Wartburg skončil před čtvrtstoletím

Východoněmecký automobil Wartburg zůstává ve stínu menšího a slavnějšího trabantu, ve své době ale těchto celkem majestátních dvoutaktů jezdily i po československých silnicích desetitisíce.

Podobně jako za menším bratříčkem zůstávaly i za "warťasem" oblaka dýmu, také on ale majitelům poskytoval spolehlivé služby. Poslední wartburgy sjely z výrobních pásů v Eisenachu 10. dubna 1991, jen tři týdny předtím, než se rozloučil i trabant.

Motor wartburgu byl sice dvoutakt jako u trabantu, na rozdíl od něj byl ale vodou chlazený a disponoval třemi válci o objemu 900 a později 992 kubických centimetrů a zhruba dvojnásobným výkonem až 50 koní.

Jeho původ je možné vystopovat do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela vůz, později vyráběný jako dvoudveřová IFA 9. Z něj první wartburg převzal i přední poháněnou nápravu a systém odpružení. Typ, který nesl označení 311 a který začal z bran továrny vyjíždět v roce 1956, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.

Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací - základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existovaly i kombi, kupé nebo kabriolet. Právě "třistajedenáctka" patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají za (v přepočtu) čtvrt miliónu korun i dráž. Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353.

Wartburg postupně inovoval a hlavně byl proti trabantu výrazně prostornější a luxusnější. Vždyť nabízel za příplatek řazení na podlaze (standardně pod volantem), mlhovky, vestavěnou anténu do předního skla, několik typů autorádií, vyhřívané zadní sklo i se stěračem, cyklovač stěračů ve čtyřech krocích apod.

Před koncem výroby byl typ 353 dokonce vybaven systémem stop-start pro snížení spotřeby. Páčkou na přístrojové desce bylo možné agregát na křižovatce vypnout a sešlápnutím spojky jej znovu aktivovat. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300 000 kusů.