Článek
Dneska už zdaleka nejde jenom o revmatiky, kteří si před příchodem bouřky stěžují na bolesti kloubů. Mladším lidem v produktivním věku dokáže přecitlivělost na změny počasí, takzvaná meteosenzitivita, pořádně zkomplikovat život.
Své o tom ví také osmatřicetiletá maminka dvou dětí Šárka Martiníková z Ostravy, která při změnách tlaku trpí bolestmi hlavy a páteře. „Kdo zná migrény, ví, že nejde dělat nic než zalézt do ticha a tmy, ale to s dětmi pokaždé nejde."
Elektřina, která je ve vzduchu před příchodem silného větru, může u někoho vést k podrážděnosti až agresivitě. Když už začne foukat, napětí pomine.
"V době, kdy se počasí střídá jako na houpačce, mě to potkává skoro každý den. A kvůli mým problémům se zády jsme se za celou zimu dostali na brusle jen jednou, ačkoli v jiných sezónách jsme sportovali pravidelně,“ popisuje uplynulé měsíce obyvatelka regionu, v němž je nejšpinavější vzduch v Evropě.
Zemědělec to neřeší
Děje se něco s lidmi, nebo s počasím? Podle odborníků nemohou za přehnané reakce na výkyvy teploty a tlaku v atmosféře ani tak dlouhodobé meteorologické změny, jako odloučení člověka od vnějšího prostředí. Civilizační posun si v tomto případě vybírá svoji daň.
„Stále větší část života tráví lidé v umělém klimatu domů, pracovišť, dopravních prostředků, obchodů, kde mnohdy funguje klimatizace, která rozdíly proti přirozenému prostředí dále zvětšuje. Člověk tak ztrácí schopnost přizpůsobovat se,“ vysvětluje Martin Novák z Českého hydrometeorologického ústavu, který se vlivy počasí na člověka zabývá.
„Zvláště ve městech se adaptační procesy zapínají s velkými intervaly a jejich provoz znamená pro lidský organismus velkou zátěž,“ dodává odborník.
Lidé ztrácejí schopnost přizpůsobovat se venkovnímu prostředí, tvrdí biometeorolog Martin Novák z Ústí nad Labem, který se dlouhodobě zabývá vlivem počasí na člověka.
Na druhou stranu, pokud byste se zeptali zemědělců nebo stavebních či lesních dělníků, jestli trpí meteosenzitivitou, pravděpodobně by vůbec nechápali, o co vám jde.
Oni jsou přece přirozenou součástí venkovního prostředí, takže jejich tělo si se změnami dokáže lépe poradit. Navíc se jejich pracovní režim více řídí chodem přírody. To znamená, že zhruba od momentu, kdy přijdou první podzimní plískanice, až do zmizení sněhu obvykle pracují méně.
„Naši předkové věděli, že je třeba poslouchat své tělo a vyhovět mu, což dneska nepřichází v úvahu, protože chceme podávat pořád stejný výkon. Dříve to v polovině října zapíchli, přestali válčit a už jenom opravovali nástroje a odpočívali. Jenže my musíme fungovat v zimě stejně jako v létě, takže musíme vydat více energie,“ tvrdí psychiatr Jan Cimický, který si kvůli pacientům pověsil vedle svého pracovního stolu malou meteorologickou stanici.
Problém na tři generace
„Když jsem studoval, říkalo se, že při poklesu tlaku o deset hektopascalů jsou lidi unavení. Jenže najednou zjišťuju, že vnímají i mnohem menší výkyvy, třeba jenom o dva tři hektopascaly."
"Když dorazí pacienti, u nichž se zdánlivě nevysvětlitelně prohloubily pocity úzkosti a únava, takže si museli jít lehnout, kolikrát společně přijdeme na to, že to bylo právě kvůli poklesu tlaku,“ vychází psychiatr ze své dlouholeté praxe a upozorňuje na to, že bude trvat dvě tři generace, než si zvykneme na skutečnost, že pozvolnost změn počasí, typická pro mírné pásmo, je pryč.
Dělníci pracující na stavbách se změnám počasí dokážou přizpůsobit lépe než lidé, kteří tráví celé dny v uzavřených místnostech.
„Večer si lehnete v naprosté pohodě, krásně spíte celou noc a ráno se probudíte a nemůžete ani vstát, jak se motáte, aniž byste si uvědomovala proč. Pak ale zjistíte, že během noci přešla fronta, která významně snížila tlak – a vaše tělo se s tím tak rychle nedokázalo vyrovnat."
"I když do sebe nalijete litr černé kávy, bude vám trvat tak do desíti dopoledne, než se vzpamatujete a začnete normálně fungovat. Stav se musí přirozeně harmonizovat, ale u někoho se to nedá zlomit ani silnou vůlí,“ naráží Jan Cimický na případy, kdy člověk ten den nenaskočí vůbec.
„Vím, že loni někdy na jaře poklesl tlak asi o dvacet hektopascalů. Když se s tím lidi začali vyrovnávat, vyletěl zase o patnáct nahoru, takže dostávali facky ze dvou stran. Sledovali jsme, co to s nimi dělalo: Přišly úzkosti a panické reakce. Někteří si časem pořídili barometr a uklidňují se tím, že jejich stav má vlastně příčinu v počasí,“ říká Jan Cimický s tím, že tyto změny prožívají spíše lidé s neurotickými poruchami, zatímco jedinci v dobré psychické kondici nad tím kolikrát mávnou rukou.
Nejste náhodou hypochondr?
Pro některé lékaře, kteří se zaměřují na tělo, a nikoli na duši, to může zavánět hypochondrií. Potíže lidí někdy přičítají tomu, že se přehnaně pozorují.
„Pacienti, kteří si stěžují na bolesti hlavy při poklesu tlaku, bolesti kloubů a kostí před bouřkou a bušení srdce ze strachu z hromů a blesků, si potřebují spíše popovídat než se skutečně s něčím léčit, takže je to možná věc pro psychologa nebo léčitele,“ je přesvědčen profesor Leoš Navrátil, internista a radiobiolog. „Byla by chyba, kdyby to lékař řešil nějakými medikamenty, protože by z pacienta dříve nebo později udělal, s nadsázkou řečeno, narkomana,“ dodává.
Meteoroložka České televize Taťána Míková má zkušenosti s diváky, kteří pečlivě hlídají změny atmosférického tlaku. Možná potřebují vědět, jak se mají cítit, říká s nadsázkou.
To, že existuje jistá skupina lidí, která změnám počasí ráda podléhá, potvrzuje i vedoucí redakce počasí České televize Taťána Míková. „Když se kvůli programovým změnám na ČT 24 neodvysílá aktuální informace například o změnách tlaku, volají nám hlavně starší lidé. Chtějí vědět, jak to vypadá, aby se podle toho mohli zařídit. V legraci říkám, že možná potřebují i vědět, jestli jim nemá být špatně.“
Kromě seniorů, kteří mají víc času zabývat se tím, jak se cítí, bývají podle mínění profesora Navrátila citlivější třeba i dlouhodobě nezaměstnaní. „Při silném větru nebo bouřce zažívají úzkosti, ale jakmile seženou práci, často je rázem po problému.“
Jenže něco jiného jsou těžkosti způsobené objektivními příčinami, například teplotními skoky, které je potřeba brát vážně. „Pamatuju si, jak jsem sloužil na Silvestra 1978, kdy teplota klesla ze dne na den o třicet stupňů. Do práce jsem odcházel v baloňáku a další den jsem v něm na ulici vypadal jako blázen."
"Tehdy jsem měl za noc tři úmrtí, většinou šlo o starší lidi, kteří vyšli z vyhřátého bytu do minus dvaceti stupňů, kde se jim stáhly cévy a jejich srdce to neuneslo. Podobně trpí oběhová soustava při opačném extrému – ve vedrech, která můžou vést ke zvýšení krevního tlaku, problémům s dýcháním či k dehydrataci,“ upozorňuje Leoš Navrátil.
Málo světla? Hurá na Kanáry!
Pro lidi se sklonem k depresím jsou kritickými obdobími podzim a zima, kdy je venku více tmy než světla. Někteří specialisté na lidskou duši si kvůli tomu do svých ordinací pořizují lampu na takzvanou fototerapii, která spočívá v asi půlhodinovém působení umělého světla o intenzitě deseti tisíc luxů.
Strach z hromů a blesků může u někoho vyvolat nadměrné bušení srdce či stavy úzkosti.
„Přes oční sítnici se světlo dostává do mozku, kde blokuje látky, které způsobují útlum. Výsledek nepocítíte hned, ale až tak po deseti sezeních,“ vysvětluje psychiatr Cimický s tím, že světlo je pro lidský organismus naprosto zásadní. Problém tak může způsobit podprůměrné léto s často zamračenou oblohou. Pokud lidé nevycestují za sluncem někam jinam, zadělávají si na zimní nepohodu.
„Jejich mozek totiž nedostane možnost uložit si sluneční světlo do zásoby a už na podzim se rychle vyčerpá, protože podvěsek mozkový funguje jako fotobuňka. Když se probouzíme za tmy, i výkon dětí ve škole je špatný. Učitelé vědí, že když dají písemku hned na první hodinu, bude to katastrofa.“
Ne nadarmo vyráží v únoru řada Skandinávců, kteří musí vydržet ještě více tmy než my, na Kanárské ostrovy. Ale ani s příchodem jara nemají citlivější jedinci vyhráno. Nastává totiž období takzvané jarní únavy, které může někdo považovat za pouhý mýtus, ale biometeorolog Martin Novák ho na základě svých výzkumů pokládá za kritické.
„Na přelomu zimy a jara, kdy se kladné změny ještě nestihnou projevit, převažuje jakási únava z dlouhého zimního období s malými sumami slunečního svitu, často narušenými denními chody teploty vzduchu a zvýšenými hodnotami jeho relativní vlhkosti. Nadcházející období se zvýšeným přílivem energií se pak vyznačuje agresí, často obrácenou proti vlastní osobě.“
Bolest kloubů – nejistá předpověď
Napětí s sebou přináší i silný vítr – například před studeným mistralem v jižní Francii varují i média. „Elektřina ve vzduchu před příchodem větru může vést k agresivnímu chování, takže není vhodné jezdit autem a vést komplikovaná jednání. Jakmile začne foukat, napětí zase pomine,“ uvádí další z prokazatelných vlivů počasí na člověka Jan Cimický.
Psychiatr Jan Cimický si kvůli pacientům citlivějším na výkyvy tlaku pořídil hned dvě meteorologické stanice. Jednu digitální má ještě vedle svého stolu.
Podobný efekt, hlavně u starších lidí, má podle Martina Nováka alpský fén, který se projevuje většinou v západní polovině Rakouska, v Bavorsku, ve Švýcarsku, ale můžou ho pocítit i v jižních částech Čech.
„Je to způsob proudění původně vlhkého mořského vzduchu přes horskou překážku, při kterém dojde na návětrné straně ke spadu vlhkosti ve formě srážek a na straně závětrné vzduch sestupuje dolů jako suchý a teplejší.“
Na co si dát ještě pozor
Chronicky nemocným s oběhovými či dýchacími potížemi nebo i lidem s neurotickými poruchami odborníci doporučují přizpůsobit se takzvané biometeorologické předpovědi (stupně zátěže 1 až 3).
Silný dopad na organismus člověka mají např. dlouhodobé stavy s teplotní inverzí a nízkou vrstevnatou oblačností nebo mlhami.
Na jaře a na podzim, kdy se mění poměr světla a tmy, jsou lidé náchylnější k depresím a některým se dokonce vracejí žaludeční vředy.
Organismus unavený vlivem počasí (vedro, dusno, vichr, smog) může podávat snížené pracovní výkony a hůř se koncentruje.
V případě poklesu atmosférického tlaku jsou vpichy při akupunktuře bolestivější, protože kůže je méně uvolněná.
Biometeorolog je však k předpovědím počasí na základě subjektivních pocitů spíš skeptický. „Někteří lidé skutečně můžou vycítit nějaké změny, například bolestmi kloubů nebo starších jizev, ale někdy je překvapí, že následné počasí neodpovídá jejich předpovědní metodě. Počasí má totiž svoji dynamiku, takže avizované frontální systémy se mohou rozpadat a tlakové níže se mohou zvýrazňovat nebo slábnout. Rozhodně tedy nebude úspěšnost takových předpovědí tak vysoká, jakou měl Pan Tau se svou rosničkou Julinkou.“
