Článek
Po spoustě dopravních nehod může posádka z auta relativně snadno vystoupit. Stávají se ale i vážnější nehody, kdy není možné se do auta dostat jinak než rozstříháním karoserie.
Aby to bylo pro posádku havarovaného vozu i hasiče co nejbezpečnější, ale zároveň aby byl proces co nejrychlejší, je nutné, aby hasiči věděli, jak a kde můžou stříhat. Za tím účelem dostali hasiči Moravskoslezského kraje darem dva Hyundaie - Tucson a ix35.
Nejsou to ovšem auta, která by se měla „těšit” na nabourání a následné rozstříhání v rámci nějakého cvičení. Tucson, který jsme měli možnost si prohlédnout na prezentaci v Praze, byl speciálně upraven tak, aby odhalil zásadní prvky karoserie, interiéru i elektronické výbavy.
Je tedy učební pomůckou a zajímavostí na něm je, že i když je jeho volant zčásti rozebrán tak, že odhaluje airbag, a sedačky jsou rozřezané a odhalené až na kovovou kostru, je pojízdný. Nesmí samozřejmě jezdit po silnici, ale v rámci vystavení a výuky se umí hýbat vlastní silou.
Takovéto vozidlo slouží hasičům jako model, na kterém je možné se detailně podívat, který nosník či výztuha jsou vyrobeny z jak pevné oceli. Obecně jsou ale dvě místa, kde se karoserie stříhá, není-li možné vyprostit lidi z vozidla jinak - horní konec A-sloupku a horní konec B-sloupku.
Podle plk. Vojtěcha Nezvala, ředitele okresního ředitelství HZS MSK ve Frýdku-Místku, je každá nehoda jiná a ke každé je nutné přistupovat individuálně.
eCall pomáhá i s postupem zásahu
U nejběžnějších aut na českých silnicích hasiči často vědí, jak postupovat. Pokud dopředu vědí, k jakému automobilu jedou, a ten není úplně běžný, ale mají k němu informace o postupu vyprošťování, mohou se předem podívat a zvolit nejrychlejší a nejbezpečnější postup.
V tomto bodě výrazně pomáhá systém eCall, systém automatického přivolání pomoci při nehodě. Ten je od začátku dubna 2018 z nařízení EU povinně instalován do všech nově homologovaných vozidel, v některých autech se však objevoval již dříve. [celá zpráva]
Sděluje totiž operačnímu středisku jednak souřadnice GPS a počet osob ve vozidle, ale také mimo jiné, o jaké vozidlo se jedná. Tyto informace jsou pak předány hasičům, kteří jedou k zásahu. „Zajímá nás, jaký to má pohon, jaké to má baterie, jaké to má prvky karoserie, tj. kde budeme stříhat,” vysvětluje Nezval, co je pro zasahující hasiče nejpodstatnější.
Jeden z největších problémů pro hasiče? Nevystřelený airbag
Technologie aut jde samozřejmě velmi rychle dopředu, což znamená i odlišný přistup k vyprošťování osob z havarovaných aut. „Kdysi nám na trabanty stačila speciální vyprošťovací hasičská sekera, materiály byly měkčí. Dnes musíme vozidlo stabilizovat, hledáme bezpečnostní prvky, řešíme, jestli může docházet k požáru,” nastiňuje Nezval.
Při vyproštění osob z havarovaného vozidla tvoří problém jednak airbagy, ale také pyrotechnické předepínače bezpečnostních pásů, nedošlo-li k jejich aktivaci. Můžou mít např. poruchu a prostě nefungovat, ale také můžou vystřelit v nevhodný moment a hasiče zranit nebo zabít.
Na airbag ve volantu existuje zádržný systém, který se na volant nasadí a lidi kolem před jeho nechtěným vystřelením ochrání. Něco podobného, byť s obtížnějším nasazováním, existuje pro čelní airbag spolujezdce v palubní desce. Hlavové airbagy ale není jak takto „zneškodnit”.
K hlavovým airbagům se váže ještě jeden problém. Nejsou naplňovány výbušninou jako čelní, nýbrž stlačeným plynem v kapsli - malé tlakové lahvi. Tuhle laáhev ale má každé auto jinde - některé ve hranách střechy, některé v C-sloupku, některé dokonce v zadní části střechy před pátými dveřmi.
Pro hasiče tahle lahvička představuje problém, pokud hlavové airbagy nebyly vystřeleny. Pokud je plná lahvička přestřižena, dojde k výbuchu a existuje riziko zranění hasiče.
Auta s pohonem na plyn jsou pro hasiče rizikovější
Nádrže na plyn, ať už LPG nebo CNG, jsou samy o sobě bezpečné. Problém nastává ve chvíli, kdy dojde k nehodě a je poškozena ta část vozu, ve které je nádrž umístěna.
Problém je v tomto případě riziko úniku plynu a následného požáru či výbuchu. Nádrže jsou vybaveny bezpečnostními ventily, které v případě nehody uzavřou cestu plynu do motorového prostoru. Bezpečnostní ventily také upouštějí tlak v nádrži v případě, že vozidlo již hoří, a to právě z důvodu, aby nedošlo k výbuchu.
Větším problémem je v tomto případě LPG než CNG, a to zejména proto, jak se plyn chová. LPG je těžší než vzduch, takže v případě, že z nádrže uniká, drží se pod autem, a nefouká-li vítr, nerozptyluje se dobře. CNG je sice výbušnější, neboť je to metan, ale je lehčí než vzduch, a pokud uniká z nádrže, snáze se rozptýlí, vysvětluje Vojtěch Nezval.
Rozdíly jsou i v případě požáru. LPG je v nádrži v kapalné formě, a je-li nádrž zvenčí zahřívána požárem, kapalina se nemá kam rozpínat. Bezpečnostní ventil tedy bude upouštět z nádrže tlak dříve, než tomu bude u CNG, které je v nádrži uchováváno v plynné formě. Samozřejmě záleží na tom, z jaké části jsou nádrže plné.
V případě LPG jsou bezpečnější toroidní nádrže, které se umisťují většinou do prostoru rezervního kola, uvedl ppor. Martin Pajurek z hasičské stanice v Nošovicích u Frýdku-Místku. Toroidní nádrže mají bezpečnostní ventily umístěny tak, že přetlak je upouštěn pod auto, mimo prostor posádky. Je-li nádrž válcová a uložena v kufru, nemá kam jinam přetlak vypustit než do kabiny.