Test BMW X4 xDrive30i: všestranně dobré auto, ale za srdce chytit nedokáže

Je BMW X4 zbytečným autem? Jen „stylovější“ variantou praktické X3, a pro menší kufr nepoužitelným vozem? Co to BMW zkouší se zadními světly? A půjde vůbec v X4 sedět vzadu, když už ve větší X6 je s tím problém? [celá zpráva]

To jsou jen některé otázky, které si člověk může položit při pohledu na tuhle červenou želvu. Mě trápila nejvíc ta se světly – ta tam je, dle mého názoru, nějaká posloupnost ve vývoji designu zadních světel BMW.

Vážně – viděli jste někdy nějaké BMW, v jehož zadních světlech by byl blinkr úplně dole? Přiznám se, že jsem takové umístění nečekal.

Brzdové světlo je ve vnější čiré části a vnitřní čirá část, tedy na pátých dveřích, je slepá. Couvačky jsou mrňavé a krčí se ve vnitřních dolních rozích.

Takže moc nesvítí. Když se ve tmě mimo asfalt dívám na výstup zpětné kamery, nebo i do zrcátek, skoro nepoznám, jestli couvačky svítí, nebo nikoli. A možná vám to přijde jako malicherný detail, vždyť ve městě jsou ulice nasvícené, ale tohle auto není jen do města.

Vzal jsem auto na polní cestu a odvážně se pustil i tam, kde před chvílí musely jezdit traktory, neboť koleje byly ohromně hluboké. S trochou snahy se mi podařilo neposadit X4 na břicho, protože světlou výšku lepší traktoru opravdu nemá, a projel jsem všechno, do čeho jsem se pustil.

Ba co víc, dokonce jsem měl dojem, že se v blátě a kalužích cítí víc jako doma než na asfaltu. Nechápejte to špatně, na silnici funguje příkladně, v zatáčkách pod plynem pracuje zadní nápravou a příď nezatížená dieselem je překvapivě mrštná, ale není to tak ohromující, tak fyziku popírající jako u větší X6 M50d. Takže tomu jaksi schází nadšení.

Špičkovou výbavu testovaného kousku použijete i mimo asfalt. LED matrix světlomety, mimochodem vynikající, asi ne, ani adaptivní tempomat či vynikající aktivní vedení v jízdním pruhu, ale 360° výhled okolo vozu pomocí kamer nesmírně pomáhá, když se potřebujete protáhnout mezi kameny či naopak obrovskými dírami.

Na parkovišti nákupního centra si všimnete, že jsou kamery opatrné – hlásí, že už bokem škrábete o sloup, i když tam ještě pár centimetrů zbývá.

A když z nákupního centra budete odcházet s plným vozíkem? Jasně, že kufr X4 je menší než u X3, hlavně proto, že ho nejde zvětšit nahoru zatáhnutím roletky. Můžete leda odmontovat plata – jedno leží v autě, druhé je upevněné na pátých dveřích – ale moc to nepomůže. Přesto zavazadelník opravdu není malý.

Málo není ani místa na zadních sedačkách. Pokud máte dva metry deset, nevejdete se, ale pro mě, vysokého 184 cm, je tu místa tak akorát – a víc než ve zmiňované X6.

Srovnejte boční profily obou aut – zadní část střechy X6 se svažuje plynule a v kritickém místě je níž, kdežto u X4 začíná strměji padat až za hlavami zadních pasažérů. Trochu mi to připomíná želví krunýř.

Proto jsem výše použil dané zvíře; ne z důvodu, že by „moje“ X4 byla pomalá. Pod kapotou pracuje dvoulitrový čtyřválec o výkonu 252 koní a točivém momentu 350 N.m; stejný motor, jaký jsem v létě prohnal po alpských průsmycích. [celá zpráva]

Tady ale má na práci o nějakých dvě stě kilo víc a pohání všechna kola, nejen ta zadní. Dynamika je tedy samozřejmě o chloupek horší, ale přesto vás nenapadne, že by tohle auto mělo málo síly. Kdykoli přidáte plyn, vůz ochotně zrychluje. Jen si k tomu občas musí podřadit o dva kvalty.

Spíš než na dynamice se váha a čtyřkolka podepisují na spotřebě paliva. Průměr za nějakých sedm stovek testovacích kilometrů činil 10,1 litru, téměř o dva litry víc, než tento motor potřebuje v řadě 2 kabrio. Ovšem je pravda, že jsem jezdil dost svižně; máte-li lehkou nohu, devět litrů by u téhle X4 nemuselo být nereálných.

Jsou tu nějaké nevýhody? Ale jistě. Všimněte si třeba, že auto v podstatě nemá zadní nárazník. Plastový díl, v němž je registrační značka, je zarovnán s plechovými pátými dveřmi. To znamená, že ťukanec se nezastaví v kusu plastu, ale pochroumá i plech, a co hůře, může s ním pohnout tak, že záď třeba nepůjde dovřít.

Taky mi vadí, že má jen jednu zadní mlhovku, ne dvě, i když na ně má dost místa. A že jsou výdechy za předními koly falešné, stejně jako mřížka pod předními mlhovkami. Kvituji ale poctivé koncovky výfuku.

V kabině je příběh dost podobný. Všechno je v pořádku, stejně jako v ostatních BMW, jen nějak nemůžu přijít na chuť tlustému dolnímu ramenu volantu a štvou mě neuvěřitelně tlusté A-sloupky.

A taky, že výdechy ventilace na boční okna nejsou na dveřích a jsou nasměrované tak, že horní hrana výplně dveří překáží proudu vzduchu.

Nad verdiktem přemýšlím už pár dnů a pořád si jím nejsem jistý. X4 zvládá perfektně to, pro co mě SUV baví – dokáže jezdit po poli bez ztráty květinky, a to i s pneumatikami, jejichž tvůrce neměl nějaké bláto vůbec v zadání práce.

X4 je všestranně dobrá, a troufnu si říci, že s dieselovým šestiválcem bude ještě lepší. A zadní světla se mi nakonec i docela líbí, i víc než u X3, byť už nejsou tak unikátní jako u poslední generace. Jenže jako celek mě X4 nedokázala chytit za srdce tak, abych si řekl: „Ano, za tohle auto chci dát své dva miliony.“