Při tréninku paměti hraje důležitou roli fantazie

Zájem mají hodně studenti, kteří se připravují na velké zkoušky. Například maturitu, nebo se musí na vysoké škole naučit velké úseky ze skript. Ale obracejí se na nás i úspěšní manažeři a manažerky, kteří řídí tým lidí. Často se také hlásí lidé, kteří mají pocit, že už jim paměť neslouží tak dobře a chtějí s tím něco dělat. Častým motivem je také to, že se chtějí naučit cizí jazyk. A nemalou skupinu také tvoří lidé, kteří mají problém zapamatovat si obličeje nebo jména. Ti přijdou a řeknou: „Já mám špatnou paměť na jména a obličeje."

Stane se, nicméně je to většinou spíš nepozornost, než že by nefungovala technika. Je až neuvěřitelné, že 80 % jmen zmizí v prvních dvou až pěti vteřinách. Víte, čím to je? Nejzásadnější chybou je, že často jméno představovaného ani neposloucháme. Většinou to je tak, že přemýšlíme nad podáním ruky, soustředíme se na to, jak se tvářit, co říkat a pak už jméno vlastně ani nevnímáme. Také se stává, že ani představovaný člověk neřekne své jméno srozumitelně. V tom případě je zapotřebí se zeptat na jméno znovu, tím získáte další čas na uložení jména do paměti a představovaný bude navíc potěšen, že máte o jeho jméno opravdový zájem.

Tak třeba vaše jméno. Andrea Zunová. Potřebuju najít podobně znějící slova, z kterých si k vašemu jménu vytvořím nějaký obraz. Řeknu si Andrea, tedy Andy a napadne mě jihoamerické pohoří ANDY. Zunová pak rozdělím na Z a UNOVÁ a můžu si představit, jak vystupujete Z auta Fiat UNO. Nebo tančíte v taneční skupině UNO. Pak si ve vašem obličeji potřebuji najít nějaký výrazný rys. U vás to může být například nos, který je na vás výrazný (jak vy sama říkáte). Podívám se na váš obličej a vymyslím si příběh, který nakonec může znít poněkud bláznivě, ale to je pro paměť velmi důležité. Zajímavé a absurdní věci si člověk totiž pamatuje a vybavuje mnohem lépe. Můj příběh na vaše jméno by mohl vypadat třeba tak, že z vašeho nosu vylézá obrovské pohoří AND a na vrcholu vystupujete z nového UNA.

U jednoho nebo dvou jednoduchých jmen máte asi pravdu, ale problémy nastávají při větším počtu lidí a v případě, že jde o komplikovanější jména. Rozdíl je hlavně v tom, že vám takto jména zůstávají trvale v paměti, právě díky té asociaci, kterou si v hlavě vytvoříte. Tímhle způsobem si lidé na paměťových olympiádách jsou schopni uložit až 60 jmen včetně příjmení do 5 minut.

Můžeme si uvést ještě jeden příklad. Známý německý trenér paměti se jmenuje Oliver Geisselhart. Geisseln znamená německy bičovat a hart tvrdě. On začíná svou přednášku tak, že přijde a mluví o tom, jak se svlékne do naha a celý se natře olivovým olejem. V ruce má bičík, který používají dominy a své jméno vysvětlí tak, že se bičuje, a to vážně tvrdě. Začátečníkům může vytvoření tohoto příběhu trvat půl minuty, ale s trochou cviku to zvládnete do pěti vteřin.

Když jsem s paměťovou technikou na obličeje začínal, tak jsem vyzkoušel různé věci. Třeba jsem jel metrem a pozoroval jsem nosy spolucestujících. Člověk si uvědomí, že nosy, oči, tvary obličejů, neuvěřitelným způsobem variují. Někdo má huňaté obočí, někdo křivý zub, někdo piercing. Cokoli. Ale fantazii má každý.

Pořádáme paměťové kurzy a semináře na různá témata. Chceme, aby kurzy byly co nejvíce interaktivní a zaměřené na praktické použití v životě. Účastníci se naučí několik paměťových technik, ale také jak paměť a tyto nové techniky trénovat. Pak je jen potřeba vydržet, po kurzu trénovat a uvidíte takové zlepšení, že už nebudete chtít s technikami přestat. Informace se budou ukládat do paměti mnohem rychleji a efektivněji než doposud. Dostáváme často po kurzech e-maily účastníků, kteří jsou ohromeni svými úspěchy a obrovským zlepšením paměti. Shodují se, že je jen škoda, že se tyto techniky nevyučují již na školách, kde nám většinou nikdo nevysvětlil, jak se učit.

Ano, přijdou třeba a řeknou: v úterý mám závěrečné zkoušky, tak jsem přišel na víkendový kurz. A to za jeden víkend opravdu nejde. Alespoň tři týdny pravidelného tréninku pár minut po ránu je potřeba.

Cizí jazyk se dá slušně naučit již za rok, ale je potřeba studium postavit na třech základních pilířích. Vše začíná správným rozvržením lekce, procvičením a následným shrnutím, přičemž zásadní je zde Technika klíčového slova pro ukládání slovíček. Tato fantastická technika využívá podobnosti slovíček se známými slovy v mateřštině a opět zde zapojujeme fantazii a tvoříme snadno zapamatovatelné obrazy. Například německé slovíčko die Taube znamená holub. Můžeme si představit náměstí sv. Marka v Benátkách se stovkami holubů. Mezi holuby stojí pan TAU, který si sundá buřinku z hlavy, kde má rozdrcené sušenky BEBE jako krmení pro holuby. V neposlední řadě je důležité u jazyků, ale i při jakémkoli studiu, znát princip pro správné opakování a je samozřejmě i třeba trochu té píle. Pro celkové zefektivnění studia je pak ideální znát principy pro vytváření paměťových cest.

Paměťová cesta nám slouží k zapamatování si prakticky čehokoli od nákupu, seznamu věcí, přes čísla, slovíčka až po prezentace, přednášky či látku na zkoušky. Takovou paměťovou cestu si můžeme vytvořit například doma v bytě nebo na dovolené cestou na pláž. První bod takové cesty u nás v bytě mohou být vchodové dveře, druhý bod věšák, třetí botník, pak pokračujeme do dalších pokojů a vytvoříme si tolik bodů, kolik potřebujeme. Na tyto pevně dané body cesty si pak napojíme informace, které si potřebujeme zapamatovat. Může to znít napoprvé trochu složitě, ale je to velmi jednoduchá a zábavná technika, kterou používali již staří Římané a dodnes je to jedna z nejfantastičtějších paměťových technik vůbec. Je to také má nejoblíbenější technika a sám mám desítky cest s celkově asi 10 000 body.

Je. Dokonce jsme na jednom víkendovém kurzu měli čtyři generace z jedné rodiny a nejlepší příběhy vymýšlela nejstarší 82letá prababička.

Občas se mě lidé ptají, jestli spím dobře (smích). Ale ano, člověk musí někdy vypnout. Na druhou stranu, svět paměťových technik plný asociací a fantazie je tak trochu světem našeho dětství, takže to není rozhodně nic nepřirozeného, nebo nepříjemného, právě naopak.