Test Fordu Focus kombi: Design s otazníky, ale jezdí skvěle

Nový model je proti předchozímu až o 88 kg lehčí (v závislosti na použité motorizaci), design se zjemnil, ale pořád v nás nebudí takové emoce jako první nebo ještě dejme tomu druhá generace.

A zadní víceprvkovou nápravu, která v bazarových autech dokáže potrápit náročnějším servisem, už nemá každý focus. Abychom byli přesní, kombi ji má vždy, v případě hatchbacku dostaly verze se slabšími motorizacemi (1,0 a 1,5) zadní nápravu s vlečenými rameny spojenými torzní příčkou.

Proti předchozí verzi ta čtvrtá mírně narostla ve všech směrech, uvnitř testované verze kombi najdou spoustu prostoru čtyři dospělí. Pokud budete mít panoramatické střešní okno (s možností jeho vysunutí), musíte počítat s tím, že v druhé řadě bude pro hlavy cestujících trochu místa méně.

Zarazilo nás, že okenní skla nelze stáhnout přímo na klíči dlouhým podržením tlačítka pro odemknutí; a to měl testovaný focus bezklíčové otevírání i zadních dveří, což je prvek dostupný obvykle až ve střední třídě.

I kufr má velký - 608 litrů (zato hatchback má ve své třídě jen průměrných 375 l) . V případě verze kombi je to na délku přesně 101 centimetrů, v nejužším bodě jsme naměřili solidních 115 centimetrů. To jsou parametry, které běžné čtyřčlenné rodině vyhoví bez problémů. Stejně jako užitečná hmotnost 542 kilogramů.

Dvě poznámky k zavazadelníku: do rolety nestačí zlehka klepnou jako třeba v octavii, musíte použít více síly. A druhá věc – nechybí průzor pro převoz delších předmětů (třeba lyží), stejně jako možnost sklopit dělená zadní sedadla přímo z kufru.

Kabina je celkově příjemným místem. Je to sice novinářské klišé, ale volant krásně padne do ruky, věnec má vhodnou velikost i tvarování a díky tomu se vážně dobře drží. Jediné, co nás zarazilo, bylo množství jednoúčelových tlačítek – napočítali jsme jich 18. Naproti tomu vynikající je čitelnost displejů, ať už středového displeje nebo rychloměru a otáčkoměru.

Nový je head up displej, sice v jednodušší variantě s plastovým sklíčkem, ale díky jeho velikosti je zobrazování informací přehledné, byť samozřejmě ne tak komfortní jako u dražších systémů, které promítají přímo na sklo. Samotné ovládání multimediálního systému je bezproblémové, některé funkce (audio, navigace) ovšem lze ovládat výhradně dotykem. Ford šel naštěstí cestou, kdy klimatizaci kompletně ovládáte pomocí fyzických ovladačů.

Pod kapotou nového Focusu budou dva benzínové a dva dieselové motory v různých výkonových variantách. Benzín zastupuje tříválec 1,0 EcoBoost a 1,5 EcoBoost. Tříválec bude na českém trhu k mání s výkonem 100 a 125 koní. K tomu silnějšímu si můžete kromě šestistupňového manuálu objednat osmistupňovou automatickou převodovku s hydrodynamickým měničem točivého momentu. Patnáctistovka je k mání s výkonem 150 nebo 182 koní a automat je k mání s její slabší verzí.

Diesely mají objem 1,5 nebo 2,0 litru, v obou případech mají čtyři válce a jsou nazvané EcoBlue. „Jedna-pětka“ nabízí 95 nebo 120 koní, dvoulitr dává 150 koní. K silnější verzi patnáctistovky a k dvoulitru je opět možné mít automatickou převodovku.

Testovaná patnáctistovka měla dlouhodobou spotřebu rovných šest litrů, při jízdě po dálnici ustálenou rychlostí v rámci limitů jsme naměřili o litr méně. Co nám na celém autě vadilo asi nejvíce, motor je odspodu líný, zvedá se pomalu jako boxer, který v posledním kole dostal tvrdý knockout. Do 1900 otáček se nic neděje, pak nastupuje plynulý nástup síly. Střed má silnější patnáctistovka velice povedený, chybí nám ale razantnost dvoulitrového TDCi. Při 130 km/h točí na šestku příjemných 2100 otáček.

S ohledem na zpřevodování budete často řadit (šestistupňová manuální převodovka je ovšem vynikající) a nemělo by vás překvapit, že ve městě pojedete na „trojku”. Co nás dále překvapilo, byla neochota brzdit motorem při sjíždění prudké cesty od horské chalupy - na první rychlostní stupeň motor nejenže nezpomaloval, ale prudce mu rostly otáčky. Ale dělal to jen na „jedničku”, v prudkém kopci při rychlosti kolem 90 km/h motorem dovedl brzdit.

Focus vždycky velice dobře jezdil, a platí to i pro recenzované auto. Při rychlé jízdě na nerovné silnici cítíte, jak tlumiče pracují, ale jejich komprese není nikdy příliš velká, aby se auto rozhoupalo. Je to skvěle naladěný kompromis, kdy na sedmnáctipalcových kolech auto dobře tlumí silniční nástrahy, zároveň se ale v zatáčce může „opřít” o pevnou karoserii a dobře fungující péra a tlumiče.

S tím, jak se focus hezky řídí, souvisí i dobře naladěný spojkový pedál, příjemné brzdy s relativně ostřejším nástupem účinku, ale velice dobře dávkovatelné a koneckonců i vhodně naladěné řízení s přirozeným citem kolem středové polohy a tuhostí „tak akorát”.

Podtrženo a sečteno: nový focus nezklame ani náročnější řidiče, všem ostatním nabídne - v případě verze kombi - prostorný automobil s dobrou komfortní i bezpečnostní výbavou. Zklamalo nás vlastně jediné - lenost motoru 1,5 EcoBlue v nízkých otáčkách.