Test Dacie Duster 4x4: Poctivost na prvním místě

Duster si ani v druhé generaci na nic nehraje a sází na to, proč si lidé tu první tak oblíbili – což je vysoká užitná hodnota, nízká pořizovací cena a hlavně jednoduchost. Kousek, který mám před sebou, neláká speciální výbavou, nýbrž něčím, co auto s takhle vysokým podvozkem využije mnohem spíš – pohon 4x4.

V tom není jedinečný, ale podívejte se na jeho karoserii. Nikde žádné zástěrky či přední nárazník s „bradou“ vystrčenou daleko dopředu – u tohoto auta se vážně počítá s tím, že budete chtít jezdit mimo asfalt.

Interiér na první pohled dá znát, že cena u tohoto auta hraje prim. Plasty v kabině jsou tvrdé, sedačky docela taky a tlačítkům na volantu chybí podsvícení. Bohužel, chybí seřizování jasu podsvícení přístrojového štítu – s jednoduchým, ale přehledným displejem a skvěle čitelnými budíky – což je pro mě naprosto nepochopitelné opomenutí.

Na druhou stranu, nikde nic extrémně netlačí, prostornost interiéru je veskrze dobrá vpředu, vzadu i v zavazadelníku. A pod jeho podlahou najdete plnohodnotnou rezervu; to se dnes už nevidí, ale v terénu se může hodit. Anebo sem můžete dát objemnou toroidní nádrž na LPG.

Ryze jednoduchý je také infotainment s barevně odlišenými sekcemi. Dobře zvládá Android Auto, takže vestavěná navigace je v podstatě zbytečná.

Škoda jen hloupě umístěného USB nad displejem, které je navíc ve voze jediné. Na druhou stranu, 12V zásuvka je i v kufru, takže můžete připojit třeba přenosnou chladničku.

Poslední detail, který v kabině stojí za zmínku, je ovladač čtyřkolky. Můžete si zvolit, jak bude pohon všech kol fungovat. Ovladač se ale otáčí naopak, než by jednoho napadlo, když se na něj podívá.

Lock je vpravo, tak otočím doprava – ale ouha, pohybují se nápisy, nikoliv šipka. Takže otočím-li doprava, posunu k šipce 2WD a zadní nápravu tím vyřadím ze hry.

Na druhý pokus čtyřkolku „zamykám“; není to skutečná uzávěrka středového diferenciálu, nýbrž změna chování viskózní spojky. Ta tedy posílá na zadní kola pořád 50 % točivého momentu, nereaguje až na prokluz předních kol, jako v režimu Auto. Změna je mimo asfalt okamžitě poznat.

Silniční zimní pneumatiky mají na hlíně a trávě přeci jen víc gripu než letní a když čumák Dusteru namířím na příď slušně prudkého kopce, všechny čtyři najednou se zakusují do prachu a bez zaváhání mě vytahují na vrchol.

Stejně tak neexistuje ani náznak nejistoty, když se stejnou cestou vracím dolů a na první kvalt brzdím motorem.

Kde Duster není ve svém živlu, je dálnice. Už okolo 130 km/h je neklidný a velmi citlivý na boční vítr. Kromě toho dálniční jízda na českém limitu dost razantně zvyšuje spotřebu.

Celkový průměr mých šesti stovek kilometrů byl 8,2 litru, ale kdyby třetina z toho nebyla po dálnici, věřím, že bych se dostal někam k 7,5 litru. Jak je možné, že se čtyřkolkou jezdím za méně, než před rokem s předokolkou, když tentokrát navštěvuji i terén?

Snad silnějším motorem, který se méně namáhá, snad plynulejší jízdou, snad menším podílem městských kilometrů, nevím.

Mám nicméně další důkaz, že spotřeba paliva je v reálném světě číslo nesmírně proměnlivé a nevyzpytatelné, třebaže se ho Evropská unie snaží svázat normami a tabulkami.

Pod kapotou je přitom stejný motor, 1,3l benzínový čtyřválec s turbodmychadlem, který vznikl ve spolupráci koncernu Daimler s aliancí Renault-Nissan-Mitsubishi. Takže je teď zejména v renaultech a nejmenších mercedesech naprosto všudypřítomný.

Zde má 150 koní a když přečkáte turbolag, Duster s ním jede jak z praku. Bohužel onen turbolag, tedy čas, než se po sešlápnutí plynu naplno roztočí turbodmychadlo, je strašlivě dlouhý, a to zejména pod 2500 otáčkami.

Držet se nad touto hranicí pomáhá velmi krátce poskládaná převodovka – 50 km/h ve městě vůz pohodlně zvládá na čtyřku. Bohužel, šestka je vyloženě rychloběžka – mám dojem, že mezi 5. a 6. rychlostí chybí ještě jedna.

Naopak dokonalým se jeví podvozek, zejména na nerovnostech. Máloco ho rozhodí, hltá nerovnosti a filtruje je tak dobře, že můžu i po vážně rozbitém asfaltu jet velmi rychle a sebejistě, zvyknu-li si na trochu výše položené těžiště vozu a větší náklony pramenící z měkkého odpružení.

Koupil bych si ho? Ano, a velmi rád. Duster je totiž poctivé a jednoduché auto; skoro se mi chce říci, že je ze staré školy, ale on má ryze moderní motor a třeba i kamery nabízející 360° pohled kolem vozu. Jen bych na jízdu ve tmě asi musel mít jiné auto, protože jas budíků je pro mé oči přílišný.