Test Opelu Insignia GSi: Na vrchol jedině s dieselem

Druhá generace modelu Opel Insignia se objevila na světových trzích a vyvolal velký rozruch. Automobil proti první generaci totiž povyrostl do všech směrů, a hlavně se stal více než kvalitním soupeřem vozům, jako jsou Volkswagen Passat, Škoda Superb nebo Ford Mondeo. Tohle auto konečně má na to, aby v tomto segmentu výrazněji promluvilo do prodejů. A to vlastně vším, co má. Nabízí totiž jak karoserii liftback (Grand Sport), tak i kombi (Sports Tourer), nabízí přehršel prostoru, spoustu motorů i velmi kvalitní podvozek.

Hlavně ale je to krásné auto. A to potvrzují úplně všichni, kteří s ním přijdou do styku. V téhle červené barvě obzvlášť. Na ulici se za ním spousta lidí ohlédne a liftbacková verze Grand Sport má ten zadek prostě dokonalý. Je jen málo aut, u kterých jsme tak vizuálně nadšeni jako s insignií.

Interiér je jednoduchý, funkční a přehledný. Není třeba dlouho hledat, kde se ovládá klimatizace nebo hlasitost. Je to tam, kde to má být. A pěkně manuálně. Prostorově auto také vyhovuje. Je velké, ale ne přemrštěně. Místo nad hlavou vzadu má i 180 cm vysoký člověk. A kufr? Skoro 500 litrů je opravdu hodně. Opravdu. Na první pohled to tak nevypadá, ale vejde se sem toho jako do pořádného kombíku.

Pojďme se ale podívat na auto s označením GSi. To je věc, která je v tomhle testu nejdůležitější. GSi je totiž vrcholná verze. Nad ní už nic jiného není. Ani OPC. GSi tak plní úlohu té třešničky na dortu celé nabídky.

A co ta třešnička skýtá? Především nejsilnější motor. Po tom, co z nabídky zmizel nejvýkonnější benzinový agregát, zůstal stát na vrcholu osamocený motor 2.0 CDTI BiTurbo se 154 kW. Ten má k sobě jedinou volbu převodovky – osmistupňový automat s hydrodynamickým měničem.

Auto má také pohon všech kol. A není to ledasjaká technika. Jde o techniku od GKN, kterou využívá třeba Ford Focus RS. O ideální rozdělování výkonu se starají tři spojky, které nahrazují diferenciály. Jedna je uprostřed a dvě vzadu. Důležitou informací je to, že výkon se tu nemaří přibrzďováním kol, když je vůz v zatáčce nebo se jedno kolo protáčí, ale rozepne se spojka. To znamená, že síla se přesouvá plynule a nepožerou ji brzdové kotouče.

GSi také znamená jiný nárazník, zkrácené pružiny a tvrdší tlumiče, sportovní sedadla vepředu a několik dalších detailů.

Víte, tohle auto má jeden problém, který se dělí na dva separátní. Problém je ve slovu GSi a tedy v té vrcholné verzi.

Hlavní nevýhodu bychom viděli v osmistupňovém automatu. Bohužel i v režimu sport nemá žádnou velkou chuť nechat motor vytočit alespoň kousek výš než normálně. Je to straně pohodlná převodovka. Je měkká, plynulá, klidná. Má všechny kladné vlastnosti pro cesty na dlouhé vzdálenosti. Jenže ne k tomu, že auto je GSi, tedy to je náhrada za OPC. S tímhle se sportovat nedá, ani kdybyste tlačítko Sport promáčkli až na silnici.

Druhým problémem je motor. Je to diesel. Nic proti nim, ale GSi prostě chce něco jiného. Tady bychom chtěli vidět nějaký benzinový agregát s výkonem blížícím se 200 kW a třeba dvouspojkovou převodovku. To by bylo ono. Tenhle agregát se prostě nechce nechat vytáčet, nemá zas až tolik síly, aby se s ním dalo sportovat a jeho charakteristika se prostě k „vrcholné verzi“ nehodí.

Ovšem pojďme na to, co se povedlo ohromně. Tím je podvozek. Přitvrzené auto není nijak rozskákané, a to ani na dvacetipalcových kolech. Jen krátká malá roleta na silnici rozskáče kola tak, že je cítit ztrátu kontaktu s vozovkou. Jinak je to super jízda. Komfortní, a přitom se auto nebojí pustit do zatáček opravdu vehementně. Pomáhá tomu i vynikající pohon všech kol. Jako máme trochu nedůvěru k množící se elektronice, tak tady musíme zatleskat. V tomhle počasí, které v posledních dnech a týdnech venku panuje, to byl neocenitelný pomocník.

Chvíli jako by nedával znát, že tam je, ale najednou se auto dostane na mez problémů a vůz se chytne. Plynule, bez parády a bez ztráty energie. Možná znáte ty standardní potíže s ESP a elektronickým rozdělováním výkonu, kdy na kluzkém povrchu najednou ucítíte, jak kolo, které by mělo pořád točit, dostane kopanec od brzd, a tím ztratí svou hybnost. Tady ne. O sílu se postará kolo druhé.

Pokud se ptáte, co za to, tak je to mírně zvýšená spotřeba. Po usednutí za volant jsme vytřeštili oči na panel – 14,5 l na 100 km! Jenže to byl extrém po resetu počítače. Postupně se spotřeba snižovala až na hranici 8,6 l na 100. U velkého auta s výkonným motorem a pohonem 4x4 asi vcelku normální hodnota, ale říkejte to českému národu odkojenému na „PD-oktávkách“.

Takže jak vidíte, naše výtky vlastně nesměřují ke špatné technice. Ona je vlastně dobrá. Jen je prostě použitá ve špatné verzi. Takže odhlédněme od toho nápisu GSi a pojďme si prohlédnout jinak výborné auto. Auto, které bude ozdobou domácí garáže i manažera. Auto, které bude skvělým parťákem pro dlouhé cesty. Náš závěr je jediný. Je to krásný a výborný vůz. Když se přestane chlubit, že to je GSi a přijde i varianta s manuálem, tak nebude co vytknout.