Tatra 77 je aerodynamický skvost, říká designér Škody i Land Roveru Michal Kačmár

Profesionálně tam rozdíly v dnešní době nejsou. Jde spíše o rozdíly kulturní, o rozdíly mezi lidmi, kteří se pohybují okolo vás. Když jsem pracoval v Itálii u Giugiara, tak jsem to měl rád, protože to bylo velice živelné.

Když jsem před šesti lety začínal v Gaydonu, byla moje první práce na faceliftu defenderu. Až poté jsem začal pracovat na nových generacích modelů Land Rover a Range Rover. Pracoval jsem na Discovery, Discovery Sport a na novém Range Roveru. Dát tomu ten správný tvar, to bylo výjimečné.

Začínal jsem na interiéru, ale vývojové práce se zanedlouho přenesly i do exteriéru. Obě pozice mě nesmírně bavily. Pro mě to bylo všechno nové. Nejdůležitější bylo pochopit podstatu discovery. Jak to uděláte? Jednoduše, naložíte rodinu a jedete do Skotska. Až poté zjistíte, o čem to je. První kontakt byl velice inspirativní, hlavně když vidíte, co všechno tohle auto dokáže. Nejraději jsem měl brodění řekou až po okna.

Nejprve hlavně na interiéru – odkládací prostory a infotainment. Později jsem pracoval i na exteriéru, věnoval jsem se hlavně detailům – světlomety, nárazníky, kola…

To se těžko řekne. Od té doby, co jsem já začal pracovat, uběhlo pět let. Land Rover vyvíjí auta na dobu delší než konkurence.

Ta komunikace s lidmi k tomu patří. Vždycky budou dva tábory lidí, jedněm se auto líbí a druhým ne. Z toho důvodu existují jednotlivé značky, které zákazníky rozdělí a najdou si ty své. Například Peugeot pracuje úplně jiným způsobem než Volkswagen.

Rozdíl je v přístupu. V devadesátých letech byl vývoj o dost osobnější. Dnes je doba rychlá, auta se vyvíjejí rychleji, komponentů je podstatně více a je nutné se specializovat. Osobní kontext tam vypadnul.

Připadám si jako poslední mohykán, stále používám propisku a bílý papír. Myšlenky transformuji kdykoli. Ale mám i mobilní telefon s velkou obrazovkou a kreslit můžu na ni. Ale většinou skončím u bílého papíru.

Jsem zastáncem toho, že každá věc může být pěkná. Důležité jsou objemy a proporce. To je o tom, jak to vnímají vaše oči. To je první impuls.

Všechny značky přistupují ke své práci maximálně profesionálně. Liší se jenom charakter zaměstnanců. Korejci jsou velmi upřímní, v Anglii se velmi dbá na hierarchii a řešení problémů probíhá v typickém anglickém klidu. V Koreji jsem měl pocit, že zaměstnanci v práci snad i spí. V Evropě jsem nic takového neviděl. Přístup k práci je jiný: je to typické pro asijské firmy, kdy zaměstnanci obětují práci na úkor rodiny.

Někteří mí kolegové to chápou jako problém, pro mě je to výzva. Je to jenom o přístupu lidí. Když řešíte nové problémy, máte šanci vytvořit nové směry, nové technologie, které nás posunou dále.

Ano, byl jsem několikrát svědkem, kdy se vedení automobilky představovalo téměř hotové auto připravené do sériové výroby, a projekt se zastavil nebo musel být výrazně přepracován.

Této odpovědi se nedá vyhnout. Jednoznačně Porsche 911. To milují všichni designéři. Ferdinand Porsche byl průkopník, který měl vizi. Postavil auto, které žije dodnes.

A na druhém místě musím zmínit tatrovky, které v třicátých letech předběhly celý svět a dodneška jsou považovány za stejně průkopnické jako Porsche. Tatra 77 je aerodynamický skvost. Z novodobých showcar mě nejvíce zaujal Peugeot Fractal.

Poslední superb. To je nejvíce sexy auto od škodovky.

Momentálně mám zapůjčený Jaguar F-Pace. A už se těším na nový Peugeot 3008, který jsem si objednal. Pro mě je to vesmírná loď na kolech. A nyní ještě čekám, než mi přivezou osmiválcové Porsche 928, které si nechám kompletně zrekonstruovat. Bude mít bílou barvu.