Jízda s novým jednoválcem od Vespy centrem tepajícího Říma

Novinářská kolona mezi domorodými skútristy působila jako ragbista na florbalu. Domácí se dopravní džunglí proplétají nalehko, hosté v plné zbroji. Co je správně?

Zatímco typický Říman jede na skútru v tom, v čem právě je, typický motoristický novinář na sebe obezřetně obleče nejprve motocyklové boty, pak kalhoty s protektory, chránič páteře, vyztuženou motocyklovou bundu, integrální helmu a rukavice s chrániči. Alespoň to platilo pro německo-rakouskou výpravu, jejíž součástí jsme byli i my.

Vedoucí jezdec kavalérie, kučeravý Paolo, si kromě přilby bere jen reflexní vestu. „Rukavice používám jen v zimě, na snowboard,“ říká a směje se. Na sobě má modré triko s krátkými rukávy. Chybí mu i nohavice, vystačí si se šortkami. A tu vestu, nemyslete si, nemá z bezpečnostních důvodů. Jde jen o alibi.

Až budete stát zoufalí u krajnice a volat na hotelovou recepci, ať si pro vás proboha přijedou, že vážně nevíte, kde jste, mohou si užít otázku: „A proč jste se, seňore, nedržel toho pána s reflexní vestou?“

Paolo se svou reflexní vestou a v otevřené značkové helmě zdobené brazilskými barvami zřejmě nabyl dojmu, že je nesmrtelným Kostějem. Podle instrukcí svého vedoucího jel, dokud byl na dohled. Ve chvíli, kdy hotelová brána zmizela v záhybu Via del Gianicolo, otočil plynem stříbrného Piaggia a naše kavalerie chtě nechtě zahajuje úvodní projížďku testem maximálního výkonu vzduchem chlazených motorů Vespa 3V.

V prvé řadě ale jde o test odvahy. Raději než blinkry používá Říman klakson. Netroubí se tu ale proto, abyste na toho před vámi vyvíjeli tlak – jde spíš o upozornění, informaci ve smyslu „pozor, jsem tu“ – například pokud po stopadesáté přejíždíte mezi pruhy. Co Římany vyvádí z míry, není ani tak pomalá jízda (tedy pokud se držíte pěkně vpravo), vadí jim spíš nerozvážnost a váhavost.

Povrch římských ulic si v ničem nezadá s těmi, které znají řidiči například z Prahy. Místy se zdají snad ještě horší. Jsou hrbolaté, kostky přechází v asfalt a jsou protkány tramvajovými kolejemi. Znalci vědí, že koleje jsou pro jednostopé stroje nepříjemnou komplikací. Zvlášť za deště.

Podobně zrádná jsou kanálová víka, která jsou navíc zapuštěna příliš hluboko. Není to nepohodlné jen na skútru Vespa s malými dvanáctipalcovými koly - je to nebezpečné pro všechny motorky. Pokud jste v náklonu a díru nečekáte, a tedy nemáte dost pevná ramena, můžete se odporoučet k zemi.

Paolo ve své reflexní vestě stále divoce kličkuje provozem. Kdosi z naší výpravy se ptá, jestli něco neukradl, že tak spěchá. Paolo ale není zločinec – je to jen hráč. Hledá nejrychlejší cestu k nejbližší červené na semaforu. Jeho řidičský styl je tu ale obvyklý. Desítky let nikoho nevyvede z míry skútrista nebo motorkář probíjející se kolonou. A že někteří jezdí i na červenou? Nic, co by stálo za řeč. A to dokonce ani na křižovatce, kterou řídí policista.

Důvodem této benevolence nebo snad apatie je zejména to, že z italského provozu motorky nikdy nezmizely. Nejde jen o teplejší klima. Jde především o to, že když si jinde (třeba v tehdejším Československu) začali lidé místo motorek kupovat auta, přišla Vespa se zjednodušenou koncepcí motorky – se skútrem. S výrobou začala rok po druhé světové válce. Opravdovým hitem se Vespy staly na konci padesátých let. Ze života Itala tady motorky nikdy nevymizely, a proto se po Římě jezdí lépe.

Ne každému je ale Paolova jízda mezi auty po chuti. Novinářská skupinka se trhá. Němečtí kolegové a kolegyně přece jen již patří věkově do kategorie spíše klidnějších motorkářů. Divoké změny jízdních pruhů a jízda stovkou Římem jim většinou přijde jako zbytečný risk.

Při první zastávce si měníme nejen motorky (na výběr byly čtyři verze – LX125 a 150 a S125 a 150), ale i první dojmy. Někteří říkají, že by Vespy mohly lépe brzdit. Pravda je, že brzdy skutečně vyžadují více ovládací síly. Když se ti nejopatrnější ptají po zkušenostech s dlažbou na ABS, Paolo se jen směje: „Tohle je Vespa, jednoduchý stroj, ctíme tradice. Proto vzduchem chlazený motor. Tady ABS nebude nikdy!“

„Nikdy?“ opakují si významně zasloužilí a vzpomínají na stále přísnější nařízení, která omezují zplodiny. Zejména kvůli nim Vespa právě představuje nový motor.

Napříč skupinou se shodujeme, že variátor je nastavený spíše sportovně, zabírá velmi rychle a mocně. Možná je to i díky novému řemenu. Nový startér bez olejové náplně je podstatně tišší. I největší stopadesátka je pocitově velmi lehká a skvěle ovladatelná – jako by to byl skútr nejmenší kategorie. Maximální rychlosti, kterých jsme dosáhli v případě obou motorů, se pohybovaly těsně kolem 100 km/h.

Na jeden litr paliva by motorky měly ujet 55 km, to jsme ale neměli možnost ověřit. Počkejme si na týdenní test. Nejlevnější verze LX 125 3V LEm (11,6 k) začíná na ceně necelých 85 000 Kč. Větší motor (150 ccm - 12,9 k) je o pouhé 3000 dražší.