Test Toyoty C-HR GR Sport: Agresivní hlavně na pohled

Modernizovaný crossover C-HR se dočkal vylepšení už v roce 2019, kdy mu Toyota značně uhladila ostré hrany, které mnohdy budily v lidech dojem, že se dívají na jakousi vesmírnou loď či vozidlo superhrdiny. Nenechte se ale zmást, Toyotě šlo při vývoji právě o vzrušení a šok, který přiláká nové zákazníky.

Společně s modernizací Toyota potěšila náročnější zákazníky příchodem silnějšího hybridního ústrojí s benzínovým čtyřválcem 2,0 litru. V letošním roce pak přišel úplný vrchol, výbavový stupeň GR Sport, který se týká primárně stylových doplňků a celkového vzhledu.

Sportovní C-HR ale ukrývá pár překvapení i pod kapotou. Přízvisko Sport tak není úplně zcestné označení, ale o tom až později.

Bílý lak a kontrastní černé doplňky. To je kombinace, která agilnější verzi auta jednoduše sluší. Auto působí na jednu stranu elegantně, ale zároveň dynamickým dojmem, čemuž hodně napomáhá designový kit určený přímo pro verzi GR Sport. Ta od automobilky dostala devatenáctipalcová kola z lehké slitiny, tónované světlomety, zadní okna a sportovní nárazníky. Kola i lak jsou pak pro GR Sport standardní výbavou, za kterou se nepřiplácí.

Z mého pohledu to sice není mnoho, ale u C-HR to bohatě stačí. Vůz je sám o sobě extravagantní a více úprav by už bylo na škodu. Způsob, kterým Toyota postupovala, je tak dle mého ideální cestou.

Toyota C-HR je pak samozřejmě doslova rájem „exotů“, čemuž vévodí hlavně snižující se záď. Při pohledu na ni totiž mnoha lidem není jasné, co je a není zadní spoiler a kolik jich vlastně auto může mít. Hodně zvláštní je i umístění „klik“ zadních dveří, kde nezkušení cestující dlouho tápají, kudy dovnitř.

Osobně mohu říct, že si na vzhled C-HR zkrátka musíte zvyknout. Když se ale trošku okouká, zjistíte, že má v sobě jistý charakter a kouzlo. A to je pro mě v dnešní době cenná vlastnost.

V kabině je vůz klasickou Toyotou, která zkrátka dlouhodobě drží podobný koncept. Interiér zkrátka neurazí, ale ani nenadchne a v kontextu toho, jak jeden z nejprodávanějších crossoverů působí zvenčí, může být první dojem z interiéru trochu zklamáním.

Nechápejme to ale tak, že je špatný, to nikoli. Volant s úzkým límcem se dobře drží a vše má své místo, nicméně sportovní charakter budí snad jen kontrastní prošívání sedadel v kůži Alcantara s logem GR Sport. Ocenil bych také lepší posezení za volantem, sedí se přece jen vysoko.

Díky tomu, že je auto vrcholem nabídky, je přinejmenším testovaná verze velmi bohatě vybavena. Elektricky ovládané sedadlo řidiče, dvouzónová klimatizace a přední či zadní parkovací senzory jsou základem. Volič automatické převodovky má kovový vršek, ale dle mého by nemusel být tak výrazný. Naopak potěší audiosystém JBL, za který si ovšem zákazník připlatí 25 tisíc korun.

Jsou věci, které však ani facelift, ani atraktivní edice nezmění, mezi danosti tohoto modelu patří například temný, menší interiér s malými okny, což nepotěší hlavně cestující na zadních sedadlech. Tam totiž není příliš místa ani v reálném pohledu, natož když je tam temněji.

Například 180 centimetrů vysoký člověk tu má už jen malé rezervy nad hlavou a před koleny, a když si na zadní sedadla sedne někdo, kdo má ke 190 centimetrům, bude mít problém. Naopak potěšením byl pro mě kufr, který je sice hodně mělký, ale objem 358 litrů je uspokojivý.

Toyota dále postupuje v regulaci své nabídky různých motorů a pomalu odchází od čistě spalovacích agregátů. Výjimkou není ani C-HR, které lze pořídit už jen jako hybrid. Základem je motor 1,8 litru, ale pro náročnější je tu také námi testovaný dvoulitr, který má pěkný systémový výkon 184 koňských sil, kdy část poskytuje benzínový agregát a část elektromotor.

Z 0 na 100 km/h auto zrychlí za 8,2 vteřin a maximálně jede 180 km/h, což jsou čísla, která nijak neoslní. V praxi ale výkon stačí a stylový crossover s ním konečně dává smysl.

Jedná se o klasický hybrid od Toyoty, tedy s planetovou převodovkou e-CVT. Efekt gumového lana, které se natáhne a pustí s prodlevou, však s novou generací systému už není přítomný natolik, jako dříve. Software rovněž nepouští motor do přehnaných otáček při běžné akceleraci, variátorového kvičení se tak dočkáte jen při opravdu plném sešlápnutí akcelerátoru. Auto umí díky tomu jezdit hodně plynule a na delších cestách je pohodlné.

Dá se také označit za svižné, což ještě umocňuje rychlý start z místa s pomocí elektromotoru. Ve městě jej C-HR využívá v drtivé většině jízdy, automobilka dokonce uvádí údaj i 80 procent, kterému bych věřil. Díky tomu je přijatelná i spotřeba paliva, která se kombinovaně pohybuje od 5 do 6 litrů benzínu na 100 kilometrů.

Verze GR Sport není jen o designu, ale úprav se dočkal i podvozek, což mě osobně mile překvapilo. Standardní tlumiče dostaly například silnější stabilizátory a odlišné je i řízení s jiným sloupkem i převodem.

Výsledkem je obratnější auto, které sice má devatenáctipalcová kola, ale na běžné, české vozovce, zůstává poddajné. Auto je stabilní a když chcete jet takzvaně „na pohodu“, nemá s tím sebemenší problémy. V momentě, kdy pak budete chtít trochu přiostřit, vás vůz podrží a v zatáčkách vás to bude bavit.

Jistě, C-HR má vzhledem ke své robustnosti jisté limity, ale karoserie se nenaklání nijak dramaticky. Pohonu i podvozku tak ve výsledku vyhovuje nejvíce středně rychlé tempo, kdy si řidič užije pár bezpečně projetých zatáček na hraně přilnavosti předních kol, ale zároveň si tento crossover neplete s opravdu sportovním náčiním typu GR Yaris.

Zaslouží si tohle auto své sportovní označení? Pokud přijmete fakt, že i přes změny na podvozku jde především o designové cvičení a objednáte si silnější verzi hybridního ústrojí, které nepůsobí tak utrápeně jako osmnáctistovka, dá se říct, že ano. Jde o potencionálně spolehlivé, ale zároveň docela zábavné auto na každodenní svižné ježdění.

To vše navíc za skutečnosti, že ve městě ušetříte pár korun díky elektrické jízdě. Překousnout ovšem musíte stísněný interiér a poměrně fádní kabinu s průměrným infotainmentem.

Notnou chvíli jsem si na tohle auto musel zvyknout, ale nakonec se mi vracelo těžko. Má sice svá specifika, ale díky tomu i osobnost, což se v dnešní době cení.