Test Lady Nivy: sovětský defender jsme protáhli po tankodromu

Hodnocení Lady Nivy je nutné striktně rozdělit na dvě kategorie - na jízdu po běžné silnici a na mimo ni, tedy v terénu, kde naplno mohou vyniknout její dovednosti. Protože jak špatné je tohle auto v běžném provozu, tak vynikající je na lesních či polních cestách a hlavně v terénu - klidně i těžším.

Popravdě na běžné silnici je to trápení - motor hučí, jako kdyby do něj někdo nasekal deset kilo železných pilin, a když zapnete ventilaci (pouhé dvě polohy intenzity foukání), máte pocit, že vám o pár kilometrů později z hluku exploduje hlava. Řízení má vůli a není moc přesné. Podvozek není směrově stabilní a v zatáčkách se naklání.

Obří řadicí páka se klepe jako kapr po výlovu a samotná ergonomie (plus minus jako Škoda 105) či bezpečnostní či komfortní výbava (něco na úrovni automobilů z východního bloku před třiceti lety) ani nestojí za řeč. Airbagy byste v nivě hledali marně, ABS dostala až od roku 2012. Nezapnuté bezpečnostní pásy ale vřískají okamžitě po rozjezdu, to je vcelku nečekané.

V nabídce je jediný motor - benzínová sedmnáctistovka (když byla aktuální norma Euro 3, šel pro nivu koupit i dieselový motor, který dodával Peugeot). Zkoušíme 130 km/h (motor na pětku točí skoro čtyři tisíce otáček) a není to úplně ono - z řízení a z podvozku nemáte dobrý pocit. A konstrukčně nejvyšší rychlost už není o mnoho vyšší - pouhých 137 km/h.

Pětistupňová manuální převodovka je docela přesná, občas ale budete mít problém trefit třetí stupeň a nezařadit pětku. Spotřeba odpovídá tomu, co udává výrobce (v Rusku nepoužívají metodiku NEDC), dlouhodobě tak budete jezdit za 9-10 litrů benzínu.

Místa na nepohodlných sedačkách je tak akorát, po odklopení sedačky se dozadu naskládají další dva cestující. Vzhledem ke krabicovitému tvaru tam mají docela dost volného místa, zavazadelník je ovšem vysloveně malý (pouhých 150 litrů!) a páté dveře vám při zavírání svou vahou div neutrhnou ruku.

Zadní sedadla lze sklopit, u současné Lady Niva je to výrazně jednodušší než dříve. Pětidveřová, výrazně delší, verze nemá evropskou homologaci, takže se do Česka dováží pokoutně a de facto nelegálně.

Výhled z nivy je docela dobrý, obě zpětná zrcátka se ale nastavují nepohodlně, chybí centrální zamykání a další podobné vymoženosti. Navíc máte k vozu dva klíčky, jedním otevíráte zámek dveří, druhým startujete.

Karoserii chybí pozinkování, český importér ale dutiny a podvozek nastříkává a na prorezivění tak nabízí mírně prodlouženou záruku - 3 roky. Mimochodem - na výběr jsou pouhé čtyři barvy karoserie, testovaný automobil má barevnou fólii (a pod ní zelený lak).

Tímto pohledem, tj. při běžném používání, je niva samozřejmě špatné auto. Velice špatné auto, které se už dávno mělo odporoučet do automobilového muzea. Jenže každá strana mince má rub a líc a tou pozitivní stránkou je jízda mimo silnice. S ladou jsme vyrazili do bývalého vojenského prostoru v Milovicích, který od roku 1968 zabírala okupační sovětská vojska. Ta jsou už naštěstí pryč a teď je tady ohromný (170 ha) areál Off-road dráha Milovice, kde si za pouhé dvě stovky můžete jezdit celý den.

A přesně v tomhle prostředí obstarožní niva exceluje. Je až neuvěřitelné, jakou rychlostí můžete pelášit přes výmoly a jak perfektně přitom tlumiče udrží karoserii v klidu. Na autě máme obuté 15palcové terénní pneumatiky a v off-road parku není mnoho míst, kde by kompaktní niva (3720 x 1680 x 1640 mm) neprojela.

Její světlá výška činí 22 centimetrů (brodivost je slušných 60 centimetrů, dříve dokonce 90 cm), a to v nejtěžších úsecích limituje, jinak prostě jedete. V terénu řadíme redukční převodovku, a když by bylo nejhůř, máme k dispozici uzávěrku mezinápravového diferenciálu. A samozřejmě nechybí stálý pohon všech kol. Absence elektroniky z nivy dělá praktické, funkční auto, které se snadno udržuje. Ostatně - náhradní díly stojí stokoruny a servisní sazba je kolem 400 korun za hodinu práce.

O mnohém svědčí i to, že letošní kvóta (150 kusů) byla už v červnu vyprodaná. A nové nivy nejsou, jakkoli ruský výrobce sliboval něco jiného. Nezbývá než čekat; automobilka i v tomto ohledu ustrnula kdesi v osmdesátých letech.

Díky přijatelné pořizovací ceně a velice nízkým servisním nákladům a celkové mechanické robustnosti auta je ale niva zajímavá i pro ty, kdo nechodí v rudých trenýrkách a nejsou u vytržení z koncertu Alexandrovců. Musíte ale nivu nasadit do terénu, někam do lesa, na horskou boudu či podobné místo. Jinak její kouzlo zcela ztrácí smysl.