Článek
„I kdyby na mě v Anglii nečekala práce, jistě by to nebyl ztracený čas. A mohla bych si aspoň s klidným svědomím říct, že jsem se o změnu pokusila,“ přemítá nahlas Aneta, když se jí zeptám, v jakém životním období jsem ji zastihla. Jiné závazky kromě angažmá v pražském Divadle Na Fidlovačce ji tu nedrží.
„Děti zatím nemám, tak proč neodjet?“ uvažuje mladá blondýnka, kterou vídáme už deset let v roli sexbomby Gábiny Pumrové v seriálu Ulice. Ukázala se i v řadě celovečerních filmů. „Anebo naopak založím rodinu a budu mladá maminka. To taky není špatné!“
Síla ženského rodu
Ví o tom své, protože být záhy matkou v jejich rodě není neobvyklé. Možná i díky tomu má ke své mamince i babičce velmi blízko. „Jsou obě ještě mladé. Jsme početná rodina, kde je silná ženská linie. Můj táta si na to zvykl, můj přítel, jedináček, někdy jen tiše zírá. Když vyrazíme do společnosti se všemi sestřenicemi, je to nářez!“ směje se.
Podpora rodiny pro ni byla důležitá zejména v začátcích. Že bude herečkou, věděla už od dětství. Ona i o tři roky mladší sestra Kateřina se rády předváděly. Jejich maminka se jednou na třídním srazu pochlubila fotkou dcer své spolužačce Monice Kvasničkové, dětské herecké hvězdě, která se dnes sama věnuje vyhledávání talentů. Díky ní odjela Aneta na herecký tábor a vzápětí se zúčastnila konkurzu do Ulice. Bylo jí teprve čtrnáct, ale režiséra Dušana Kleina zaujala natolik, že si dívku pro roli sexy Gábiny vybral.
„Že působím dospělejší, než jsem, slýchám často,“ usmívá se třiadvacetiletá herečka. „Jen moji blízcí však vědí, jak je to doopravdy!“
„Pravda, jsou tam různé výkyvy, rok a půl jsem se třeba v Ulici ani neukázala. Mám ji ale moc ráda. Příležitost naučit se mluvit, nestínit kolegy před kamerou a další řemeslné dovednosti mi tohle natáčení poskytlo v bohaté míře.“
Do Londýna!
Snad díky brzkému vstupu do profesionálního světa působí Aneta velmi vyrovnaně a dospěle. „To slýchám často,“ souhlasí. „Nechci tvrdit, že je to přetvářka, ale domnívám se, že to, co do okolí vyšlete, se i vrátí. A tak, pokud to jde, se snažím navenek působit pozitivně. Stačí málo, třeba jen usmívat se na lidi kolem sebe. No a depky? Jasně, taky přicházejí. Ty pak bohužel odskáčou moji nejbližší, zejména přítel nebo sestra.“
Mrkváče? Plísňáky? Ohromná trika a trvalá? Tak to bych nosit nechtěla.
Právě oni ji také podporují v plánech vycestovat. „Přítel dokončuje magisterské studium v angličtině a vůbec mám kolem sebe spoustu dalších kamarádů, kteří hovoří anglicky velmi dobře. Taky se domluvím, ale není to úplně ono. Když si dám skleničku, padne ostych a mluvím hned líp.“
Londýn Anetu láká nejen kvůli možnosti zdokonalení se v angličtině, ale i pro svou kulturu, zejména divadelní. Oblíbenou Cate Blanchettovou, kterou označuje za jednu z nejlepších hereček své generace, by na londýnské scéně asi nezahlédla, Benedicta Cumberbatche, populárního představitele novodobého Sherlocka Holmese, však ano. „Tajná láska,“ říká o něm. „No, ještě že už se oženil,“ žertuje.
Naivku z 80. let minulého století si zahrála v povídce Polibek pro vítěze z cyklu Škoda lásky. Partnerem jí byl Štěpán Benoni.
Práci v Divadle Na Fidlovačce, kde hraje druhým rokem, si nemůže vynachválit. „Bezva parta, podnětné prostředí,“ tvrdí. I proto jí budoucnost nuselské scény leží na srdci. Například hru Nevěsta nebo Pět ve stejných šatech, kde je k vidění ještě se čtyřmi dalšími herečkami, si vyloženě užívá. „Možná že si někdo myslí, že pět hereček na jevišti s sebou nutně nese řevnivost a hašteření, opak je ale pravdou. Při zkoušení jsme se o sebe vzájemně staraly a pečovaly, bylo to moc fajn.“
Jako mladá herečka se s řevnivostí a závistí už taky setkala, ale dušuje se, že nikdy nechce klesnout k podobným věcem. „Je to krátkozraké. Přej a bude ti přáno. To podle mě funguje dokonale!“
Mrkváče? Nikdy!
Ani kamera nenechává Anetu zahálet. Do 80. let minulého století ji přenesla v povídce Polibek pro vítěze z cyklu Škoda lásky, který nedávno vysílala Česká televize. „Zkušenost skvělá, ráda si odžiju něco, co jsem nezažila. Móda té doby mě však dost děsí. Mrkváče? Plísňáky? Ohromná trika a trvalá? Tak to bych nosit nechtěla. Mám dojem, že ženy vypadají dnes mnohem mladší nežli na fotkách z té doby.“
Drobek nejsem a kamera přidává pět až šest kilo. Herec by měl vypadat nejlíp, jak může.
Když točila povídku, kde hrála prostinkou mladou dívku, které se prosluněný víkend na nohejbalovém turnaji za husákovského socialismu trochu vymkne z rukou, bavila se o té době i s maminkou. „Je jasné, že by mi vadila tehdejší nesvoboda. Moje maminka na tu dobu vzpomíná hlavně jako fanynka skupiny Depeche Mode. Chodila v černém dlouhém kabátě a unikala do tohoto romantického světa. Já si tehdejší život ale moc představit nedokážu…“
Nevýhodná škatulka
Další projekt, na jehož uvedení se velmi těší, dotočila s režisérem Petrem Vachlerem - „Tajemství a smysl života“ se pohybuje na hranici mezi hraným a dokumentárním filmem. „Je v něm řada výpovědí duchovních osob, které na své cestě sebepoznání došly hodně daleko. Jsem zvědavá, co z něj nakonec bude. Točil se v rozmanitých lokacích. Čeká jej ještě náročná triková postprodukce.“ Snímek v obrazové mozaice kombinuje fikci s reálnými zážitky. Výpovědi respondentů jsou vkládány přímo do děje příběhu, film je plný triků a trikových scén.
Pět ve stejných šatech je inscenace Divadla Na Fidlovačce, ve které se sešla na jevišti ještě s dalšími čtyřmi herečkami, mj. s Terezou Martinkovou (v pozadí).
Že ji Petr Vachler oslovil pro netradiční filmový žánr, si cení o to víc, že často hraje sexy a vnadné dívky, kdy její křivky kamera využívá. „Jsem blondýna a mám rozměry, jaké mám. Myslím, že ve škatulce už kvůli tomu jsem. Nemám z toho moc radost, je to omezující a pro mě dost nevýhodné,“ říká bez obalu.
Místo šatů půjdou dolů kila
Před kamerou se nejednou ocitla také nahá. „Když jsem se vloni viděla ve filmu Všiváci, kde říkám asi jednu větu, ale hned v první scéně jsem bez šatů, bylo mi všelijak. Všiváci jsou skvělý film, ale myslím si, že bych odhalování před kamerou měla trochu brzdit. Už je toho na můj vkus moc.“ Loňský rok byl pro ni plný filmových příležitostí, kromě Všiváků, kde má milostnou scénu s Jiřím Langmajerem, natočila ještě filmy Parádně pokecal a Modelky s.r.o.
Při zmínce o bujných tvarech, které režiséři tak rádi využívají, se ale zašklebí: „Drobek nejsem a kamera přidává pět až šest kilo. Herec by měl vypadat nejlíp, jak může. A tak se chystám na to, že místo šatů půjdou dolů kila!“
Přijímat kritiku jí problém nedělá. „Naopak. Myslím, že ji snáším líp než chválu. Při té se ošívám. Ale pokud mi někdo po představení řekne: Anet, tady by to chtělo rychlejší gesto, jsem za takovou připomínku vděčná. Jiné oči vždy vidí věci s odstupem.“
Tak vnímá dnes i své dospívání. Velmi si váží zázemí, které jí rodina poskytla. Přesto tvrdí, že někdy se z dětí z dobrých rodin mohou stát závistiví sobci, a naopak ti, co musejí v životě překonávat překážky, mají v srdcích plno lásky. „Důležité jsou vlivy, které nás formují, a mě v rozhodujícím období dospívání hodně ovlivnila konzervatoř, kde jsem studovala herectví. Jsem za to vděčná.“
Bouřlivá puberta
Pubertu však měla bouřlivou. „Byly to hormony!“ je přesvědčená. „Jinak si to nedovedu vysvětlit. Křik, pláč, řev, no prostě děs! Bylo to těžké období pro mě i okolí. Ještě že už je pryč!“ říká vyrovnaně a dodává, co ji v té době tížilo. Její mladší sestra Kateřina se věnovala odmala latinsko-americkým tancům, a stala se dokonce vicemistryní ČR.
„Maminka se sestře hodně věnovala a na čas se tanec stal i její zálibou. Těžce jsem nesla, že se vše hodně točí kolem sestry. Chybělo mi více zájmu,“ přiznává. Dnes mají se sestrou vřelý vztah, pubertální řevnivost je už dávno pryč. „Spoustu věcí si řekneme rázněji nežli s jinými lidmi, ale milujeme se a nedáme na sebe dopustit. Snad už jsme tedy konečně dospělé.“
