První jízda v Suzuki Across: Převlečená Toyota RAV4 umí přesvědčit

Evropské ovoce spolupráce Suzuki s Toyotou, nazvané Across, se představilo už v loňském roce. Osobní seznámení, které automobilka Suzuki naplánovala do okolí Poděbrad, ovšem proběhlo až nyní, kdy je pár kusů už na českém trhu.

A protože nejen technicky, ale z velké části i vizuálně je across shodný s Toyotou RAV4, nabízí se otázka, zda oproti její plug-in hybridní variantě má smysl i pro zákazníka, nejen pro flotilové emise CO2 značky Suzuki.

Začít můžu rovnou vzhledem – příď auta je jediná skutečně výrazná změna oproti toyotě. Na jednu stranu odlišný design chválím, acrossu to sluší mnohem víc než „ravce“, na druhou stranu designový jazyk přídě úplně neladí se zádí, která se oproti toyotě nezměnila.

V interiéru je jedinou změnou logo Suzuki na volantu, jinak je všechno komplet „toyoťácké“. Infotainment, ovládací prvky, systém přístrojového štítu, prostě pokud jste se svezli v současné RAV4, všechno v kabině vám bude důvěrně známé.

To má své plusy i minusy např. v ovládání klimatizace, kdy se teplota pomocí macatých knoflíků volí snadno, ale k používání titěrných tlačítek mezi nimi je třeba pečlivosti.

Není nicméně nutné je používat často, automatický režim klimatizace funguje dobře. A má jeden trik v rukávu, známý z elektromobilů. Dokáže zjistit, která místa jsou obsazena, a podle toho klimatizace funguje. V případě, že v autě jedu sám, tedy šetří trošku energie.

A to se vážně hodí. Suzuki si pro nás přichystalo „tajný závod“ – něco na způsob orientační rallye, ovšem místo roadbooku s křižovatkami jsme dostali body k zadání do navigace. Cílem bylo jet nikoliv na přesný čas, nýbrž co nejúsporněji, takže jsem se vážně snažil a zhruba padesátikilometrovou trasu zvládl výhradně na 18,1kWh baterii.

Spotřeboval jsem ji téměř celou s průměrem 24,7 kWh/100 km, což je docela vysoké číslo. Neviním však toyo… pardon, suzuki – jeden z kolegů přijel do cíle s číslem okolo 20 kWh/100 km, takže jsem se asi prostě málo snažil.

Právě díky poměrně velké kapacitě baterie může mít across teoretický dojezd 75 km s plným nabitím, což v režimu WLTP dává papírový průměr spotřeby rovný litr na 100 km a emise CO2 22 g/km.

Jako u všech plug-in hybridů bude ovšem reálná spotřeba záviset na tom, jak a zda vůbec budete nabíjet. Pokud máte na dvorku zásuvku a do práce jezdíte třeba 15 km jednu cestu, spalovací motor třeba týden vůbec nenaskočí, dokud o víkendu nepojedete někam dál.

Jako ostatní plug-in hybridy, i across dává řidiči možnost volby mezi jízdou na elektřinu, jízdou v hybridním režimu a dobíjením baterie pomocí spalovacího motoru. Na elektřinu samozřejmě není dostupných všech 306 koní pohonného ústrojí, je třeba se spokojit se 182 koňmi předního a 54 koňmi zadního elektromotoru.

Díky velké kapacitě je však baterie schopná uvolnit spoustu energie dostatečně rychle, takže auto je víc než svižné a brzdou provozu být nemusím. Standardně pohání samozřejmě přední kola, ovšem při rozjezdu na sněhu i asfaltu pracuje i zadní elektromotor pro lepší trakci.

Až v hybridním módu, kdy pracuje i 2,5litrový atmosférický čtyřválec pod kapotou, je dostupný plný systémový výkon. Většina ho sice pohání přední kola, ale i ta trocha, kterou přidává zadní elektromotor, je znát.

Zrychlení na stovku za rovných 6 sekund je působivé. A i když je baterie podle budíku téměř vybitá, nechává si v zásobě nějakou energii, aby mohla fungovat čtyřkolka a aby elektromotory dokázaly pomoci tomu spalovacímu, když řidič žádá maximální zrychlení.

Across jsem vzal i do hlubšího sněhu ve snaze vyzkoušet režim Trail. Ten má teoreticky fungovat jako náhražka samosvorných diferenciálů tím, že bude přibržďovat protáčející se kola a otevřené diferenciály tak budou i na kolo s trakcí přenášet víc síly.

V realitě prachového sněhu jsem měl nicméně dojem, že stabilizační systém škrtí výkon tak moc, až elektronická náhražka samosvoru nemá s čím pracovat.

Přesto jsou schopnosti systému E-Four, jak Toyota i Suzuki tento elektropohon 4x4 nazývají, dostatečné i v neobvykle bohaté sněhové nadílce.

Na asfaltu samozřejmě nečekejte nějaký brutální zátah zadních kol, elektromotor je na to přeci jen příliš slabý. Podvozek se ale hezky drží asfaltu a vůz díky těžké baterii v podlaze působí víc neutrální a lépe vyvážený než Toyota RAV4 v hybridní verzi bez možnosti dobíjení.

A také mám dojem, že oproti ní je across měkčí, pohodlnější, ovšem srovnání s plug-in hybridní „ravkou“ zatím nemám.

Across má převodovku e-CVT, kterou mají všechny hybridy vyvinuté Toyotou. Předně, technicky to není CVT – uvnitř nejsou dva kužely, kolem kterých by obíhal řemen a které by vzájemným posuvem proti sobě plynule měnily převodový poměr.

Tato skříň sestává z jednoho planetového soukolí, kdy je na „slunce“ ve středu soukolí napojen pomocný elektromotor, prstenec na vnější straně dostává sílu od hlavního pohonného elektromotoru a zároveň ji předává dál diferenciálu, a „planety“ mezi nimi jsou skrz tlumič kmitů, ale nikoliv spojku či hydrodynamický měnič točivého momentu, spojené se spalovacím motorem.

Plynulá změna převodového poměru od spalovacího motoru na kola je stále možná, ovšem stará se o ni pomocný elektromotor. Plynulou regulací vlastních otáček mění převodový poměr mezi prstencem a planetami, a stejným způsobem dokáže planety také úplně zastavit, jede-li auto na elektřinu s vypnutým spalovacím motorem.

Zpátky ale k acrossu. Má smysl si kupovat takto přeznačkovanou toyotu i mimo to, aby značka Suzuki v Evropě srazila své průměrné emise a mohla prodávat roztomile drsný Jimny nejen jako užitkový vůz kategorie N1?

Across za cenu základní RAV4 plug-in nabízí o chloupek lepší výbavu, na druhou stranu, jeho palubní nabíječka zvládá výkon jen 3,3 kW, poloviční oproti „ravce“. A ta cena není nízká; když si dovnitř sednete, vidíte auto za 900 tisíc, ne za 1,4 milionu. Za půlmilion navíc si kupujete to, co není vidět – technologie a baterii.

Berte to ale z jiné stránky – za 1,4 milionu korun si kupujete zrychlení na stovku za šest sekund, což je hodnota běžná u ostrých hatchbacků, ne rodinných SUV. A taky možnost jízdy několika desítek kilometrů bez lokálních emisí. Nakonec tak vůbec nevadí, že můj mozek, nevnímaje anglický jazyk jako cizí, vidí všude jméno auta ve formě „Suzuki Napříč“.