Článek
„Přívěs, jak jsem zjistil při jeho renovaci, byl původně trabantem z roku 1965. V roce 1976 z něj po havárii vznikl přestavbou obytný přívěs,“ říká současný majitel „trabantí“ soupravy. Původní vlastník s nezvyklým karavanem kdysi dorazil až k Baltu, nakonec jej ale odstavil pod střechu, kde stál nějakých třicet let. Jeho stav nebyl potěšující, místo obložení stěn měl kartony, na podlaze polystyren, zadní čelo zcela rezavé.
Měl ale platné doklady a bylo jej tedy možné znovu vrátit do provozu. Tak se dostal do dílny nadšence a po úplné renovaci se proměnil v modrý karavan. Následně absolvoval svou vůbec první technickou prohlídku. Karavan tahá stejně modrý trabant s originálním, dvoutaktním motorem.
Podle barvy laku vůz nemohl dostat jinou přezdívku, než Šmoula.
V Hruškách na Břeclavsku tuto dvojku dobře znají.
Modrá barva auta dala vzniknout přezdívce Šmoula. Přívěs dostal jméno Bydlík. „Dvoutaktní motor byl na přívěs přeci jen slabý, nechtěl jsem auto trápit, tak jsem dovezl z Maďarska jiný kus, jednoho z posledních trabantů, kde byl již čtyřtaktní motor z Volkswagenu Golf,“ říká majitel soupravy. Ovšem ani nový Šmoula nebyl v nejlepší kondici, a tak následovala i jeho generální oprava. Na jejím konci je dokonale sladěný skvost, budící všude právem pozornost.
Dnes má Holešinský celkem osm aut, většinou pocházejících z bývalé NDR. Některé již zcela renovované, další na proměnu teprve čekají. V garáži stojí například unikát, trabant kabriolet. Umělohmotné vozítko do atraktivní podoby s otevřenou střechou dříve na zakázku upravovala firma Ostermann Cabrios.
O soukromí se postarají sladěné závěsy.
Jeden takový čeká na dokončení v garáži. „Fakt je, že jsem myslel, že se v něm toto léto svezu. Ale nějak nestíhám,“ říká majitel bakelitového vozu. Připomněl, že pověra, že trabant nerezaví, není postavená na reálném základě. Navzdory karoserii z duroplastu mají auta nemálo dílů kovových a při bídné antikorozní ochraně se po letech provozu neobejdou bez rozsáhlých oprav.
Kvůli vyššímu výkonu si majitel pořídil jednu z posledních verzí se čtyřtaktním motorem.
Naštěstí se stále dají pořídit i náhradní díly. Jak se sběratel přiznal, celé trabantové šílenství vypuklo neplánovaně. Někdy před více než dvaceti lety trabanta měl, ale dal jej pryč. Pak v roce 2009 se na něj kamarád obrátil, jestli mu opraví nepojízdný kousek. Nechtěl, protože hledání skryté závady by bylo časově náročné, raději by auto koupil, ať investuje čas na opravu do svého.
Tak se nakonec i stalo. Renovace auta mu zabrala půl roku. A stála u zrodu sběratelské záliby. Navázalo na ni putování po srazech majitelů aut. A taky nespočet zážitků, kdy se při cestách stala jeho chlouba terčem pozornosti.