Test Jeepu Gladiator: Svéráz

Americká záliba v pick-upech dala vzniknout autu, které Jeep neměl v nabídce mnoho let – terénnímu pick-upu. A z čeho jiného ho postavit, než z toho nejstylovějšího – z wrangleru.

Jeep Gladiator dostal na cestu do Evropy motor, který wrangler na našem trhu nemá – třílitrový vidlicový šestiválec spalující naftu. Benzínovou verzi byste si museli nechat dovézt individuálně a plug-in hybrid k mání není – bohužel.

Přicházím tedy ke krásně modrému kousku s látkovou roletou na korbě. Ta barva mu neuvěřitelně sluší, stejně jako nasávací otvor na kapotě, který benzínové wranglery nemají. A sluší mu i korba; kdo má problém s Wranglerem Unlimited, že je moc krátký na to, aby vypadal skutečně dobře, tady si přijde na své.

Varianta Overland, kterou jsem na týden dostal, hraje spíš na luxus než na zdolávání těžkého terénu. Přesto se i této verzi dají sundat dveře a střecha, přesto má i tato verze redukční převod. Pevné uzávěrky diferenciálů však nikoliv.

Na palubě bude člověku chybět máloco, kromě samozřejmé dvouzónové klimatizace a vyhřívaných kožených sedaček je tu i adaptivní tempomat, který má v displeji mezi budíky schovanou malou perličku. Když před vámi jede auto, displej ho zobrazí jako původní armádní willys ze 40. let minulého století.

Výbava testovaného kousku má snad jen jednu nevýhodu – nepodporuje Android Auto, takže jsem odkázán buď na držák na skle, nebo na vestavěnou navigaci. Ta ale nemá žádná dopravní data, která by stála za řeč. Sama o sobě ale funguje obstojně, takže pokud žijete někde, kde nebývá hustá doprava, používat se dá.

Líbí se mi, že centrální displej i ten mezi budíky ukážou spoustu informací o autě, jako je tlak a teplota oleje či úhel natočení kol nebo sklon v příčném i podélném směru. Jen je trochu škoda, že klimatizace nemá vlastní, alespoň malinký displej a všechno ukazuje v tom centrálním, ovšem taková je doba.

Gladiator má oproti wrangleru nejen korbu navíc, ale také delší rozvor náprav i celkovou délku. Ten rozvor je poznat na pozici zadních kol vůči zadním dveřím a za zadní nápravou pod korbou je ještě rezervní kolo. Ryze užitkový stroj to ale není – neexistuje verze s krátkou kabinou a delší korbou.

Z wrangleru pochází i podvozek, což znamená tuhou nápravu vpředu i vzadu. Toto archaické, ale nesmírně odolné řešení má za následek, že se gladiator nese po silnici poněkud svérázně. Je třeba ho nechat, ať si najde vlastní cestu, a sem tam trochu korigovat směr jízdy volantem, i když člověk jede rovně.

Na nerovnostech se samozřejmě natřásá, ale rychle se srovná, a hlavně, rozbitá cesta mu ani v nejmenším nevadí. Prostě jede a neptá se, co je pod koly – asfalt, kostky, štěrk, kameny, všechno jedno. Dokonce mám dojem, že díky větší délce i rozvoru se nese po silnici trochu příjemněji než wrangler.

Přiřaditelný pohon všech kol a redukční převodovka fungují bez výhrad, terénem jezdí sebevědomě, ovšem s chybějícími uzávěrkami – vzadu je samosvorný diferenciál, ale to není uzávěrka – a na silničních pneumatikách se do žádných divočin nepouštím. Navíc délka i rozvor mají druhou stranu mince v o něco horší průchodnosti terénem oproti wrangleru.

Vznětový šestiválec pod kapotou jízdnímu projevu samozřejmě dominuje. Jednak lehkým zhoupnutím při startu a jednak obrovským množstvím síly. 264 koní a 600 Nm je porce, kterou nabídne málokterý konkurent, a tabulce s technickými daty bych věřil zrychlení na stovku i lepší než udávaných 8,6 sekundy, a to přestože vůz váží 2,4 tuny prázdný.

Spotřeba je přitom výborná – 9,1 litru na 100 km je mým svižným stylem jízdy skvělé číslo. Je to dokonce méně, než výrobce uvádí v katalogu dle normy WLTP. Nevýhodou však jsou poněkud opožděné reakce na plynový pedál, a to i na diesel v pick-upu.

Když už jsem nakousl hmotnosti – v nich je další důkaz, že tohle auto není tak úplně užitkové, jak si představujeme v Evropě. Nejvyšší hmotnost je jen lehce přes 2,9 tuny, což nechává na posádku a náklad zhruba 500 kg, a to je na pick-up docela málo. Podobně neutáhne tříapůltunový přívěs – limit je 2,7 tuny.

Co do praktičnosti vypadá korba lákavě, přepravujete-li často spoustu věcí, ovšem pokud toho vozíváte jen trochu, bude to chtít nějaký zádržný systém. Na drobnosti se dá použít padesátilitrová schránka za zadními sedačkami a nákup dávám za sedačky – což obecně v autě dělám nerad.

A třebaže plátěná roleta korby vypadá skvěle natažená i srolovaná a snadno se s ní manipuluje, dá se proříznout nožem, když se nějaký nenechavec bude v noci chtít podívat dovnitř, takže doporučuji spíš nějaký pevný kryt.

Gladiator je v každém případě spíš auto pro fanouška nejpatriotičtější americké značky než konkurent, řekněme, Fordu Ranger na tvrdou práci. Já ale tím fanouškem jsem, takže se mi za jeho volantem opravdu líbí.

A protože se do něj díky nášlapům skvěle nastupuje, s trochou snahy se vejde do garáží nákupních center a na kočárek je vzadu místa přehršel, můžete ho klidně považovat za svérázné rodinné auto.