Článek
Stříbrný kousek na fotkách je aktuálně na prodej u dealera luxusních ojetých aut Girardo & Co., a to za 1,8 milionu eur, tedy zhruba 46,2 milionu korun.
Že se dá Veyron koupit levněji, a ještě si můžete vybírat? To je pravda, ale určitě mezi nabízenými nebude poslední vyrobený kus. Ten totiž nebyl jen posledním v řadě, nýbrž specialitkou označenou „La Finale”.
Fascinující je ovšem už příběh modelu jako takového. Píše se 15. září roku 1991 a od narození Ettoreho Bugattiho, zakladatele jedné z nejslavnějších značek na světě, uplynulo přesně 110 let. A Romano Artioli, italský podnikatel, který se koncem 80. let rozhodl vzkřísit Bugatti, představuje model EB110 GT.
Artioli není žádný troškař. Jeho novinka má 3,5l dvanáctiválec se čtyřmi turbodmychadly, který posílá svých 560 koní a 611 N.m na všechna čtyři kola. Zrychlení na stovku je 3,5 vteřiny a nejvyšší rychlost činí 343 km/h - více než Ferrari F40, více než Porsche 959, a EB110 GT se tak stává nejrychlejším silničním autem na světě.
Nůžkové dveře má na světě jen hrstka aut.
O půl roku později dostává verze GT ostřejšího sourozence, označeného SS; podle některých to značí Super Sport, podle jiných Sport Stradale. Tahle verze má 612 koní a 650 N.m a díky tomu dosahuje maximálky 348 km/h.
Ruční výroba v italském Campogallianu, nedaleko města Modena, běží až do září 1995, kdy kvůli finančním těžkostem automobilka bankrotuje. A auto, které si můžete prohlédnout na těchto fotografiích, má číslo šasi 39040 a podle dostupných informací je posledním ze 139 vyrobených kusů. To není překlep, opravdu jich za čtyři roky vzniklo jen něco přes stovku.
Verzi SS poznáte podle pětice otvorů za bočními okny a oproti GT modernějších sedmipaprskových kol.
Výroba byla zadána v únoru 1995 a v září 1996 byl vůz registrován na firmu Bugatti Automobili S.p.A., která tehdy stále ještě existovala. Moc ale nejezdil; když věřitelé v dubnu 1997 rozprodávali majetek zkrachovalé firmy, toto auto zamířilo do Lucemburska s třemi stovkami najetých kilometrů.
V roce 2003 se stěhovalo za současným majitelem zpět do Itálie a mělo najeto 1130 kilometrů. Ten ho v roce 2005 zapůjčil magazínu Evo k testování po boku vozu zvaného B Engineering Edonis, který vznikl ve zhruba dvaceti kusech z nedokončených šasi EB110.
Dvanáctiválec má objem jen 3,5 litru, ale dopují ho čtyři turbodmychadla.
Za zmínku stojí i fakt, že EB110 SS chvíli parkovalo i v garáži Michaela Schumachera; ovšem žlutý kousek, ne tenhle stříbrný. Schumacher v roce 1994 testoval EB110 GT po boku Ferrari F40, Porsche 911 Turbo, Lamborghini Diablo VT a Jaguaru XJ220 - a po testu si koupil právě Bugatti.