Článek
Co je víc amerického, než gigantické SUV s osmiválcovým motorem? V Americe se tahle třída před lety dokonce i zrodila. A proč by mělo vadit, že po světě pluje pod bavorskou vlajkou, když se vyrábí v Jižní Karolíně, tedy v USA? To jsou jen některé z myšlenek, které se mi honí hlavou za volantem BMW X7.
Jasně, na sraz amerických aut bych s ním nejel; ani by mě tam nikdo nepustil. Ale z osmiválce pod kapotou a rozměrů, pro něž by označení „impozantní“ nebylo dostatečné, přímo kape zbytečná okázalost smíchaná s tukem od smažení kuřete a snad i náznakem otázky, co to je ta „zatáčka“, když o tom ti lidé v čemsi zvaném „Evropa“ pořád mluví.
Dobře, teď vážně. X7 se chvíli po svém uvedení na trh stala terčem posměšků kvůli gigantickým ledvinkám na přídi. Když k ní ale přicházím, uvědomuji si, že takhle obrovitá karoserie potřebuje takový velký designový prvek, aby vůbec nějak vypadala. A kontrast vertikálních žeber s horizontálními světlomety je povedený.
Obcházím auto a všímám si zadních světel, které velmi hezky zakončují hliníkový pásek malými couvacími světly. I ona působí americky – kromě couvačky tu je všechno červené, třebaže se díky zeleným LEDkám blinkr rozbliká oranžově.
Interiér je hlavní devízou
Šplhám dovnitř – sedí se tu vážně vysoko – do výjimečně luxusní kabiny, která sice je v podstatě stejná jako u ostatních BMW poslední generace, ale to je dobře – ergonomie bavorských interiérů je příkladná. V tomto exempláři je doplněna úžasnými materiály, měkkou kůží – prostě, jak by jeden od vrcholné verze vrcholného SUV prémiové značky očekával.
Zajímavější to začne být, když se člověk rozhlíží kolem. V konkrétní konfiguraci jsou tu kapitánské sedačky v druhé řadě, které sice nejdou úplně sklopit dolů, a tak si z auta nemůžete udělat náklaďák, ale až na nedostatečné boční vedení jsou vážně pohodlné.
Každá má vlastní středovou loketní opěrku a polštářek, na němž by se mi výborně dřímalo, a samozřejmě jsou vyhřívané. Ventilaci a masážní funkci sice mají jen přední místa, ale i cestující ve třetí řadě mají k dispozici držáky nápojů, porty USB a vyhřívání sedadel.
A když zvednu hlavu, vidím prosklenou střechu nejen nad přední půlkou kabiny, ale i úplně vzadu, a dokonce s podsvícením v barvě, kterou řidič zrovna vybral pro ambientní osvětlení interiéru. Je to trochu kolotočářské, ale zároveň to ukazuje výjimečný cit pro detail.
Stejně jako způsob, jakým je vyřešeno zakrytí zavazadelníku. V běžných autech musíte plato hodit na zadní sedačky, nebo ho nechat doma, pokud ho nechcete nechat ve standardní pozici. X7 nejen že nabízí platíčko pro zakrytí minikufru, když je třetí řada sedaček vyklopená, ona má pod podlahou zavazadelníku ve speciálních úchytech připravenou roletu pro případ, kdy třetí řadu sklopíte. Samozřejmě, po vyndání rolety na její místo zacvaknete to platíčko.
Jedinou nevýhodou budiž, že proces výměny krytu není motorizován. Jako jednu z mála prací v tomto autě to musíte dělat vlastníma rukama, nestačí držet tlačítko. Podobně manuální prací je už jen otvírání kapoty a práce s hlavovými opěrkami zadních dvou řad sedadel. Vpředu jsou elektrické, a i všechny sedačky, dvojdílné páté dveře či roletky zadních oken se hýbou samočinně. Jak jinak.
Nedostatky musím vyloženě hledat, ovšem na středovém tunelu dva nacházím – jsou to tvrdá tlačítka ovládacího panelu a lesklý touchpad na ovladači iDrive. Ten je sice krásný, ale protože je hladký, hůř se na něm píšou písmena do navigace než u levnější verze s povrchem z matného plastu. A taky hlasové ovládání systému je opravdu vynikající – ale pouze v angličtině nebo němčině. Česky neumí.
Osmiválec je podmanivý
Dost ale rozplývání se nad kvalitami interiéru – startujeme. Osmiválec o objemu 4,4 litru pod kapotou je stejným motorem, se kterým jsem už měl tu čest v grand toureru M850i a třeba taky v řadě 7 před modernizací. Když zmáčknu tlačítko, startér s ním chvilku točí, než motor s jemným zhoupnutím celého auta naskočí a usadí se na příjemně bublavém volnoběhu.
Autu i při klidné jízdě naprosto dominuje, ale za každých okolností tak činí s nevtíravou elegancí. Pod lehkým plynem jemně brumlá, drží se okolo dvou tisíc otáček. Na konci obce přidám plyn, turbodmychadla se nadechnou a vystřelí mě vpřed za zvukového doprovodu, který mě přiměje v zrcátkách hledat ten messerschmitt, který mě stíhá.
Během chvilky jsem na rychlosti, o níž se ve slušné společnosti nemluví – a když se to stane poněkolikáté, uvědomuji si, jak perfektně to auto maskuje rychlost. V podstatě není znát rozdíl mezi 120 a 170 km/h, je to prostě pohyb. Takže se mi občas stane, že do zatáčky přiletím o dost rychleji, než jsem chtěl.
Na jednu stranu to znamená, že se s tímhle autem člověk musí trochu sžít. To ostatně umocňuje i vzduchový podvozek – je výborný, ale kombinací jeho charakteristického pohupování s opravdu vysokým posezem za volantem nevzbuzuje takovou důvěru, jako třeba řada 7. Spolu s brzdami, na které musím šlápnout pořádně jako u rámového trucku, právě tady pramení dojem, že sedím v „americe“.
Na druhou stranu však díky nesmírné síle motoru a hlavně úžasnému komfortu na palubě je X7 M50i velmi dobrá na dlouhé trasy. Ne tak dobrá, jako osmi – či dvanáctiválcová řada 7 nebo čtyřdveřová M850i, ale zase je z pohledu řidiče o něco komfortnější. Takže bude záležet na tom, co upřednostníte.
Když už takto srovnávám, můžu rovnou zmínit spotřebu – průměr mého testovacího týdne byl 14,9 l/100 km, tedy o víc než tři litry vyšší ve srovnání se 750i a M850i se stejným motorem a zhruba stejným stylem jízdy. Hmotnost a odpor vzduchu zkrátka nejde ošálit. Zajímavé ale je, že spotřebu zvyšuje hlavně město – při klidné jízdě v okolí českého dálničního limitu se okamžitá spotřeba pohybuje mezi 13 a 14 litry.
Závěr
V neděli večer mířím k domovu s pomocí asistovaného řízení – na dálnicích a prvních třídách je skvělé, ale ve městě je lepší ho vypnout – a přemýšlím, jak svůj týden s vrcholem nabídky modelu X7 uzavřít. Pro koho je určena, komu ji doporučit.
Test BMW M850i GranCoupé: Bůh dlouhých cest
Sám bych si ji nekoupil, protože jsem se zamiloval do M850i, která není tak těžkopádná, má přeci jen krásnější interiér a taky nezanedbatelně menší spotřebu. Ale kdo by si ji koupit mohl? Někdo, kdo se nechává vozit, nebo někdo, kdo provozuje prémiovou taxislužbu? Ne, na to je lepší prodloužená řada 7 se vznětovým šestiválcem. Vrcholový manažer či úspěšný podnikatel, který má tři či čtyři děti, z nichž některé jsou dost malé na to, aby jim stačila třetí řada sedadel? To spíš.
X7 M50i je v každém případě výborné, všestranně schopné auto, s nímž se i přes olbřímí rozměry jezdí lépe než s X5, protože má lepší poměr šířky k délce. Velký motor k němu nádherně pasuje, stejně jako prvotřídní kvalita materiálů v interiéru, a kdokoliv si ho koupí, nebude zklamán.
BMW X7 M50i (G07) | |
---|---|
Motor: | 4395 ccm, vidlicový zážehový osmiválec, biturbo |
Max. výkon: | 390 kW (530 k) při 5500-6000 ot./min |
Max. točivý moment: | 750 Nm při 1800-4600 ot./min |
Převodovka: | osmistupňová automatická |
0–100 km/h: | 4,7 s |
Nejvyšší rychlost: | 250 km/h (el. omezeno) |
Průměrná spotřeba: | 10,9-11,1 l/100 km |
Pohotovostní/maximální hmotnost: | 2555/3285 kg |
Délka x šířka x výška: | 5151 x 2000 x 1805 mm |
Objem zavazadelníku (pětimístné uspořádání): | 750 l |
Poháněná náprava: | 4x4 |
Cena základní verze: | 2 269 800 Kč (X7 xDrive40d) |
Základní cena testované verze: | 2 917 200 Kč |
Cena testovaného vozu: | 3 591 878 Kč |