Test Volkswagenu Beetle 2.0 TSI: design je všechno

Můžete si stokrát myslet, že na design auto nejezdí a tudíž je nepodstatný. Jenže pak v zorném poli spatříte reinkarnaci legendárního brouka – a mnohým fanouškům čtyř kol zajiskří v očích. Výrazná kulatá světla, vytáhlé blatníky a nezaměnitelný tvar, to vše vypadá lépe než u minulé verze z roku 1998.

Tvary nyní působí mužněji a méně roztomile (výrazná zadní část, bezrámová okna, v případě testovaného kusu moc pěkná devatenáctipalcová litá kola), takže nejenom dámy naleznou za volantem beetla zalíbení. Notabene, když s tímhle autem budete budit pozornost kdekoliv se objevíte. Kdo by pak řekl, že pod kapotou pracuje stejná technika jako u současné, tedy šesté generace golfu.

Kvůli snižování nákladů ale základní verze (všechny kromě 2.0 TSI) dostaly jednodušší zadní vlečenou nápravu (podobně jako jetta či polo), jen nejsilnější motorizaci je vyhrazena zadní víceprvková náprava.

Délka brouka činí 4278 mm, šířka 1808 mm, výška 1486 mm a rozvor 2537 mm. Objem zavazadlového prostoru je dostatečných 310 litrů (kufr je hluboký, vyšší nákladová hrana je daní za úžasný vzhled), zadní sedačky jdou v případě potřeby sklopit. Vepředu je místa požehnaně ve všech směrech, přístup dozadu je kvůli absenci zadních dveří logicky horší, navíc svažující se střecha ubírá místo pro hlavu a ani pro nohy ho není přehršel.

Cestující nad 180 centimetrů musí zapomenout na vzpřímené usednutí, pokud ale nepojedete přes půlku republiky, usadí se vzadu s trochu sníženým komfortem i vyšší dvojice.

Uvnitř je spousta koncernových ovladačů z golfu ale i ostatních koncernových aut, Volkswagen se nicméně snažil přinést do kokpitu retro atmosféru. Skvělý je velký volant, hezky působí i rozměrný budík rychloměru nebo malá schránka před spolujezdcem s potahem imitujícím karbon. Oproti skvělému retro vzhledu vnějšku je interiér drobným zklamáním, na druhou stranu výrazné odlišení by určitě zvedlo jinak vcelku sympaticky nízkou prodejní cenu.

Jak jezdí? Lakonicky řečeno skoro jako golf, jen torzní tuhost je vzhledem k netradiční stavbě karoserie o trochu horší. Příjemně komfortní podvozek nerozhodí ani ostřeji projetá zatáčka, ve které pomáhá elektronická náhražka samosvorného diferenciálu (XDS). Trakce širokých pneumatik také zaslouží pochvalu a je takřka nevyčerpatelná. Řízení je tupější, ale přesné a kontakt s vozovkou, respektive předními koly, dovede zprostředkovat obstojný.

Bohužel, nejsilnější motor můžete mít výhradně s automatickou převodovkou. Jde o šestistupňové dvouspojkové DSG, které ve většině jízdních režimů řadí rychle a inteligentně, větší spojení s motorem ale i přes možnost sekvenčního řazení nenabídne. Ostatně jako kterákoliv jiná samočinná převodovka.

Dvoulitrové TSI se montuje například do Golfu GTI, ale třeba i do Octavie RS. Kromě menšího turboefektu při přidání plynu v nižších otáčkách nelze tomuto motoru prakticky nic vytknout. Spotřeba se sice při svižnější jízdě dostane k deseti litrům benzínu, při volnějším tempu se dá mimo město jezdit za přibližně 7,5 l.

Motor je dobře utlumený, pod plynem se ozve efektním vzdáleným duněním. Nečekejte však, že přeplňovaný čtyřválec budete točit nad šest tisíc, největší výkon vrcholí při 5100 otáčkách a maximum točivého momentu je dostupné od 1700 – 5000 otáček.

Brouk je rozhodně nejvíce emotivním automobilem v nabídce jinak konzervativního Volkswagenu. Pokud pro vás není důležitá velikost kufru a nevadí vám méně prostoru v druhé řadě sedadel, a naopak chcete vysoce nápadné auto, je brouk jedna z nejlepších možností. Výtečně jezdí, má v nabídce ty „správné“ motory a hlavně vypadá, jak vypadá.

Základní cena zní lákavě, byť po přikoupení pěkných devatenáctipalcových litých kol či vcelku zbytečné prosklené střechy stoupá o desítky tisíc (cena za testované provedení se vyšplhala na tři čtvrtě miliónu korun).

Drobným negativem jsou delší čekací lhůty – v Mexiku vyráběný Beetle se k českému zákazníkovi (pokud si nevezme skladový vůz) dostane až za pět měsíců.