Článek
Opravdu je pro naše děti nejlepší, když mu rodiče vyplní každičkou volnou chvilku nějakým zájmovým kroužkem a každý víkend výletem, nebo jinou aktivitou? Nebo naši potomkové touží po volném čase, který si vyplní podle svých představ – i když by třeba měli jen ležet a koukat do stropu?
Určitě zajímavý návod nabízí kniha Brita Toma Hodgkinsona s názvem: Líný rodič s podtitulem „Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství“. Ve své knize nabízí Hodgkinson „zaručený návod, jak být pohodovým rodičem“. Předkládá svým čtenářům manifest, kterým by se měli „líní“ rodiče řídit. Z tohoto dvacetibodového manifestu jsme vybrali několik bodů, které nám přišly nejzajímavější. Samozřejmě u většiny z těchto doporučení platí, že nic se nemá přehánět.
Líný rodič odmítá myšlenku, že rodičovství vyžaduje těžkou dřinu.
Co si pod tím představit? Právě všemožné zájmové kroužky. A s tím spojené jejich placení a následné dovážení a převážení z jednoho na druhý. Víkendové programy, kterých je všude za nemalé ceny přehršel. Upřímně, nebylo lepší a poetičtější, když jsme si jako malé děti stavěli bunkry, pouštěli lodičky nebo hráli divadlo před oponou ze starých záclon?
Líný rodič se zavazuje, že nechá své děti být.
Právě tím, že své děti máme neustále pod dozorem a programem jim zaplníme jejich volný čas, zabraňujeme jim v rozvíjení samostatnosti a způsobíme, že si nebudou umět hrát sami. A když jim pak nějaký čas zbude, budou za námi chodit s otázkami: „Já se nudím, nevím, co mám dělat“. Děti potřebují volnost a možnost vymýšlet si zábavu samy. I když se nám nebude třeba líbit, že je modelína v koberci, vodovkami pokreslený stůl, nebo s papírem vystřižený i kus ubrusu...
Líný rodič odmítá přebujelý konzum, jenž útočí na děti od chvíle, kdy se narodí.
Ano, reklamy v televizích a dalších médiích masírují nejprve rodiče a posléze i děti nejrůznějšími „vychytávkami“ a lákadly pro naše potomky. A nejprve rodiče jim, ve snaze svým dětem dát to nejlepší, podléhají. Děti pak touží po nejrůznějších panenkách, robotech, elektronických či počítačových hrách. Ruku na srdce, určitě jim to pomůže zajistit to nejlepší dětství a vývoj?
Líný rodič odmítá své puritánské já.
Pod „puritánským já“ si podle knihy máme představit naši rodičovskou touhu být co nejlepším rodičem a mít to nejlepší dítě. S tím souvisí i poměřování s ostatními. Proč můj synek neví v předškolním věku, jaká je druhá odmocnina ze 49? Proč ještě neumí zavázat tkaničku, když jeho kamarád ano? Atd. atd. Základem je nesrovnávat. Protože každé dítě jede podle svého „budíku“ svým tempem.
Líný rodič je vynalézavý rodič.
Také jste jako děti vynášeli odpadky, myli nádobí a utírali prach? Tak proč by to neměly dělat vaše děti? Proč by například neměly vynášet tříděný odpad, vyndávat nádobí z myčky a naopak a vyluxovat? I když budou nejprve zřejmě reptat, nakonec budou rády, že nám pomohly a hned se budou cítit dospěleji.
Líný rodič ráno zůstává v posteli tak dlouho, jak jen to jde.
Maminka nebo tatínek opravdu nemusí svým dětem každý den připravovat snídani až pod nos. I když to přes týden moc reálné není, alespoň o víkendech si vyzkoušejte, jaké to je, pohovět si v posteli. Třeba kuličky v mléce si děti dokáží připravit samy a nakonec vás možná překvapí snídaní, kterou samy a s láskou připravily pro vás. A ještě se budou cítit samostatně a důležitě. Věřte, je to příjemné!
Líný rodič se snaží nezasahovat.
To souvisí s tím, že se děti musí naučit zabavit se samy. Ať už čtením, kreslením, nebo stavěním z lega. Nemusíme jim pořád vymýšlet nějakou zábavu. Neznamená to ale, že bychom na ně měli úplně kašlat. Naopak Tom Hodgkinson nabádá: „čím více s dětmi jste a čím více si jich nevšímáte, tím víc v pohodě naopak jsou“.
Líný rodič si hraje na polích a v lesích.
Ne všechny hry musí děti nutně nějak motivovat a něco nutného naučit. I naše děti milují hry na schovávanou, slepou bábu, krvavé koleno. Nebo si rády v lese stavějí domečky z mechu. V autě je pak například výborný slovní fotbal.
Líný rodič pracuje tak málo, jak je to jen možné zejména, když jsou děti malé.
Není od věci, že se děti do školek berou až od tří let. Do té doby by opravdu měly být co nejvíce s maminkou, či tatínkem. Pro jejich vývoj i rozvoj je to to nejlepší, co jim můžeme dát.
Pro líného rodiče je šťastný nepořádek lepší, než skličující pořádek.
Jistě to neznamená, že bychom se měli ukýchat kvůli měsíc neutřenému prachu, nebo se brodit přes věci nahromaděné bez ladu a skladu. Ale všeho s mírou. S dvěma a více dětmi se téměř sterilní pořádek zkrátka každý den udržet nedá. A nemá cenu se tím stresovat.
I když to tak nemusí vypadat, je líný rodič podle Toma Hodgkinsona naprosto zodpovědný. Fakt, že svým dětem dává svobodu a důvěřuje jim, neznamená, že by nevěděl o tom, s kým se stýkají a kde se pohybují.
Také je pravda, že je mnoho možností a cest, jakými se ve výchově svého potomka vydat. Každopádně můžeme se svou výchovou snažit a doufat, že ze svého potomka vychováme zdravého, zodpovědného a slušného člověka. Ale jak píše Tom Hodgkinson, výsledek stejně není úplně v naší moci.
