Léčebné postupy Vincenze Priessnitze zažívají svoji renesanci

Už před více než dvěma sty lety léčivé účinky vody poznal podivín z Jeseníků – lékařský samouk Vincenz Priessnitz. Měl výhodu, že v kopcích nad osadou Gräfenberg bylo vodních pramenů dost a dost. Dokonce víc než třeba ve světoznámých Karlových Varech.

Právě ty nejjednodušší vodoléčebné metody nyní zažívají svoji renesanci. Skotské střiky, Priessnitzovy zábaly či obyčejné šlapání v ledové vodě dělá s lidských tělem pravé divy. „Není to chlad, který léčí, ale teplo chladem vyvolané,“ charakterizoval metodu Priessnitzových zábalů sám její vynálezce už před mnoha lety.

Lékaři je doporučují především pacientům s neurózami, s některými psychickými nemocemi, s astmatem a vůbec s alergiemi. Ale také lidem s hormonálními poruchami i s jinými zdravotními problémy.

V kombinaci s dalšími terapiemi dokážou ve spoustě případů výrazně zlepšit stav nemocných. Na rozdíl od prášků, které jejich potíže často jen tlumí.

foto: Právo/Lenka Hofmeisterová

Například Priessnitzovy venkovní koupele dolních končetin vedou ke zlepšení prokrvení nejen dolních končetin, ale i hlavy, krku a horní poloviny těla.

Trochu směšná čapí chůze v bazénku s přírodní protékající chladnou vodou o teplotě 8–15 °C vede ke zlepšení funkce srdce, cév, ke zvýšení odolnosti proti infekcím a je velmi účinná v boji proti stresům. Ideální je před koupelí mírná aktivita, třeba v podobě chůze v mírně zvlněném terénu.

Priessnitzovy venkovní koupele horních končetin zase spočívají v ponoření rukou do mělkého bazénku s protékajícím chladným přírodním pramínkem vody o teplotě 8–15 °C.

Takováto denní koupel je účinná proti migréně a nespavosti, zklidňuje rychlou tepovou frekvenci u srdečních potíží a u poruch funkce štítné žlázy, zmírňuje alergické projevy a zlepšuje dýchání. Koupel napomáhá místnímu prokrvení horních končetin a cestou reflexů zvyšuje prokrvení hrudníku, krku a hlavy.

Nejsložitější, ovšem velmi účinná je takzvaná Priessnitzova jednofázová a dvoufázová pololázeň. Jde o proceduru s kombinací vodoléčby, zábalů, polévání a kartáčování kůže.

Střídání studené a teplé vody má podobné účinky jako známé skotské střiky. Nejdříve dojde k povzbuzení krevního oběhu a funkce vnitřních orgánů, po opakovaném provedení pololázně se zlepší funkce srdce a cév a výrazně se posílí odolnost proti infekcím a stresu.

:.Při proceduře vhodné pro nohy se šlape voda.

Lékař z interního oddělení Priessnitzových léčebných lázní v Jeseníku musel osmatřicetiletému podnikateli vážně domluvit. Pokud se chce opravdu zbavit chronického únavového syndromu, musí přestat s tím, že bude svou firmu řídit z lázní prostřednictvím mobilního telefonu.

Podnikatel ho poslechl. Byl na konci svých sil. Podrobná vyšetření ukázala, že příčinou zdravotních problémů je právě to, že se neumí od své firmy a jejích problémů ani na chvilku odpoutat. Nedovede si odpočinout a uvolnit se. Tomu se v lázních musel naučit.

Pomocí psychoterapie, relaxace a Priessnitzových dvoufázových koupelí. Při těch se nejprve nahřál (ve vodě, pod sprchou nebo v infrasauně). Pak ho lázeňské zabalily do prostěradla namočeného v ledové vodě a přikryly dekou.

Muž si mokré prostěradlo rychle zahřál a brzy se začal potit. Potní kúra trvala asi hodinu. Když skončila, kartáčoval si ve vlažné vodě speciálním kartáčem kůži na celém těle, aby se pořádně prokrvila. Nakonec ho znovu ochladily ve studené vodě a nahřátými ručníky energicky vysušily.

Po každé proceduře se cítil příjemně a krásně uvolněný. Součástí jeho léčby byla také mírná dieta a přiměřené túry. Nejprve zvládl jeden kilometr denně, později až patnáct. Na konci pobytu byl únavový syndrom pryč. Podnikatel však pochopil, že nebylo důležité jen jeho vyléčení.

Stejně důležitý byl i zážitek z procedur a terapií, které mu pomohly, aby se zbavil neustálého napětí. Teď už tušil, jak se může se svými potížemi vypořádat. Ve firmě si pak vyčlenil člověka, který mu organizuje volný čas a dohlíží, zda každý den odpovídajícím způsobem relaxuje a odpočívá.

:.Rozhlasový reportérjakub Zahradníček při klasické Priessnitzově proceduře, která probíhá kartáčováním a poléváním vlažnou vodou.

Vincenz Priessnitz svými zábaly léčil nejprve sám sebe a v některých případech dokonce i lesní zvěř, která ve zdejších lesích občas přišla k nějakému úrazu.

Nejprve jesenického podivína nikdo nebral moc vážně, ale když se časem dostavily úspěchy, rozkřiklo se to po celé Moravě a postupně i po mocnářství. Priessnitzem vybudované lázně si oblíbili místní a lidé z okolí, ale postupně sem začala jezdit i vídeňská šlechta na tzv. kočárové cesty.

Všichni do jednoho sem putovali za obdivuhodným mužem, který léčil jen pramenitou vodou, mokrými a suchými zábaly a pohybem.

Procedury Vincenze Priessnitze jsou dvě století staré. Mechanismus jejich účinku je však pro nás stále ještě záhadou. Vysvětlujeme si ho pomocí hypotéz. O Priessnitzovi se traduje, že léčil studenou vodou.

Odborníci poukazují na to, že jeho pacienty neléčil chlad, ale teplo, které v těle vznikalo jako reakce na prudké ochlazení. Což sám léčitel už kdysi říkal. Dnes se zdá, že na účincích vodoléčby se významně podílejí také pocity uvolnění a pohody, které se po přílivu tepla dostaví.

Známe je například ze sauny. Kontrasty chladu a tepla totiž střídavě stimulují takzvaný sympatikus a parasympatikus. Sympatikus je složka centrální nervové soustavy, která nás aktivizuje.

Parasympatikus má opačnou funkci: zklidňuje nás a uvolňuje nahromaděné napětí. Kontrasty chladu a tepla podle všeho přispívají k navození rovnováhy vegetativního nervového systému. Jeho prostřednictvím zřejmě stimulují i samoléčebné mechanismy lidského těla.

:.Půvabná Veronika Pompeová, vicemiss ČR 2007, pochází z Jeseníku a vodní proceduru si umí vychutnat.

Pětatřicetiletá učitelka byla zoufalá. Absolvovala všechna možná vyšetření, ale lékaři nenašli nic, co by mohlo být příčinou jejích potíží. Přicházelo to na ni ve vlnách.

Bušilo jí srdce, potila se a trpěla pocity tísně. Jindy ji trápila nespavost, průjmy a vůbec špatné trávení. Někdy se objevily stěhovavé bolesti zad i kloubů. Diagnóza lékařů zněla: neurastenický syndrom. Lidově řečeno, byla na nervy.

Od lékařů dostala prášky. Ty sice tlumily její potíže, ale zároveň jí nedovolily dělat učitelskou profesi. Žena odjela do lázní v Jeseníku. Tady absolvovala intenzívní psychoterapii a nácvik jógových technik. Lékaři dbali také na to, aby měla pravidelný denní režim, dostatek spánku a dostatek pohybu (každý den musela na dvouhodinovou procházku).

Obzvlášť dobře se cítila po předepsaných Priessnitzových procedurách. Po čtyřech nedělích, které měla plně placené, si pobyt v lázních prodloužila o další čtyři týdny. Padla na to část jejích úspor a dovolená. Po osmi nedělích však byla bez potíží. Mohla se vrátit do práce a další roky nepotřebovala prášky na uklidnění.