Test Hyundai Santa Fe Plug-in Luxury: Korejský Američan může vyzvat i prémiové značky

Santa Fe po faceliftu už testem Novinek prošel ve své full-hybridní verzi. V loňském roce však modernizace dodatečně přivála i vrcholnou plug-in hybridní variantu. Tedy pohon s větší baterií, kterou lze dobíjet ze sítě.

Právě tato vrcholná motorizace, která potřebuje například větší místo pro akumulátory, byla zřejmě jedním z důvodů, proč Santa Fe podle Korejců neprošlo jen běžným faceliftem, ale změn bylo tolik, že hovořili rovnou o nové platformě.

V neposlední řadě jsem byl zvědav i na to, co s největším SUV značky udělá nejvyšší výbava Luxury. Plnotučné SUV zaměřené na severoamerický trh se snaží zaujmout náročnější klientelu v jakékoli výbavě, právě stupeň Luxury však má nabídnout to nejlepší.

Facelift největšímu z evropských modelů značky nadělil ještě větší masku chladiče. V kombinaci s rozdělenými světlomety, které nově naoko spojuje LED pásek denního svícení, má auto vážně sebevědomý výraz a zepředu se mi líbí nejvíce.

Zadní svítilny jsou nyní rovněž atraktivnější, ve tvaru hokejky. Spojily se červeným páskem, který bohužel nesvítí. Vadí mi také korejské lpění na zadních směrovkách umístěných nepochopitelně dole. Vypadá to jako nedodělek a dle mého názoru to ani není příliš bezpečné.

Na luxusní notu vozu hraje krom množství chromových prvků i lak Taiga, který mění svůj odstín ze šedivé na hnědé a béžové tóny. Santa Fe je také dokladem toho, že i devatenáctipalcová kola nemusí na SUV této velikosti působit utopeně.

Interiér nabídne sedm míst, třetí řada je tradičně spíše pro děti, ale neoznačil bych ji úplně za nouzovou. Více než dostatek prostoru mají i vzrostlí dospělí ve druhé a první řadě. Na výšku nevadí ani střešní okno, které tradičně pár centimetrů ubírá.

Vnitřek vyvedený v hnědém čalounění a s hliníkovým obložením působí překvapivě velmi luxusně nejen na pohled, ale i dotek. Vše je navíc velmi precizně zpracováno.

Opřete se koleny do středové desky a do obložení dveří zároveň, klidně vší silou, a panely se v podstatě nehnou, natož aby zavrzaly. Když se pak zadíváte na semišový strop, vážně si přijdete jako v ještě podstatně dražším voze.

Santa Fe po modernizaci nezaostává ani v technologiích. Líbí se mi volitelný bílý vzhled „budíků” v přístrojovém štítu, přehledné přepínání informací prostřednictvím fyzických tlačítek na volantu a středová dotyková obrazovka s novým infotainmentem. Systém je z nejnovějších modelů, má velmi dobrou grafiku, rozlišení, odezvu i logiku ovládání.

Rozesetá tlačítka na středovém tunelu možná na prvního pohled působí jako těžký archaismus, ale v běžném životě platí za exemplární příklad uživatelsky přívětivého ovládání.

Ano, v dnešních autech je už bohužel vzácností, že vyhřívání sedadla a další funkce lze aktivovat pouhým stisknutím tlačítka, které máte po ruce. Tady není nic potřeba lovit v menu, a tak tohle auto na každodenní bázi může vytočit tak maximálně otravnou melodií při otevření dveří.

Pojďme ale k největší novince u Santa Fe. Ke konvenčnímu 2,2litrovému dieselu a full-hybridu se zážehovou šestnáctistovkou je tu i plug-in hybrid.

Základem je shodný zážehový motor 1.6 T-GDi a planetová šestistupňová samočinná převodovka jako u full-hybridní varianty, avšak kombinuje výkonnější elektromotor o 91 koních a větší baterii o kapacitě 13,8 kWh. Plug-in je nabízen pouze s pohonem všech kol a maximálně zajistí výkon 195 kW (265 koní) a točivý moment 350 Nm.

Palubní nabíječka má 3,3 kW, nabíjení z domácího wallboxu je otázkou 3,5 hodiny na 100 procent. Stejně jako u většiny dobíjecích hybridů rychlonabíjecí stanice nevyužijete, výhoda stejnosměrného nabíjení zůstává především plug-in hybridům Mercedesu.

Na plné nabití vůz zvládne 58 kilometrů na jedno nabití dle přísnějšího protokolu WLTP. Realita zimního provozu, ve kterém jsem auto vyzkoušel, je samozřejmě odlišná. Zaprvé, počítač ukáže přibližně maximálně 45 kilometrů dojezdu. To by ještě ani tak režimu „do práce a z práce elektricky” většině uživatelů nevadilo.

Jenže zřejmě z důvodu náročného vytápění velkého interiéru to i na elektrický režim brzy systém vzdá klidně i se skoro plnou baterií a začne si pomáhat spalovacím motorem. Tehdy je dojezd v tomto pseudo-elektrickém režimu sice o poznání delší, ale čistě elektrický není. Ve městě po 55 km od plného nabití svítí spotřeba 2,2 litru na 100 km.

Když nabití baterie klesne k minimu, auto přejde do hybridního režimu, kdy spalovací motor vypíná jen při nejnižší zátěži. Tehdy v zimě jezdíte kombinovaně mezi 8 a 9 litry na 100 km. I to je ale na to auto této velikosti dobrá hodnota.

Pohonné ústrojí se navíc chová příkladně kultivovaně. I když běží zážehový motor, neslyšíte při plynulé jízdě v podstatě nic, odhlučnění je totiž na velmi dobré úrovni i co se filtrace aerodynamického a valivého hluku týká.

Díky zmiňované samočinné převodovce je i akcelerace s pomocí spalovacího motoru velmi plynulá, jemná a neobtěžující. Až když autu šlápnete na krk více, šestnáctistovka se ozve. Ale jde spíše o motor spodového charakteru, tím spíš, když mu pomáhá elektromotor, takže i při prudké akceleraci si ponechává důstojnost.

Provozu ve vyšších rychlostech sice dominovat nebudete, ale dle mého názoru je výkon ústrojí více než dostatečný vzhledem k tomu, jakým způsobem vás Santa Fe láká jezdit. Dokáže totiž řidiče uvolnit, skoro jako to umí auta od Lexusu. Prostě jen tak tiše plujete provozem a ani vás nenapadá pospíchat.

Podvozek zvládá většinu nerovností s nadhledem, nenechá se rozhodit ani vlnami uprostřed ostře projeté zatáčky. Přesto já osobně bych vyměnil část té jistoty za více „americké” naladění. Zkrátka, kdyby se tohle auto ještě výrazněji pohupovalo a lépe filtrovalo ostré i velké nerovnosti, byl bych pro. I když by to část evropských zákazníků dost možná neskousla...

Hyundai Santa Fe je pro mě jedno z nejpříjemnějších překvapení na aktuálním automobilovém trhu. Vypadá skvěle zvenčí a uvnitř ve výbavě Luxury působí, nebojím se to říci, skutečně prémiovým dojmem. Život s tímto autem je díky skvělým multimédiím a logickému ovládání klíčových prvků snadný.

Argumentem pro vrcholnou plug-in hybridní verzi budou zcela jistě parkovací a další výhody plynoucí z emisí pod 50 g CO2 na km, díky kterým má tohle auto nárok na značky EL. Navíc jestliže testovaný kus přijde na 1,6 milionu se vší výbavou a tímto jinde drahým pohonem, jde o dobrou nabídku.

Jen pokud jsou vám či správci firemní flotily značky EL „šumafuk”, je potřeba myslet na to, že v zimě či při prudší akceleraci si systém zapíná benzínový motor poměrně často i při nabité baterii, proto je levnější full-hybridní verze, která je v podstatě shodně plynulá a tichá ve svém projevu, rozhodně ke zvážení. Na druhou stranu, pokud máte doma či v práci kde nabíjet, lze díky tomuto ústrojí výrazně snížit spotřebu paliva.