Test Toyoty Yaris Hybrid: Evropské auto roku jezdí milionově, stojí půl

Když jsem těsně před Vánoci přebíral na test hybridního yarise, měl jsem z něj trochu obavy. Přes Vánoce totiž jezdívám dlouhé trasy, i delší než obvykle mezi Prahou a Jeseníky, a na to je nejlepší velké auto s podstatně víc než 116 koňmi pod kapotou.

Jak jsem už nicméně naznačil ve výčtu nejlepších aut, která jsme na Novinkách v roce 2020 řídili, nový yaris mě velmi příjemně překvapil. Ale popořadě.

Zvenčí co do vzhledu možná nepobral příliš krásy, ale muskulaturní je až až. Zároveň však není příliš agresivní nebo okázalý – nevypadá na něco, co není. Jeho LED světlomety svítí hezky, světelný kužel netrpí na tmavá místa, ale potkávacím světlům by slušel o polovinu větší výkon a těm dálkovým jednou takový.

Jediná mlhovka, umístěná uprostřed zadního nárazníku, má jas tak velký, že se cítím oslněn i ve dne, když vůz fotím. Zbytek zadních lamp je hezký, úsporný a samozřejmě kompletně LED.

V kabině dominuje pocit bytelnosti; dílenské zpracování je opravdu prvotřídní, až na některé detaily, které ukazují nutnost snižování nákladů. Třeba loketní opěrka ve dveřích je trochu tvrdá – ale všimněte si designově zajímavého provedení dveřní výplně s trochu schovanou klikou.

Také výška bezpečnostních pásů vpředu není nastavitelná, v zadní části interiéru není vůbec žádné světýlko a v kufru – jinak na tuto třídu auta, ještě s hybridním pohonem, adekvátně prostorném, a dokonce s rezervou pod podlahou – chybí háčky na tašky.

Přístrojový štít má po stranách levnější segmentové displeje, jen ten uprostřed je grafický. Přesto je čitelnost budíků výborná, systém uvnitř nebyl o nic ošizen a ukáže i výstup adaptivního tempomatu kombinovaného se systémem aktivního vedení ve středu jízdního pruhu či následování auta před sebou.

Čtete správně, takhle malé auto má takovouto výbavu, a navíc výborně fungující. Když k tomu přidám dvouzónovou klimatizaci a head-up displej, který sice nemá automatické seřizování jasu, ale je tu, světýlka vzadu a háčky na tašky mě najednou tolik netrápí.

Infotainment nemá vlastní navigaci, ale to snadno vyřeším pomocí Androidu Auto. Všimněte si poličky pod displejem – je v ní gumová podložka, takže si tam krásně odložím telefon a on se ani nehne, navíc nepřekáží ani on, ani kabel, kterým je připojený.

A že by se hýbat mohl. Největší překvapení yarisu je totiž jeho vynikající podvozek. Je tuhý, ale ne prkenný – je pohodlný a vzbuzuje obrovskou míru důvěry, kterou potvrdí v první rychleji projížděné zatáčce.

I na zimních pneumatikách na vlhkém asfaltu v teplotě okolo 10 °C, což bývá na zimní obutí příliš teplo, drží krásně. Při běžné svižnější jízdě necítím ani náznak nedotáčivosti, vůz je hezky neutrální a díky ohromnému rozchodu zadních kol hodně stabilní. Pomáhá také nová modulární platforma TNGA, díky níž je karoserie o nějakých 37 % tužší.

Sto šestnáct koní kombinovaného výkonu hybridního ústrojí přitom úplně stačí. Díky elektromotoru totiž do 100 km/h jede vážně hezky. Na výjezdu z obce dokáže zatlačit do sedačky a na nelegálních rychlostech jsem dřív, než bych to u takhle papírově nízkého výkonu čekal. V dálničních rychlostech je dynamika o trochu horší, ale to se dalo čekat a žádná tragédie to není.

Zároveň jsou spalovací a elektrická část pohonného ústrojí výborně sladěny; vyjma ikonky v přístrojovém štítu téměř není poznat, kdy vůz nastartuje spalovací motor.

Na elektřinu se dá jezdit déle, než bych čekal, byť to plug-in hybrid samozřejmě není. Baterie má 0,8 kWh, což není velká kapacita, ale oproti hybridu předchozí generace je to víc. A dokáže odpojit spalovací motor a jet jen na elektřinu do rychlosti 130 km/h.

Díky hybridu je i při mé svižné jízdě průměrná spotřeba 5,1 l/100 km, což považuji za velmi pěknou hodnotu. Podle Toyoty má hybridní yaris zvládnout jet až 70 % normované trasy, tedy trasy pro měření spotřeby, na elektřinu a na výsledném čísle to je vidět. Přesto největší užitek elektromotoru vidím v přidané dynamice. Pohonné ústrojí je taky skvěle sladěno a ve výsledku se mi s yarisem jezdí naprosto skvěle.

On totiž úplně všechno, co by po něm člověk mohl reálně chtít, dělá dobře, ba výborně. Kromě zmíněného jsou taky sedačky velmi pohodlné s výrazným a efektivním bočním vedením, volant se skvěle drží (jako u mála aut si ho můžu přitáhnout dostatečně blízko k hrudi) a tlačítka jsou příjemně použitelná, klimatizace má vlastní a dokonale přehledný ovládací panel…

Zkrátka, je to nesmírně povedené malé auto, které získalo titul evropského auta roku 2021 zcela po právu. A je dle mého názoru jakékoliv novince, vyrobené o pár desítek kilometrů severozápadně, s to pořádně zatopit.