Test elektrického volkswagenu e-up!: městské a zelené

Elektrické verze to nemají jednoduché – jsou ukrutně drahé, váží až o stovky kilogramů více než výchozí modely a mají malý dojezd. Jejich použití je tak ve formě, v jaké nám je dnes výrobci nabízejí, značně omezené, smysl ale i tak mají.

Třeba takový e-up (dále budeme psát název bez expresivního vykřičníku). Automobil jako takový byl hotový (dokonce ve třech verzích – up/citigo/mii), a když to zjednodušíme, stačilo vyndat spalovací motor, nahradit jej trakčním elektromotorem s permanentními magnety (vlastní výroby) a do vozu umístit li-ion baterie (celkem 204 články), které zvedly hmotnost o čtvrt (!) tuny.

Oceňujeme, že zástavba elektrického pohonu nikterak nezasáhla do vnitřní velikosti – kabina i zavazadlový prostor jsou stejné jako u běžného upu, Škody Citigo nebo Seatu Mii. Podvozek je naladěn na vyšší pohotovostní hmotnost, znalci si pak povšimnou jiných kol o průměru 15 palců a diod pro denní svícení na předku vozu ve tvaru písmene C.

V kabině, kam se bez problémů vejdou i dva vysocí jedinci (obě zadní místa jsou spíše pro děti), přibyl ukazatel stavu nabití baterie (místo palivoměru). Klasický otáčkoměr zůstal zachován, rychloměr je uprostřed a nutno dodat, že všechny „budíky“ jsou špičkově čitelné – což je u koncernu VW dobrým zvykem.

Zamrzelo nás velice nepohodlné elektrické ovládání bočních oken u spolujezdce (ovladač je až na spolujezdcových dveřích), naopak potěšily výtečné možnosti pro nastavení posazu řidiče. Minelou je rovněž plato v zavazadlovém prostoru, které je nutné sklápět ručně. To většinou znamená zastavit hned poté, co jste něco uložili do kufru a rozjeli se, naštvaně otevřít víko pátých dveří a ručně kryt zavazadelníku narovnat.

Jednou z velice příjemných vlastností čistě elektrických automobilů je maximální točivý moment od nulových otáček. V malém upu máte pod pravou nohou 210 Nm (0–2800 otáček), do zhruba osmdesátikilometrové rychlosti jsou dynamické reakce automobilu velmi opojné. Při takovémto jízdním stylu je ovšem spotřeba nejvyšší a deklarovaných 160 km neujedete na jedno nabití ani omylem.

V nastavení jednostupňové automatické převodovky jsou i režimy, které snižují výkon a zvyšují dojezd. Sto kilometrů, lepší řidiči až 120 km, by ale s autem měli ujet i při zapnutí klimatizace, a to na jednodenní jízdy bohatě stačí – pokud primárně půjde o firemní auto ve větším městě.

Další výhodou elektromotoru je kromě plynulého tahu také akustický komfort – žádné vibrace a minimální hluk, který připomíná rozjezd moderní tramvaje. Dobíjet můžete akumulátory umístěné pod zadní sedačkou buď pomocí klasické zásuvky 230 V (9 hodin do plného nabití), použít lze také rychlonabíječku, která za půl hodiny zvládne dobít 80 procent kapacity akumulátoru.

My jsme v centru metropole a po městských obchvatech jezdili za 14 kWh, což znamená přibližné náklady necelých 70 haléřů na kilometr. Přepočteno na spotřebu benzínu by to byly zhruba dva litry na sto ujetých kilometrů. A to dnes neumí nikdo, kromě vylhané normované spotřeby u hybridních automobilů.

Ekonomicky se elektrický up samozřejmě nevyplatí a ekologičnost vozu vynikne výhradně při nabíjení z obnovitelných zdrojů, třeba ze slunečního svitu. Vzhledem k energetickému mixu v ČR, ve kterém dominují uhelné elektrárny, tak bude jízda s tímto upem „zelená“ jen lokálně.