Test nového Subaru Outback: Nezklame

Na první pohled vypadá jako drobný facelift minulého outbacku. Jenže kromě vzhledu jsou změny tak velké, že se Subaru zcela pochopitelně rozhodlo modelu, který se prvně představil v roce 2019 pro americký trh, říkat nová generace. Pro outback už šestá.

Nová je především platforma – outback stejně jako forester a impreza stojí na základě jménem Subaru Global, který je oproti jeho minulé platformě podstatně tužší. A když pátou a šestou generaci postavíte vedle sebe, i přes stejný rozvor náprav je ta nová vyšší, delší a celkově mohutnější.

Největší změny na vzhledu jsou ve světlech na obou koncích auta – ta přední jsou natáčecí a systém funguje skvěle, i autonivelace je dobře seřízená – a v detailech typu oplastování nárazníků. Verze Field, kterou testuji, má také nové střešní ližiny, které unesou až 100 kg za jízdy a přes tři metráky v klidu, takže není problém třeba v použití střešního stanu.

Přístrojová deska je kompletně nová a Subaru sem díkybohu nezvolilo systém dvou centrálních displejů. Informace, které by zobrazoval horní displej, tu mají vyhrazený pevný panel na vrchu displeje jediného, zato pořádně velkého.

Má 11,6″, je orientovaný na výšku a zaujme na první pohled, ovšem nejen svými rozměry. Jeho grafika není nezajímavá, ale působí jako z vesmírné lodě a ke zbytku auta, které je orientované, řekněme, outdoorově a taky trochu starosvětsky, příliš nesedí.

Velikost displeje je užitečná zejména při použití vestavěné navigace v režimu 3D, kdy je trasa před vámi vidět opravdu krásně. Navigace má dobrá data o radarech a kamerách na křižovatkách, ale s hustotou provozu nepracuje, což je trochu škoda. A také tu není ani tenký panel pro rychlé přeskočení např. k rádiu, musím přes domovskou obrazovku.

Naopak použiju-li Android Auto, zůstane v horní půlce displeje a v té dolní mám přístup k rádiu včetně předvoleb. A instrukce z navigace systém zobrazí i v displeji mezi analogovými budíky, který je jednoduchý a přehledný.

Kromě toho se sluší zmínit pohodlné sedačky s omyvatelným, ale nepříliš příjemným koženkovým potahem, úžasný výhled z vozu díky tenkým A-sloupkům a taky ohromné množství prostoru ve všech směrech. Plusem jsou také vyhřívané zadní sedačky.

Pod kapotou zůstal atmosférický 2,5l čtyřválec, jehož 169 koní není zrovna moc, ale to je taky to jediné, co mu lze vytknout. Je slušně utlumený a točivý moment 252 Nm v 3800 otáčkách znamená slušný zátah, pro který nemusíte motor točit do stratosféry.

Bohužel do zrychlení toho trochu „hází vidle“ převodovka CVT, která místo aby držela motor v optimálních otáčkách a změnou převodového poměru zajišťovala co nejlepší zrychlování, velmi brzy sahá k virtuálním kvaltům. Člověku je to příjemnější, ale převodovka se tak vzdává své jediné výhody oproti konvenčnímu automatu.

Právě ten díky hydrodynamickému měniči točivého momentu však nejvíc připomíná v nízkých rychlostech, takže si vlastně nemám na co stěžovat – jezdím se mi opravdu příjemně.

Ani spotřeba není extrémní na 1,7 tuny těžké SUV – 8,9 l/100 km považuji za slušnou hodnotu v souvislosti se svým svižným stylem jízdy. Ke spotřebě mám i jednu perličku – subaru ukazují množství ušetřeného paliva start-stopem, resp. jízdou s vypnutým motorem u vozů s hybridním e-Boxerem.

Za 430 km s outbackem bez elektromotoru jsem ušetřil 1,458 litru benzínu, za 752 km s XV e-Boxer jsem ušetřil 1,553 litru benzínu. Člověka napadne, jestli je ten e-Boxer vůbec potřeba i na něco jiného než normované měření spotřeby.

Protože mám s ostatními generacemi outbacku největší zkušenosti s plochými šestiválci před přední nápravou, zde si nemůžu nevšimnout velkého rozdílu – motor vystrčený před přední nápravou není tolik znát v jízdních vlastnostech. Příď nemá tak silný vlastní názor na směr jízdy a když na outback trochu zatlačím, pod plynem dokáže pěkně zabrat a chovat se neutrálně.

Podvozek se nepere s hmotností mimo rozvor a netahá za sebou zadní nápravu jako chromou nohu. Zároveň je příjemně pohodlný, zvládá i vyšší rychlosti na polních cestách a pohon všech kol funguje výborně na silnici i v lehkém terénu.

Líbí se mi také citlivý plynový pedál, ale zároveň mě trochu mrzí, že při rozjezdu nejsou reakce na pohyby pedálu úplně okamžité. Celkově je však chování auta v této oblasti díky hydrodynamickému měniči a atmosférickému motoru momentu mnohem lepší, než je běžné u většiny dvouspojkových převodovek a přeplňovaných motorů.

Postupně tedy docházím k závěru, že outbacku vlastně nemám pořádně co vytknout. Nepříliš příjemné čalounění sedaček se dá vyřešit jinou verzí, kde Subaru nabízí kůži Nappa, a to nejdůležitější, tedy jízdní vlastnosti, je naprosto v pořádku. Ani cena nevypadá přemrštěně. Snad jen výkon motoru by to chtělo posunout aspoň o 50 koní nahoru.

Přesto mě outback nedokázal skutečně nadchnout a třebaže bych všechny jeho schopnosti dokázal beze zbytku využít, kdybych ho parkoval ve vlastní garáži, bral bych ho jako „jen auto“.