První jízda v Renaultu Arkana: Elegán příjemně překvapil

Když ruský trh dostal elegantní SUV-kupé Renault Arkana, evropští zákazníci posmutněli. Výborný podvozek Dacie Duster v kombinaci s elegantní karoserií, ohromnou světlou výškou a pohonem všech kol v nabídce vypadal opravdu lákavě.

O několik měsíců později automobilka ohlásila, že arkanu nabídne i v Evropě. Jenže to je po technické stránce úplně jiné auto. Platformu B0 rumunského bijce nahradil základ CMF-B evropských malých renaultů, díky kterému sice bude v nabídce hybrid, ale místo čtyřkolky si můžeme vybrat předokolku nebo nic.

Arkana v Česku začíná na 620 tisících korun, za což zákazníci dostanou 140k mild hybrid se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou. Prozatím to je jediná motorizace v nabídce; později přibude silnější 160k verze a 145k hybrid E-Tech. Manuál či motor bez elektrifikace vůbec v nabídce nebude.

Když nás Renault pozval na jízdní prezentaci, vybral jsem si prostřední výbavu Intens v bílém laku, který arkaně docela sluší, třebaže nejsem jeho velkým fanouškem. Střed nabídky je zajímavý tím, že si nehraje na sportovnost, ale je vybaven poměrně štědře – má hlídač mrtvých úhlů, adaptivní tempomat, větší centrální displej s navigací nebo třeba možnost volby jízdních profilů. LED světlomety jsou už v základním Zenu, vzadu ale i u nejvyšší R.S. Line pracují převážně žárovky.

Z prvních informací o tom, že evropská arkana bude na platformě sdílené s cliem a capturem, jsem očekával docela malé auto. Přeci jen, captur je s délkou 4228 mm a rozvorem 2639 mm v segmentu B. Arkana je nicméně s délkou 4570 a rozvorem 2720 mm podstatně větší, je o segment výš a na prostornosti v interiéru je to nesmírně znát.

Co do šířky si troufnu tvrdit, že tu je o trochu víc místa než v modelu Mégane. Není to ale jen jinými vnějšími rozměry, arkana je nakonec oproti capturu širší jen o nějaké tři centimetry, ale i např. jiným tvarováním dveřních výplní.

Po stránce výbavy uvnitř nechybí nic podstatného a kousek, s nímž jsem se krátce svezl, byl dokonce vybaven aktivním vedením v jízdním pruhu. Renault ho před časem uvedl v cliu pod názvem Easy Pilot a nutno říci, že tam funguje lépe než v arkaně. V té mě často tlačí k levé čáře a pak začne pískat, že ji přejíždím. K adaptivnímu tempomatu ale nemám výhrady.

Komfort na palubě je díky větší šířce lepší než v capturu a sedačky jsou tak akorát měkké, třebaže bočnímu vedení by slušela větší hloubka. Jednozónová klimatizace stačí, její tři ovladače se používají hezky, a větší verze centrálního displeje kromě spolehlivé funkce Androidu Auto má také krásné detaily a vysoký kontrast.

Výborně funguje i digitální přístrojový štít, který kromě mapy ukáže i instrukce navigace z Androidu Auto a jeho vzhled je možné měnit. Bohužel, kvůli nedostatku polovodičů a mikročipů na světovém trhu se po několik příštích měsíců budou muset zákazníci spokojit s menší verzí displeje. Ta totiž není na kvalitu a počet součástek tak náročná.

Do zhruba 60km trasy jsem vměstnal i trochu nekvalitních silnic a šotoliny. Arkana mě nejvíc překvapila právě tady, a to svým perfektním odladěním podvozku právě pro tyto náročné podmínky. Působí, jako by ji inženýři ladili na těch nejhorších středočeských okreskách, s nimiž si leckdy ani mnohem dražší auta neumí poradit.

Platforma je upravená i nad rámec větších rozměrů vozu. Zadní náprava je sice pořád torzní příčka u všech variant arkany – s plug-in hybridem, který by musel dostat jinou nápravu, se prozatím nepočítá – ale byla upravena, protože vůz je oproti capturu těžší.

Rozdíl je u stejné motorizace v závislosti na verzi 15-69 kg, což je méně, než bych čekal, ale rozdíl to přesto je. Zajímavé také je, že arkana zvládne pouze přívěs o tři metráky lehčí než captur se stejným motorem – 900 vs. 1200 kg.

V souvislosti s poměrně velkorysou světlou výškou mě tak mrzí o to víc, že pohon všech kol nebude v nabídce. Arkaně by vážně slušel i proto, že při svižných rozjezdech předním kolům často nestačí trakce. Tím spíš, že kvůli váhání převodovky má člověk tendenci přidat víc plynu – a o to víc točivého momentu musí přední kola přenést a ne vždy to zvládají.

Třináctistovka pod kapotou je známá z řady jiných renaultů a některých mercedesů, anebo i Nissanu Qashqai. Vyznačuje se hladkým chodem – a taky masivní prodlevou nástupu turbodmychadla, kterou když přečkáte, dostaví se opravdu mohutný zátah.

V mikrohybridní verzi pod kapotou arkany má 140 koní a 260 N.m, což znamená přírůstek 20 newtonmetrů oproti starší variantě tohoto motoru. Vozu to stačí ke slušné dynamice, i o něco lepší, než by napovídala hodnota zrychlení na stovku 9,8 sekundy.

Arkaně se podívám na zoubek zevrubněji v létě, kdy mě čeká klasický týdenní test. V něm si posvítím i na praktičnost a každodenní použitelnost tohoto elegantního Francouze. Už nyní ale můžu říct, že se na to docela těším.