Test Opelu Grandland X CDTI: německo-francouzský majstrštyk

Velké, ba rodinné auto, kterým se Grandland – říkám mu bez X, pedanti prominou – snaží být, řadě lidí přijde lepší s dieselem. Není totiž tak citlivý na situaci, kdy ho plně naložíte lidmi a věcmi. Napodruhé jsme Grandland dostali ve zlaté barvě, která mu opravdu sluší.

Technický základ v Peugeotu 3008 je v mých očích plusem – s 3008 jsem již měl tu čest a velmi se mi líbila. Opel je ve většině aspektů úplně jiný, příbuznost s francouzským autem byste kromě jediného bodu nehádali. Zvenčí ani uvnitř si s 3008 nejsou vůbec podobné. Nejen na pohled, nýbrž i tím, jak na vás působí.

Ve snaze hodnotit vzhled Grandlandu bych psal v podstatě to stejné, co kolega před několika týdny. Omezím se tedy jen na pár detailů. Velmi se mi líbí chromovaná „křídla“, která nové Opely mají v masce chladiče. Naopak je škoda, že mřížky po stranách nárazníku jsou falešné – byť vypadají dobře. A všimněte si také pátých dveří, které na sobě nenesou registrační značku.

Funkčně to je skoro jedno, ale po designové stránce věci je mi zadní značka v nárazníku mnohem milejší. Tvůrci aut se jí často snaží rozbít masu plechu pátých dveří, ovšem u Grandlandu se to povedlo jen pomocí prolisů. Záď auta je tak elegantnější. Jenže to má i nevýhodu – „klika“ je až dole, u značky, a v zimě bude vždycky velmi špinavá.

Líbí se mi i tvar zadních obrysových světel a chápu snahu šetřit a nepoužít tedy pro osvětlení LEDky. Trochu škoda je malých couvacích světel, snadno mohla mít činnou plochu dvojnásobnou. Ale aspoň jsou dvě, takže ve tmě při couvání lépe vidíte. Mlhovka je bohužel jen jedna; proč to je špatně, jsem rozebral v nedávném článku o používání světel do mlhy. [celá zpráva]

Grandland na první pohled nevypadá jako moc velké auto. Přesto se do něj „nastupuje“, nenoříte se někam do hlubin. Je totiž docela vysoký. A zprvu člověku pozice za volantem trochu připomene MPV.

Nevím, jak moc to ze strany Opelu byl záměr, když Merivu už v nabídce nenajdete, ale pokud auta téhle kategorie moc nemusíte, první dojem – nic moc. Sedačka totiž neposkytuje příliš bočního vedení, člověk si přijde jako na židli.

Kolem sebe ale má docela hodně prostoru ve všech směrech, i do šířky. I na zadních sedadlech je místa docela hodně, „za sebe“ si nemám problém pohodlně sednout i se 184 cm výšky, a kufr je dimenzovaný víc než dostatečně. Grandland jen působí malý, ve skutečnosti je to konkurent např. dua Ateca/Karoq.

To znamená, že musí být schopný zastat i funkci jediného auta v rodině, tedy mimo jiné tu rodinu celou převézt. Kabina tomu dostačuje a i zavazadelník je poměrně prostorný. Působí větší než u Seatu Ateca, ale ve skutečnosti je větší jen o 4 litry.

Grandland dostal zbrusu nový infotainmentový systém. Když jsem vůz přebíral, bylo mi řečeno, že na něj nemám spěchat. Zděsil jsem se – když něco takového řekne zástupce automobilky, jak špatné to ve skutečnosti bude?

Obavy vsak byly zcela liché, systém velmi ochotně spolupracoval s Androidem Auto, netrpěl přílišnými prodlevami a až na jednu věc mě ničím neobtěžoval. Tou jednou věcí bylo nefunkční přehrávání hudby z telefonu přes bluetooth – vteřinu něco hrálo, deset vteřin ne, vteřinu ano, deset ne, a tak pořád dokola.

Nastartoval jsem vznětový čtyřválec a ozvaly se zvuky typické pro každý moderní diesel, když ho nahodíte studený. Během chvíle se ale trochu zklidnil a v kabině ho moc poznat nebylo. Za jízdy nebylo přítomné ani charakteristické chrastění, kterým řada moderních dieselových čtyřválců trpí, když přidáte plyn. Odhlučnění motoru je zkrátka velmi dobré, byť samozřejmě je znát, co před vámi „přede“.

Je to znát i jinak, když šlápnete na plyn. Motor má 300 Nm v 1750 otáčkách, což není málo, a pokud se pohybujete někde mezi tímto číslem a třemi tisíci, pružnost je víc než obstojná. I s řidičem totiž váží jen 1317 kilogramů, což je na auto téhle velikosti vážně slušná hodnota. To znamená, že i spotřeba by mohla být dobrá, a vskutku - průměr celého testu byl 6,2 l/100 km, a to jsem vůz opravdu nešetřil.

Grandland tak i s těžkým dieselem působí mrštně ve městě i mimo něj. Na ostřejší jízdu není stavěný, má relativně měkký, pohodlný podvozek a sedačky postrádají jakékoliv rozumnější boční vedení. Nejlépe mu je na silnicích prvních tříd, cestujete-li někam dál, a díky adaptivnímu tempomatu je s ním i jízda po dálnici velmi příjemná.

Pokud jedete ve dvou a jen s malými zavazadly, jen málokdy budete mít pocit, že by to chtělo víc výkonu. Přesto se takové situace najdou, a to zejména ve vyšších rychlostech. Grandland je aktuálně k mání pouze s tímto dieselem, ale v blízké budoucnosti má do nabídky přibýt silnější dvoulitr.

Dojem z jízdy, zejména musíte-li častěji řadit, trochu kazí převodovka. Odstupňování je v pořádku na auto téhle třídy, hmotnosti a točivého momentu, ale kulisa působí kostrbatě a nepřesně.

Řazení není hladké, s pákou musíte pracovat pomalu a občas jsou slyšet podivné, ne zrovna příjemné zvuky. Právě převodovka je tím jediným bodem, u kterého vás napadne, jestli tohle auto náhodou nedělali Francouzi.

Při jízdě člověk ocení velmi dobře čitelné budíky. Tachometr sice má tři různé stupnice, po 10, 20 a 30 km/h, ale je mnohem přehlednější než u konkurence z dílen VW Group. Na rozdíl od ní také má kontrolku rozsvícení vnějšího osvětlení, takže vždycky víte, jestli automatika zapnula světla v mlze nebo dešti.

Mou pozornost upoutal i teploměr chladicí kapaliny. Řada teploměrů v moderních autech totiž vystoupá na 90 °C a tam zůstane, dokud nenastane s chlazením nějaký problém. Možná to byl jen můj dojem, ale vypadalo to, že u Grandlandu se ručička hýbe, že teploměr skutečně ukazuje teplotu.

Přesto v této oblasti Opel trochu plýtval místem. Budíčky palivoměru a teploměru mají ve svých druhých půlkách prostoru dost na teploměr oleje a voltmetr. S povzdechem nad povrchností zájmu dnešních spotřebitelů o svá auta chápu, že výroba dvojitých, soustředných ručiček by byla dražší a údaje by ocenil asi málokdo. Jenže teplota oleje je vážně důležitá.

Poté, co do nabídky přibude silnější, dvoulitrový diesel, bude mít Grandland už jen jedinou vadu, a tou bude převodovka. Můžete si ale koupit automat, což bych u takovéhoto auta udělal já. Samozřejmě po důkladné zkoušce, jak se v různých jízdních situacích chová.

Pohodlí za volantem na dlouhých cestách i ve městě mi na jeho palubě nechybělo a vážně se mi líbí „ploutev“ lakovaného plechu na D-sloupcích. Dokonce se mi líbí víc než Peugeot 3008, a to miluji digitální přístrojový štít Francouze a také jeho vnitřní design. Pokud nepotřebujete čtyřkolku, je kromě převodovky Grandlandu vážně těžké něco vytknout.