Test Hyundai Tucson Plug-in: Na konfiguraci záleží

Podruhé za volantem tucsonu zkouším plug-in hybridní verzi a musím se přiznat, že jsem se na ni upřímně těšil. Tucson se mi i přes zadní blinkry v nárazníku zvenčí vážně líbí, a uvnitř ještě víc. A protože mám rád silná auta, od nejsilnější varianty v nabídce – 265koňový plug-in hybrid – jsem toho hodně očekával.

Tato nejvíce elektrifikovaná verze – v nabídce je také mild hybrid a tzv. full hybrid, které se nenabíjí ze sítě – mě navíc těší svou technikou. Elektromotor tu je jeden, dává 91 koní a je zastavěný pod přední kapotou.

Spolupracuje s přeplňovanou benzínovou šestnáctistovkou o 180 koních a šestistupňovou automatickou převodovkou s hydrodynamickým měniče točivého momentu. Až pak vůz řeší, jak dostat sílu na všechna kola – a to pomocí hřídelového systému s vícelamelovou spojkou k připojení zadní nápravy.

Nejefektivnější z hlediska spotřeby paliva to není – v tom je lepší systém např. v Peugeotu 3008 Hybrid4, kde zadní kola pohání pouze elektromotor skrz obyčejný jednostupňový reduktor, jako u ryzích elektromobilů, a vůz v malé zátěži jezdí jako zadokolka. U tucsonu jsou v řetězci přenosu síly mezi elektromotorem a koly větší ztráty.

Avšak i díky skvěle nastavené řídící elektronice čtyřkolky – rozjíždí se vždy záběrem na všechna kola a ani za jízdy nikdy nemám dojem, že bych seděl v předokolce – je systém tucsonu na jízdu příjemnější, předvídatelnější.

Trochu mě mrzí, že zmizelo tlačítko pro plné sepnutí mezinápravové spojky, a tedy vynucení přenosu 50 % síly na zadní nápravu, ale jsou tu jízdní režimy pro jízdu mimo asfalt a fungují dobře.

Co funguje trochu hůř, je řízení plug-in hybridního ústrojí. Řada plug-in hybridních aut – nejlépe asi Renault Mégane E-Tech Plug-in, co si vybavuji – je schopná po zadání dlouhé trasy do vestavěné navigace pracovat se „zásobou“ elektřiny tak, aby byla cestou spotřeba co nejnižší a v cíli baterie prázdná.

Ne tak tucson. Po městě samozřejmě upřednostňuje elektrický pohon a prvních 51 km jsem ujel na 70 % baterie a zhruba 1,2 l benzínu (displej ukazoval 2,4 l/100 km).

V pátek po práci jsem však s baterií nabitou na 90 % nastavil trasu do Ostravy, přepnul hybridní systém do režimu Auto a právě očekával, že bude automaticky volit mezi pohonem tak, abych do cíle dojel s prázdnou baterií.

Zprvu se zdálo, že v obcích jede na elektřinu a mimo ně na benzín, ovšem stav nabití baterie pořád nějak neklesal. Tucson je výborně odhlučněný co do ruchů od spalovacího motoru, takže v nízké zátěži v podstatě není poznat jeho start, pokud se nedíváte na displej. A ten je docela nízko, daleko linii pohledu na silnici, takže ikonku jízdy s vypnutým spalovacím motorem není vidno běžně periferním viděním.

Až v cíli mi tedy došlo, že musel běžet v podstatě pořád – dojel jsem s 85% stavem baterie a průměrnou spotřebou benzínu 7,8 l/100 km. Což pořád na 265k auto, které váží 1,9 tuny a má mechanickou čtyřkolku, není vůbec špatné, ale kdyby systém spotřeboval i elektřinu, mohl bych být snad i těsně pod sedmi litry.

Není to ani tím, že bych snad jel příliš svižně; elektromotor je předřazený převodovce, která tak i v ryze elektrickém režimu jízdy řadí, a zvládne i rychlosti lehce nad českým dálničním limitem. Ani chybnou volbou módu – variantu Hybrid jsem zkoušel cestou zpátky a chování systému bylo velmi podobné. A v ryze elektrickém režimu zase nejdřív spotřebuje baterii bez ohledu na to, jak to je zrovna efektivní.

Mezery v - řekněme - dotaženosti vozu do konce nacházím i dál. Už při testu „nafťáku“ před několika měsíci jsem zmiňoval mizerně svítící světla, chybějící negativní režim krásných bílých budíků a fakt, že skvělý nápad s výstupem kamer v přístrojovém štítu při zapnuté směrovce nedokáže ukázat tento pohled na zadní kola při couvání, aby člověk mohl přesněji zajet k obrubníku.

Tentokrát je deštivo, a tak si všímám i toho, že stěrače na Auto si stírají podle toho, jak se jim chce, ne podle toho, jak moc prší. A že vůz se světly v režimu Auto neumí v dešti rozsvítit, musím to udělat manuálně.

Na druhou stranu, když zapnu obrysovky, „křídla“ vpředu zůstávají svítit intenzitou denního svícení. Řeší to šero či lehký deštík a jako bonus mi svítí ovladače v interiéru; poslední dobou je mi příjemnější takhle jezdit i za cenu toho, že při vjezdu do tunelu musím sáhnout na ovladač světel.

Bohužel, v infotainmentu není možnost nastavit si, že by s denním svícením (tj. s ovladačem na Auto, který, což musím velmi ocenit, už je kompletně kulatý) svítila i zadní obrysová světla. Tím spíš mě to mrzí, když si můžu nastavit i takovou věc, kdy přesně se bude vůz po zastavení odemykat.

Mrzí mě taky, že nemá aspoň 22kW palubní nabíječku, která by baterii dokázala nabít za nějakých 40 minut. Je to bohužel u plug-in hybridů běžné, s výjimkou například mercedesů, že se umí nabíjet jen relativně pomalu – zde výkonem 7,2 kW – a tak je jen těžko dobijete například zatímco nakupujete.

Přesto jsem se baterii snažil nabíjet, když to bylo možné, takže k hodnotě spotřeby benzínu 6,7 l/100 km za téměř přesně tisícovku ujetých kilometrů je třeba připočíst i elektřinu, jejíž spotřebu však tucson neuvádí.

Naopak velmi příjemný je výkon vozu. Na papíře nevypadá 137 koní na tunu nijak speciálně, ale zejména díky okamžitě dostupnému točivému momentu elektromotoru je zátah okamžitý a tucson je nesmírně hbitý. Rychlost nabírá až překvapivě ochotně, což je velmi příjemné, máte-li v oblibě dynamickou jízdu.

Samozřejmě ale nečekejte nějakou sportovnost, pořád sedíme v rodinném SUV – ale v takovém, ve kterém se nemusíte bát předjíždět, ani když ho plně naložíte. Je jen trochu škoda poměrně tvrdého podvozku.

Právě až příliš tuhý podvozek je jednou z věcí, které mi na plug-in hybridním tucsonu docela vadí. K tomu mě mrzí detaily nedotažené do konce nebo silně podprůměrný výkon světlometů. Jenže pak si zapnu ventilaci sedaček, všimnu si, že na centrálním displeji můžu mít na dvou třetinách Android Auto a na té třetí něco z nativního infotainmentu.

K tomu je tucson levnější než konkurence typu Toyoty RAV4 Plug-in Hybrid nebo i zmíněný Peugeot 3008 Hybrid4, který je navíc menší, a najednou nejsou blinkry v zadním nárazníku takový problém.

Stejně jako v jiných verzích i tento nejdražší tucson dokáže konkurenci pořádně zatopit svou kombinací ceny a zajímavých detailů. Plug-in hybrid k tomu navíc přidává možnost jezdit za opravdu málo benzínu, můžete-li denně nabíjet, a taky slušně rychle. Ano, není dokonalý, ale nedostatky se zejména díky pohonnému ústrojí odpouští docela snadno.