Test Škody Octavia RS 230 na nejnáročnějším závodním okruhu světa

Nürburgring je velice specifické místo, má zvláštní atmosféru, která je zde až hmatatelná. Závodění, spojení jezdce a stroje, ale bohužel i smrtelné nehody, jichž zde od roku 1927, kdy se okruh otevřel, bylo nepočítaně. To vše tady podvědomě cítíte.

Ještě než se v den naší návštěvy otevře okruh pro takzvané Tourist rides (tedy pro kohokoliv, kdo si koupí lístek), čekáme u zatáčky Pflanzgarten a zpoza plotu, v těsné blízkosti trati, sledujeme závodní auta míhající se kolem. Je to neskutečná podívaná. Pokud vás baví motorismus, tak jen u tohoto sledování vydržíte hodiny. Ale ještě lepší je svézt se.

Severní smyčka je naprosto originální, žádný závodní okruh nemá ani zdaleka její délku (22 kilometrů), nebezpečnost (svodidla instalovaná v sedmdesátých letech jsou občas pouhý metr od samotné silnice). Často nevidíte za horizont, okruh klikatící se lesem má rovněž velké převýšení (300 metrů) a úsek se stoupáním 18 stupňů (takže si připadáte jako na horské dráze).

Ostatně celou trať lemují husté lesy, odtud přezdívka Zelené peklo, kterou jako první na adresu zdejšího okruhu pronesl v roce 1961 trojnásobný vítěz Formule 1 sir Jackie Stewart. Tohle místo má genius loci, o tom není sebemenších pochyb. A když se tady jede čtyřiadvacetihodinovka, kempuje v okolí přes 200 tisíc fanoušků. Neskutečné.

Počasí je v Zeleném pekle velice proměnlivé. Zatímco odpoledne krásně svítí slunce, během pár minut se zatahuje a hustě prší. Do veřejných jízd zbývají necelé dvě hodiny, kovově šedá obloha nevěští nic dobrého. Nezbývá než doufat, že 22 kilometrů dlouhá trať bude otevřena.

Octavia RS 230 je velice příjemné auto na každodenní soužití. Není tedy divu, že cestou na závodní okruh Nürburgring (z Prahy cca 700 km, prakticky celou cestu po dálnici) jde o velmi příjemného společníka.

Sedadla mají tuhou výplň a dobře se na nich sedí (i v noci během dvouhodinového čekání na zcela uzavřené dálnici před Frankfurtem). Ocenili bychom ale nižší polohu ukotvení sedačky, bočnice jsou měkčí, což ale vzhledem k zaměření vlastně ani nevadí. Záda vás bolet nebudou.

Kupodivu se během 1400 kilometrů ani jednou nedostaneme na elektronicky omezenou nejvyšší rychlost této sportovní octavie (250 km/h) - provoz je zkrátka moc hustý, více než 240 km/h ale z er-esa v Německu nedostaneme.

O týden později s BMW 550i se k omezovači podíváme kdykoliv, zrychlení 200-250 km/h je otázkou pár vteřin. Ale samozřejmě, to je úplně jiná liga, takže to nemá smysl porovnávat.

Spotřeba během klidné jízdy osciluje kolem osmi litrů, při 130 km/h točí motor na šestku 3000 otáček. Zajímavé je, že zatímco během testů na Slovakiaringu naše spotřeba vyšplhala až ke třiceti litrům, více než 20 km dlouhý okruh na Nürburgringu jsme jezdili za 18,1 l/100 km.

Častý dotaz k RS 230 směřoval k vyššímu výkonu o 10 koní - tedy k tomu, zda to poznáte. Upřímně? Na silnici i okruhu to nemáte šanci poznat, a hodnoty zrychlení by při přímém porovnání byly velice podobné.

Při měření prostřednictvím GPS jsme se dostali na velice podobné hodnoty jako u 220koňové benzínové verze (konkrétní exemplář měl výkon 242 k) s manuální převodovkou. [celá zpráva]

Pravidelní čtenáři této rubriky vědí, že testovanou Octavii RS 230 jsme také měřili na dynamometru. Výsledkem bylo nikoliv 230, nýbrž 256 koní a 400 Nm (o 50 více, než udává výrobce). [celá zpráva]

Vyjádřeno čísly: RS 230 zvládne zrychlit ze 100 km/h na 200 km/h během 18 sekund, 100-160 km/h zvládne pod sedm sekund a 80-120 km/h „umí” za 3,9 s (na trojku), respektive za 4,9 na čtvrtý rychlostní stupeň. Na v podstatě každodenně použitelné, de facto rodinné auto, jde o velice dobré hodnoty.

Během našich jízd ještě nestačila trať kompletně vyschnout, takže některé „schované” úseky jsou mokré, zatímco zbytek zdejšího asfaltu už je suchý. I to je Nordschleife, nejnáročnější závodní okruh na světě.

Během našich jízd vidíme v rámci hodiny hned dvě kolize, obě naštěstí bez zranění. Zapláče tak jenom peněženka: metr svodidel přijde na 1000 eur a odtah nabouraného auta na 1500 eur. Vzhledem k tomu, že Zelené peklo je de facto zpoplatněnou jednosměrnou silnicí, platí na okruhu běžné pojištění.

Specifickou atmosféru mají i příjezdové cesty, kde čekají desítky řidičů se svými auty (a motocykly, ty ale v době naší návštěvy nejezdily), než bude okruh otevřen pro veřejnost. K vidění tady jsou obyčejné modely s rodinkami, které si vyhlídkovým tempem projedou jedno kolo, hodně různě upravených aut, konče závodními a supersportovními vozy.

Velké množství modelů porsche, sem tam nějaké lamborghini nebo dokonce otevřené bentley. Je zde hodně Němců (vcelku pochopitelně), ale také Angličanů a kupodivu i dost Čechů (často se závodními auty).

Zpátky k Octavii RS 230: samosvorný diferenciál, umístěný mezi předními koly, opravdu pomáhá při zatáčení, kdy na vnější (nezatížené) kolo dovede přenést až 100 procent točivého momentu. V praxi to znamená, že budete rychlejší a jízdu si i více užijete. Škoda udává na Nürburgringu zlepšení o deset sekund (podle škodovky 8 minut a 22 sekund).

Sériové provedení Octavie RS má pouze elektronické provedení XDS+, provedení RS 230 má nejenom XDS+, ale rovněž „poctivý“ elektronicky řízený samosvorný diferenciál. Není to typicky mechanické řešení, protože je ovládán elektronicky díky lamelové spojce umístěné mezi diferenciálem a pravou poloosou.

Zajímavější je i zvuk výfuku, rozdíl poznáte okamžitě (je hutnější, chraplavější a celkově lepší), ovšem celkové vyznění je stále až moc diskrétní. Potěšilo nás, že generátor zvuku lze nyní značně ztlumit, takže svým duněním synteticky evokujícím osmiválec v kabině neruší při delších cestách.

Octavia RS je i v provedení 230 auto pro každý den. Rozdíl při průjezdu zatáčkami je ale cítit okamžitě - auto je hravější, méně nedotáčivé, lépe řiditelné. Ne, opravdu to není ryze sportovní vůz, rychlosti a zábavy si ale za volantem užijete i tak.

Příplatek 75 tisíc korun je určitě velký (máte v něm zahrnutu i další výbavu „zdarma”), pokud ale chcete lepší Octavii RS, vyplatí se. Ne kvůli těm 10 koním navíc, ale kvůli samosvornému diferenciálu VAQ. Opravdu funguje velice dobře.

A Severní smyčka? Rozhodně ji navštivte. Není to levné (chce se nám napsat, že proti minulosti je to ukrutně drahé), ale stojí to za to. Připravte se na docela vysoké ceny, jedno jediné kolo přijde na 27 eur (700 korun), 4 kola rovných 100 eur a permanentka na jeden rok 1650 eur (vystavuje se na konkrétního řidiče, nikoliv automobil).

K tomu si připočtěte náklady na benzín, ubytování (jezdit sem na otočku moc smysl nemá), výrazně častější servisní prohlídky auta a podobně. Ale kdo propadne kouzlu Zeleného pekla, peníze moc řešit nebude. Cílem bude zajezdit si tady co nejčastěji. Inu, je to místo s výjimečnou atmosférou...