam na zlomek sekundy vidím stěrač a ruší mě to, taky tam na (delší) zlomek sekundy nechává vodu a pokud není gumička levého stěrače v perfektní kondici, rozmázne ji a já hůř vidím.

Když už jsme u viditelnosti – tento Golf je vybaven tzv. světly pro špatné počasí místo klasických předních mlhových světlometů. Nejedu s nimi poprvé, ale konečně mám opravdovou příležitost je využít.

Jejich principem je, že rozšíří kužel potkávacích světlometů o pořádné kusy do stran, ovšem světlo vychází z hlavních lamp, nikoliv z nárazníku, jako u běžných mlhovek. Při jízdě v husté mlze ve tmě s nimi mám opravdu pocit, že vidím lépe. Ovšem, nemám přímé srovnání s klasickými mlhovkami u stejného auta.

Potkávací světla naopak moc dobrá nejsou – svítí příliš nízko. To je problém ve městě, protože nejsou vidět odrazky zaparkovaných aut či jízdních kol, i mimo město, protože jízda bez dálkových světel je bezpečná tak do rychlosti 30 km/h.

Naštěstí jsou dálková světla vybavená technologií LED Matrix, která funguje špičkově – reaguje rychle a posílá světlo okolo ostatních aut správně. Škoda jen, že světlomety nemají ostřikovače – opět na rozdíl od sedmé generace Golfu.

Pod kapotou mám stopadesátikoňový motor 2,0 TDI Evo, který potěší mocným točivým momentem ve středních otáčkách, ale na opravdu rychlou jízdu po dálnici není – jako většina obdobných vznětových motorů. Těší také spotřebou – 5,7 litru svižnou jízdou je překvapivě dobrá hodnota, stejně jako 4,7 litru klidnou jízdou po městě. Průměr za celý týden činí 5,4 l/100 km.

Bohužel, převodovka v běžném režimu motor podtáčí a při potřebě rychlého rozjezdu do mezery mezi auty, když se třeba připojuji na hlavní silnici, všechno trvá. Nejdřív čekám na start-stop, pak na převodovku, pak než řídící elektronika, nastavená pro co nejnižší produkci zplodin, dovolí motoru zabrat. Úspěšně a často ale plachtí – na rozdíl od režimu S, tedy Sport, v němž řadí příjemněji, ale při plynulém zpomalování zase zbytečně škube, když podřazuje.

Adaptivní podvozek funguje dobře ve všech režimech a výborně si hlídá pohyby 18“ kol – na nerovnostech nemlátí, neodskakují. Nikdy z něj však nedostanete pevnost, jistotu, a to ani v nejtužším nastavení. Je důvěryhodný, ale jízdní projev jako celek je rozměklý a ve srovnání s předchůdcem jaksi „neněmecký“.

Svým způsobem to chápu, Golf byl ve svých civilních verzích vždy „auto neauto“, náhrada autobusu, stroj pro držitele řidičského oprávnění, nikoliv skutečné řidiče. Přesto mě jeho „blátivost“ netěší a jsem zvědavý na verzi GTI a ostré R.

Hlavně z tohoto důvodu musím končit slovy, že sedmá generace Golfu byla podle mého názoru obecně lepším autem. A že je lepší dokonce i elektrické ID.3 – protože jako blob jen vypadá, nikoliv jezdí, a tak mě baví víc.

Není pochyb o tom, že po stránce technologií na palubě je „osmička“ ve své třídě špičková, stejně tak kvalita zpracování je výborná a jako dopravní prostředek poslouží obrovské mase lidí víc než dobře. U mě však, na rozdíl od sedmé generace, spadla do nepočetné kategorie aut, u nichž se na řízení nijak zvlášť netěším.