Test nejdostupnějšího M modelu od BMW

Emdvojka vypadá jako současné bavoráky s M paketem, proti nim ale přidává ještě špetku designové agresivity. Typická maska chladiče, zde ještě zvýrazněná nasávacími otvory, vytáhlými blatníky, tvarem předního nárazníku, nebo čtveřice koncovek výfuku rozhodně zaujmou.

Pod povrchem vidíte známé tvary, které mají i ostatní malá kupé od BMW, tedy řada 2. Aby nedošlo k mýlce: nástupce modelu 1 M Coupé je určitě pohledný a svůj nemalý jízdní potenciál dává okatě najevo, pořád je to ale německy strohé, tedy značně odlišné od třeba takového Jaguaru F-Type. Ale jako výtku to určitě neberte, mně osobně se vzhled BMW M2 rozhodně líbí.

M2 je nutné brát jako dvoumístné auto, dozadu se nasoukáte s obtížemi a nic víc než nouzové svezení tří, nebo dokonce čtyř pasažérů nelze očekávat. Vzadu je málo místa pro hlavu, pro nohy tak akorát na krátkou jízdu. Přední sedačky jdou spustit příjemně nízko k podlaze, sedadla poskytují boční vedení, ale nejsou nekompromisní a lze je používat i při každodenním ježdění.

Tlustý volant, který s vámi i obstojně komunikuje během jízdy, se dobře drží. Ostatní ovládací prvky jsou stejné jako v dalších modelech od BMW. Zvyknete si rychle, ovládání je intuitivní. Některé plasty na dohled řidičových očí nepůsobí zrovna prémiově, jako celek je ale kabina i z estetického hlediska příjemným místem. Není ovšem tak velká jako u dražšího M4.

BMW M2 při ostřejší jízdě cítíte jako celek, rozložení hmotnosti (48 procent vpředu, 52 vzadu), přenos síly řadového šestiválce, převodovka, brzdy i řízení fungují v dokonalé harmonii. Motor má dostatek síly a jeho výkonové parametry (370 k a 465, krátkodobě dokonce 500 Nm) bohatě postačují.

Jde o přeplňovanou jednotku (dvoukomorovým turbodmychadlem), takže proti původním atmosférickým osmiválcům z modelu M3 je zde drobná prodleva, než se turbo „nafoukne”. Musíte se na ni připravit a počítat s ní.

Nejvyšší rychlost je elektronicky omezená při 250 km/h; za příplatek s tzv. M Driver’s Package vám ji výrobce posune na 270 km/h – ten mělo i námi testované provedení, ale na více než tachometrových 267 km/h jsme se na hoškovickém letišti nedostali. Stovku zvládne M2 za nikoliv nezajímavé 4,3 sekundy (sedmistupňový automat M DCT), s manuální převodovkou za 4,5 sekundy.

Z klidu na 200 km/h jsme dle GPS naměřili 14,98 sekundy (bez využití Launch Control). A to je vynikající hodnota, která se blíží tomu, co zvládá podstatně dražší M3/M4. Z rychlosti 100 km/h jsme na 200 km/h zvládli zrychlit za rovných devět sekund.

To, že jde o zadokolku, která se nebojí rozevlátější jízdy, vám bude jasné při prvním přidání plynu v zatáčce. Záď se jen zavlní a mírně, opravdu velice mírně vybočí. A je to jen malá ukázka toho, co M2 dovede. Pakliže vypnete stabilizaci a pořádně šlápnete na plyn, budete se na silnici dívat bočními dveřmi. Tedy pokud to umíte a máte rychlé ruce, jinak skončíte po piruetě rovnou ve škarpě.

Z toho, co jsem stihl vyzkoušet, je M2 sice ohromně rychlé, leč nezáludné auto. Musíte očekávat, že se projevuje jako správná zadokolka s poctivým diferenciálem s elektronicky řízenou svorností – tedy přetáčivě.

Co nás překvapilo, byl citelně malý komfort odpružení při jízdě ve městě a na rozbitých okreskách. Tady M2 přenáší do kabiny nepříjemné rázy, nízkoprofilové devatenáctipalcové pneumatiky Michelin Pilot Super Sport mají rády hladký asfalt, co naplat.

Jak víte, v nabídce je buď šestistupňová přímo řazená převodovka, nebo sedmistupňový dvouspojkový automat M DCT. Oceňujeme jednak rychlost řazení; na okruhu budete s automatem jednoznačně rychlejší. Líbila se nám i správná logika při sekvenčním řazení (na výběr máte i tlačítka pod volantem): vyšší rychlostní stupně řadíte pohybem dozadu, tedy po směru sil, které působí na vozidlo.

Ve sportovním režimu převodovka zbytečně škubne při zařazení, jde o uměle dodaný projev, který některým zákazníkům více imituje závodní stroje. Přišlo mi to otravné, než abych nad tím jásal.

Při hodně rychlém tempu je motor pochopitelně žíznivý a bere si více než 30 litrů paliva (palubní počítač větší hodnotu než 29,5 l/100 km neumí/nechce zobrazovat). Naopak při ekojízdě jsme jezdili za pouhých sedm litrů a tachometrových 140 km/h znamenalo odběr lehce nad hranicí osmi litrů. Připomínáme, že sedmistupňová dvouspojková převodovka M DCT při 90 km/h na sedmý stupeň točí 1600, při 130 km/h 2500 otáček.

Na rozdíl od větších M modelů nelze pro M2 pořídit karbon-keramické brzdy. Standardem tak jsou kotoučové brzdy s plovoucími kotouči s vnitřním chlazením, vpředu s průměrem 380 mm. Jejich účinnost je při běžném ježdění více než dostatečná, trochu nám ale chyběl větší cit při prvním centimetru sešlápnutí brzdového pedálu. Je zde nepříjemný mrtvý bod, kdy od brzd nemáte žádnou odezvu.

Jinak je M2 velice povedeným sportovním modelem. Jak vidno, konstruktéři si s ním dali hodně práce. Výsledkem je skvěle ovladatelné malé auto s tradičním zadním pohonem a cenou, která vás nezruinuje, jakkoli půldruhého miliónu také není zrovna málo.