Test BMW M140i: kapesní raketa

Stojím v tmavých podzemních garážích v pražských Butovicích a marně čekám, že na mě v záplavě šedivých automobilů vykoukne BMW s lákavým označením 140i. Nestane se tak, a když na klíči zmáčknu příslušné tlačítko, zabliká vcelku nenápadná řada 1, která na první pohled neprozrazuje, jaký potenciál v sobě skrývá. Kolena se vám nerozklepou jako při setkání s focusem RS nebo subaru WRX STI. Tohle auto vypadá jako docela obyčejná „jednička” s M paketem a pouhými sedmnáctipalcovými koly. Sundejte zadní znáček a máte dokonalý sleeper.

Interiér také mnoho emocí nevzbudí, jakkoliv je přehledný a má dokonalý multimediální systém, nejlepší, jaký jsem kdy v nějakém autě viděl. Sedadla jsou víceméně civilní, mají dobré boční vedení, ale bohužel nejdou spustit níže k podlaze. Chvilku přemýšlím, jestli mi novinářské auto v rámci zápůjčky omylem nevyměnili a já nesedím v 116i, ale okamžitě to rozptýlí zvuk po nastartování motoru, z něhož šest válců a tři litry cítíte.

A když se auto prohřeje, je po přidání plynu jasné, že tohle je nejvýkonnější BMW řady 1 současnosti zcela právem - 340 koní je v takhle malém autě hodně slušná nálož a je to mimochodem úplně stejná hodnota, jakou mělo oceňované 1 M Coupé. A pod kapotou je výkonný motor, který se montuje i do největší řady 7, s tímhle malým prckem tak musí zákonitě cvičit.

Řadový šestiválec s hliníkovou klikovou skříní a hlavou válců a  dvoukomorovým turbodmychadlem TwinPower Turbo je nově o 10 kW (14 k) výkonnější. Pohonná jednotka má nejnovější generaci systému variabilního ovládání ventilů Valvetronic.

Proti předchozí evoluci získal tedy 250 kW/340 k, což znamená nejenom mírně lepší dynamiku, ale i nižší spotřebu paliva. BMW dokonce změnilo označení na 140i, respektive 240i, ovšem je to samozřejmě „vylhané” označení, poněvadž čtyřlitrový motor pod kapotou tohoto stroje opravdu nenajdete.

Šestiválec svou sílu odevzdává fascinujícím způsobem, kdy už od nízkých otáček cítíte oněch 500 newtonmetrů, které v praxi máte pod pravou nohou už pod hranicí dvou tisíc otáček.

V těch vysokých se pak dočkáte ještě razantnějšího zrychlování, které končí u hranice sedmi tisíc. Z místa vás na 100 km/h katapultuje za 4,4 sekundy - jen tak mezi námi famózní supersport BMW M1 to zvládá za 5,6 sekundy. O dalších 12 sekund později už na rychloměru budou číslice 200. Šestiválec je výbušný a má fantastický zátah. Dynamicky je plně srovnatelný s dražší em-dvojkou (viz tabulka).

Přítomnost dvoukomorového turbodmychadla je dobře „ukryta”, nežádoucí turboefekt je vhodně potlačen. Hezky se poslouchá i zvuk linoucí se ze dvou masivních koncovek výfuku - proti běžným verzím zde chybí středový tlumič a výsledkem je neuřvané, ale typické šestiválcové hlučení.

Klidná jízda znamená spotřebu zhruba 7,5 litru, což je na třílitrový šestiválec vynikající. Při zátěži ale „vycucnutí” nádrže násobně stoupá. Dlouhodobě se ale při normální jízdě do deseti litrů vejdete bez problémů.

Pohon všech kol xDrive funguje výborně, ale přidává kilogramy navíc. Zcela evidentní je ovšem naladění, kdy je preferována zadní náprava a auto se pak řízeně sune bokem.

Vyzkoušeli jsme to na deštěm zkropeném hoškovickém letišti a vypnutá stabilizace společně s masivním výkonem a ideálním rozložením hmotnosti dělají z M140i ideální nástroj pro rozevlátější jízdu. Chybí ale mechanický samosvorný diferenciál a podržet drift není úplně jednoduché (jako třeba v M2). Se „zadokolkou” to je obecně lepší, s testovanou verzí xDrive se zase nebudete v zimě bát poslat manželku na hory.

Elektronická stabilizace je velice citlivě naladěná. Pokud je aktivovaná, auto se nesklouzne a sveřepě drží vytyčenou jízdní stopu. Zásahy jsou velice decentní a neruší. Když krátce podržíte příslušné tlačítko, které se - jak je u mnichovské automobilky dobrým zvykem nachází hned vedle hlavice řadicí páky - nechá vás auto lehce pocítit malé vybočení zádě, ale poté se hned srovná. Delší podržení tlačítka ESP vyřadí kompletně a teprve zde - pokud to umíte - začíná v širokých zatáčkách opuštěných silnic či závodních okruhů - ta správná zábava.

Řízení je příjemně tuhé a přesné, chybí mu ale větší zpětná vazba od předních kol. Na přání můžete mít i variabilní řízení s progresivním účinkem. Samotný podvozek, o 10 mm snížený proti běžné řadě 1, je překvapivě poddajný, alespoň na testovaných 17palcových pneumatikách a s příplatkovým adaptivním podvozkem (stojí 20 tisíc korun). V komfortním režimu jde o auto využitelné každý den, při rychlejší jízdě oceníte malý náklon karoserie a celkově čitelné chování, těžící také z ideálního rozložení hmotnosti mezi nápravy.

Při plném plynu se na trojku řítíte 130, na pětku už 220 km/h. S motorem je vhodně sladěna i osmistupňová převodovka Steptronic Sport od ZF, která neváhá během zlomku vteřiny podřadit o dva i více stupňů, obzvláště ve sportovním režimu. Změna převodů je rychlá a jemná, podobně jako v ostatních BMW s touto skříní.

M140i umí jezdit velice plynule při klidné jízdě a nezradí vás ani při divokém projíždění zatáček někde na okruhu. Řadit můžete i pádly pod volantem a v manuálním režimu vás elektronika nechá jít do omezovače, ale nepřeřadí. Ještě lepší je pro tento model přímo řazená převodovka (jakkoliv s ní budete o trochu pomalejší), kombinovaná výhradně s pohonem zadní nápravy.

Nějaká negativa? Osobně se mi nelíbí provedení zadní části s velkými zadními světly. Na typickou přední masku je ovšem hezký pohled. Vnitřek je docela stísněný, poznáte to nejenom na zadních sedačkách, ani šířka není kdovíjaká. Berte to jako auto pro 2 + 2 cestující. Otázkou samozřejmě je, zda není lepší připlatit si za větší řadu 3, respektive 4.

BMW M140i je vlastně stejně rychlé jako dřívější 135i, mezi kompaktními hot hatchy ale hraje jinou ligu díky šestiválcovému motoru, což je pomalu vymírající druh - viz čtyřválcové Porsche 718 Cayman.

Vysoká je i pořizovací cena, která nejde pod milión a je o desítky tisíc dražší než ostatní hot hatche typu focus RS nebo golf R. M140i se řídí výborně, otázkou ale je, co s tímhle autem zamýšlíte dělat. Pokud chcete častěji než jednou do roka vyrazit na závodní okruhy, bude nejspíš lepší volbou M2, jakkoliv za ni z peněženky vyndáte o dalších 317 (!) tisíc více.