Test Fiatu 500e: Když máte rádi hezké detaily

Některé elektromobily se snaží ohromit svět výkonem, jiné dojezdem. A pak je tu Fiat 500e, který nehraje ani na jedno z toho – své zákazníky láká „po italsku“ na design, výraz tváře a... chtěl bych napsat, že i roztomilost, ale příď tohohle auta hovoří jinak.

Přesto, nebo možná právě proto, na něj každý hledí. Když jedu kabriem nebo sporťákem, čekám, že budu středem pozornosti. Když jedu mrňavou kabelkou, která navíc vydává sotva nějaké zvuky, už tolik ne. Pětistovka ale lidi baví – v celku i v detailech. Všimněte si třeba bočních blinkrů – vypadají jako malinká křidélka a uvnitř mají zuby.

Kousek, se kterým mám tu čest, je ze zaváděcí edice La Prima a stojí skoro milion korun. Není to málo a nedostanete velkou baterii. Co však dostanete, je krásný modrozlatý perleťový lak, zajímavé detaily i kromě toho křidélka a obrovskou spoustu výbavy, včetně adaptivního tempomatu a aktivního vedení v jízdních pruzích. Oboje navíc funguje docela spolehlivě.

V kabině na první pohled zaujmou sedadla, jejichž čalounění se skládá téměř výhradně z nápisů Fiat. Aspoň ale víte, kdo tohle auto vyrobil, protože jinak aby tu logo Fiatu člověk pohledal. Všude jsou jen loga 500e.

A třeba taky podobizny původní pětistovky – v kapsičkách, která tvoří madla dveří. A ty dveře se otvírají ne normální klikou, nýbrž tlačítkem, i když normální klika tu jako nouzovka pořád je. Chcete víc? Všimněte si způsobu zamračení předních světlometů – tvoří ho kapota, v níž ale našly místo obloučky denního svícení, takže celek vypadá jako oční víčka. Zkrátka, jestli se u nové pětistovky někde nešetřilo, jsou to vizuální detaily.

Mám radost i z toho, že volant má zvenčí věnce světlou kůži a kopíruje tak barevné provedení zbytku interiéru. Možná to je nepraktické, ale pětistovka není auto, které byste si kupovali pro jeho praktičnost, takže v pořádku. A tlačítkový volič převodovky je druhý nejlepší nápad po páčce či páce vpravo pod volantem.

Navzdory tomu, že vypadá velmi podobně benzínové 500, která se vyrábí snad už od roku 2007 a také má elektrickou verzi, prodávanou primárně v USA, je tato 500e kompletně nové auto včetně platformy a baterie. To Fiat při představení tohoto auta před řadou měsíců neopomněl zdůraznit.

Generační obměna však neznamenala zvětšení rozměrů. Pořád je to malinké autíčko do města, do nějž se dva lidé vejdou relativně pohodlně, ale zadní sedačky se dají považovat sotva za nouzové. Díky tvaru zádě ale kufr není zas tak mrňavý a na víkend ve dvou se do něj sbalíte.

Na test jsem ho vzal s vyhlídkou cesty do Ostravy. Urazit nějaké tři stovky kilometrů dnes pro většinu elektromobilů není problém bez zastávky pro nabíjení. Ne tak pro pětistovku, jejíž baterie má pouze 37,3 kWh využitelné kapacity. Dojezd v reálném světě svižnějším stylem jízdy je pod 200 km, ale na druhou stranu, nejčastější česká 50kW nabíječka dobije tuto baterii z 10 na 80 % do půl hodiny, je-li baterie zahřátá jízdou.

Jedu tedy na dvě zastávky, protože kdybych to chtěl zvládnout s jedinou, musel bych se docela snažit, při té zastávce nabíjet déle a třeba po dálnici jet pomaleji, než by mi bylo příjemné. A koneckonců, při delší trase je vhodné zastavovat pro odpočinek a občerstvení.

Na svých cestách většinou používám Waze skrz Android Auto, ale u elektromobilů kvůli dojezdu nepohrdnu ani vestavěnou navigací. Ta v pětistovce je bez přehánění jedna z nejlepších, se kterými jsem kdy měl tu čest. Vyjma policejních hlídek a nebezpečí na vozovce – databázi radarů má docela dobrou – je totiž s dopravními daty na přinejmenším stejné úrovni jako Waze či online navigace v audi, BMW či mercedesech.

Promptně hledá alternativní trasy, když je v okolí provoz hustý, a většinou je i najde, což oznámí zelenou ikonkou v rohu mapy; je tedy třeba displej sledovat. Když navádí, lze ji natrvalo přepínat mezi zobrazením navádění a přehledem trasy, v němž zobrazuje bod na nastavené trase, do nějž bych měl dojet. Bohužel, při 25% stavu baterie, tedy v moment, když takové informace potřebujete nejvíc, začne hlásit „nízký stav nabití“ a tenhle bod ukazovat přestane.

Z dalších mínusů lze zmínit poměrně tvrdý podvozek, místy až nepříjemně. Ovšem díky baterii v podlaze je auto docela hezky vyvážené. Sporťák to samozřejmě není, na takové ideje chybí výkon – 118 koní není mnoho ani s „elektromobilním“ maximem točivého momentu od nulových otáček.

Chybí mi taky možnost okamžité změny rekuperace pádly pod volantem. Možnosti tu jsou, ovšem v podobě volby jízdních režimů – na výběr je Normal, Range a Sherpa a ty druhé dva jsou v podstatě eko-režimy s cílem maximalizace dojezdu. V jednom z nich funguje pedál plynu jako tzv. one-pedal, tedy že po jeho uvolnění začne auto maximálně brzdit rekuperací a abyste plachtili, musíte ho držet na půl cesty.

Naopak pochválit musím displej v místě přístrojového štítu, v němž lze vybírat z několika zobrazení včetně navigace a spotřeby elektřiny, ale můžete tu nechat i jednoduchou rychlost a míru zatížení pohonného ústrojí. A když opět zmiňuji tu spotřebu – dosáhl jsem průměrně 18,2 kWh/100 km na části trasy, která vedla téměř pouze po dálnici, a 15,6 kWh/100 km na části téměř pouze po širokých silnicích první třídy. To vše se zapnutou klimatizací.

Při zmíněné cestě do Ostravy jsem se snažil jet tak, jak bych jel s konvenčním autem – nebo s elektromobilem s dostatečně velkou baterií. Přestože nabíječek je cestou dost, obavy o dojezd kvůli malé baterii jsem trochu měl.

Ve většině případů jsem ale od nabíječek odjížděl s více nabitou baterií, než jsem původně plánoval, protože program zastávky – jídlo, káva, toaleta – mi zabral víc času, než jsem potřeboval k dobití na 80 %.

Přestože jsem spíš fanouškem velkých a silných aut, mrňavá pětistovka mě bavila. Ani ne tím, jak jezdí, na tom nakonec nic speciálního nebylo a tvrdý podvozek mě místy otravoval. Hlavně tím, jak je u ní styl na prvním místě a jakou pozornost poutala, kdekoliv jsem jel.

Ovšem, koupil bych si ji za těch 900 tisíc korun, třeba jako auto na poskakování do města a jeho těsné blízkosti? Obávám se, že ne, že na to je jako auto příliš drahá a příliš malá.

Jenže když se nad ní zamyslím ne jako nad autem, nýbrž třeba jako nad luxusní kabelkou či hodinkami, dává mnohem větší smysl. Je to stylovka, cílená na ty zákazníky, kteří jsou ochotni si za neobyčejnost pořádně připlatit. S vědomím toho, že právě kvůli té ceně nebudou potkávat stejných aut houfy. A věřím, že se takoví zákazníci najdou.