Článek
Bohužel to neví asi nikdo. Také výsledky amerických výzkumů jsou nedůvěryhodné. Těžko totiž uvěřit, že by se dotyční výzkumníci plížili po ložnicích, hotelích, parkovištích, diskotékách a po dalších místech, kde k nevěře dochází.
Spíš jsou odkázáni na průzkumné dotazníkové akce. A v anonymním dotazníku může každý nakecat metráky nekontrolovatelných údajů. Sexuologické dotazníkové výzkumy ukazují spíše to, jaký by člověk chtěl být, než jaký ve skutečnosti je.
V Rakousku-Uhersku byla nevěra trestná
Nad rostoucím číslem nevěry mě napadlo, že ji společnost začíná více tolerovat. To před sto lety panovala jiná morálka. Rakouskouherský trestní zákoník stanoví v § 502 za porušení manželské věrnosti trest od 1 do 6 měsíců.
Zajímavé jsou také další paragrafy. Svedení domácí dcery neb příbuzné sloužícím se trestá přísným vězením 1-3 měsíce (§ 504). A podle § 505 stíhá takový trest rovněž služebnou osobu, která svedla neplnoletého syna neb příbuzného svého zaměstnavatele.
Stejný trest uděloval soudce za svedení osoby pod záminkou slibu manželství. A § 506 vyhrazuje svedené osobě ještě právo na odškodnění. Představte si, o co více by byly naše soudy vytíženy dnes a jak by kriminály přetékaly nevěrníky.
I když ve starém Rakousku-Uhersku neměli na růžích ustláno, byli na tom lépe než stejně zlotřilí provinilci ve starém Římě. Ve 4. století, za císaře Konstantina, setnuli nevěrné ženě bez milosti hlavu. Později, za Justinina, se nevěra trestala už jen mrskáním a vězením. Manžel nevěrné ženy se mohl pomstít tím, že usmrtil milence. Nebo jej vykleštil a zmrzačil mu nos.
Muži prý nevěru své ženy snáší hůře
I ve středověku se nevěra trestala krutě. Ve Španělsku nebo Portugalsku mohl manžel nevěrné ženy smrtelně zraňovat dopadeného svůdce na pohlavních orgánech. Shovívavější byla středověká Francie. Nevěrnice z vyšších kruhů posílali do kláštera. Manželé je mohli navštěvovat. Případně jim odpustit a vzít je zpět.
Nevěrné muže soudy nepostihovaly až do roku 1810. Tehdy byl přijat první zákoník, který umožňoval ženám žalovat pro nevěru muže. Většinou však zůstalo jen u žaloby. Trestů udělili soudci pramálo.
Dvojí sexuální morálka, mužská a ženská, přetrvala dodnes. Do jisté míry ji vysvětluje odlišný charakter mužské a ženské sexuality. V naší monogamní společnosti, s tradicí židovsko-křesťanské morálky, je to však pro chronické záletníky chatrná omluva.
Muž prý snáší nevěru své ženy hůře než žena nevěru svého muže. Rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou spočívá podle některých lidí v tom, že slabší pohlaví riskuje těhotenství, zatímco muži jen placení alimentů. Žena se k nevěře přiznává méně ochotně než muž a svou nevěru častěji doprovází pocitem viny. Z těchto rozdílů pramení také výsledky různých průzkumů. A pokud celá polovina amerických žen přiznává nevěru, bude jich ve skutečnosti mnohem víc.