Test Mercedesu-Benz CLS 350 CDI: komfortní elegance

Bezmála pětimetrové auto zabalené v tak atraktivním kabátě, to se jen tak nevidí. CLS navazuje na první generaci, která nastartovala vlnu „čtyřdveřových kupé“ a nízkou stavbou karoserie s dlouhou, nápadnou přídí. K tomu efektní diody v předních i zadních světlech, bezrámová okna a speciální matný šedý lak (v příslušném paketu s pravým dřevem a kůží v interiéru přijde na více než 160 tisíc korun). Je to subjektivní, ale nové CLS se asi nebude líbit málokomu.

Luxusní dojem volně pokračuje po usednutí do rozměrných a velmi pohodlných sedaček. Nepřekvapí špičkové dílenské zpracování a výběr materiálů (které do značné míry ovlivní zákazník dle stavu svého konta). Efektní pruh dřeva, pečlivě zpracované analogové hodiny nebo celkové sladění navozují dojem luxusu.

Ten je patrný i na dvou zadních sedadlech, oddělených konzolou pro uložení drobností či malé lahve šampaňského. Vzadu je díky nižší karoserii logicky méně místa než v sedanu třídy E, ze kterého CLS vychází, množství prostoru pro kolena a nohy dvojice cestujících je ale velmi dobré.

Zavazadlový prostor nabídne 520 litrů, jde o dostačující hodnotu i s ohledem na dobré tvarování kufru; karoserie sedan nikdy nenabídnou velký vstupní otvor a ani u CLS to není jiné, potěší ale možnost sklopit jednu či obě zadní sedačky.

Ergonomii trochu kazí tradiční jeden ovladač pro stěrač a směrové ukazatele a částečně také nožní parkovací brzda. Sedmistupňová automatická převodovka se ovládá páčkou vpravo vedle volantu. Když jsme u volantu, je za ním výtečný posaz, který může být na přání i velmi nízký a celkově vyhoví řidičům nejrůznějších postav.

Zmiňovat se o výborně čitelných ukazatelích považujeme za zbytečné. Ovládání multimediálního rozhraní chce pro množství nabídek trochu cviku, ovládání je však logické a víceméně snadné - i přes stálou absenci českého překladu.

Příplatkový pneumatický, vzadu nezávisle zavěšený podvozek s elektronicky řízenými tlumiči poskytuje téměř dokonalé filtrování nerovností a výtečné odhlučnění. CLS je jedním z těch aut, které vás výborně izolují od okolního hluku.

Hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem je přesné, ale po přesednutí z BMW řady 5 a okamžitém srovnání bylo zřejmé, že je méně citlivé. Kotoučové brzdy s vnitřním chlazením pracují, jak mají, nástup je relativně měkčí, svou účinností ale krotí temperament automobilu velmi dobře.

Šestiválcový třílitrový turbodiesel se vstřikováním common-rail a nízkým kompresním poměrem (15,5:1) je tichý a jeho výkon graduje prakticky od volnoběhu, aby se ve středních otáčkách naplno projevil (vysoké otáčky nepřinášejí zrychlení, ale pouze vyšší hluk). Zkrátka, 620 Nm a 265 koní dovedou CLS velmi nenuceně rozpohybovat k 200 km/h, po dalších 50 km/h ukončí zrychlování elektronický omezovač. I při těchto rychlostech je podvozek stabilní a poskytuje velkou jistotu.

Vnímání rychlosti může být zrádné - při tachometrové stoosmdesátce máte pocit, že jedete 130 km/h. Spotřeba při rychlé jízdě stoupne k devíti litrům nafty, naopak při klidném tempu se můžete dostat lehce nad 7 litrů.

Nečekejte od CLS sportovní automobil, pokud však chcete prestižní sedan s elegantní karoserií á la kupé, nelze druhé generaci prakticky nic vytknout. S vyšší cenou je nutné počítat, podobné peníze ale stojí i konkurence, například Audi A7.