Příroda jako superzbraň pro bojové akce už není dávno fantazií

Veřejnost se zatím většinou setkala jen s okrajovými raritami typu, že nad Moskvou se rozprašováním chemie rozhánějí mraky, aby o přehlídce na Rudém náměstí nepršelo, nebo že podobným způsobem Číňané zajistili pohodový průběh zahajovacího ceremoniálu pekingské letní olympiády 2008.

U nás známé heslo budovatelů 50. let Poručíme větru dešti!, vysmívané pro svou dobově nabubřelou pýchu vůči matce přírodě, je ale už pěkných pár desítek let tiše ve středu pozornosti vojáků a tajných služeb. Mění se v další potenciální masovou superzbraň. Za druhé světové války se americké námořnictvo pokoušelo na Novém Zélandu neúspěšně v rámci projektu Seal o vyvolání vln tsunami, jež by smetly japonské námořnictvo a ničily pobřežní obranu.

V roce 1967 pak Američané spustili ve Vietnamu operaci Popeye. Zakládáním oblaků vyvolávali přívalové deště, jež měly znemožnit vietnamskému protiv­níkovi dopravovat na jih výzbroj po legendární Ho Či Minově stezce.

Naopak hurikány přímo v USA měl v letech 1962 až 83 zkrotit program Stormfury.

„Klíčem ke geofyzikálnímu vedení války je vytvoření nerovnováhy v přírodě a přidání relativně malého množství energie, jež jí uvolní podstatně víc,“ napsal v roce 1968 Gordon MacDonald, tehdejší vědecký poradce prezidenta USA.

Tyto aktivity rozčlenil na změnu klimatu, vyvolávání zemětřesení, vytváření vln tsunami a masové působení na chování lidí. Že už tehdy nešlo o žádnou fantasmagorii, svědčí tři kola sovětsko-amerických rozhovorů v letech 1974–1975 o vyloučení využití změn klimatu k vojenským účelům, jež se staly základem příslušné mezinárodní konvence.

Pozornost k tématu ale opět obrátil nedávný hackerský kousek skupiny AnonSec, která se pochlubila, že pronikla do počítačů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA): objevila v nich totiž projekt akademie věd o možnostech ovlivňování klimatu.

Zajímavé na tom zejména bylo, že na financování analýzy, jež měla být hotova někdy loni na jaře, se podílela poprvé i tajná služba CIA. Podle časopisu Newsweek vlády považují změny klimatu za možnou hrozbu globální bezpečnosti.

Podle amerického vojenského Institutu strategických studií si CIA pořídila vlastní analýzu už koncem sedmdesátých let. Měla později k otázkám klimatu i vlastní sekci, kterou však Kongres odmítl platit s tím, že tajná služba nemá do klimatu co strkat nos.

Princip vyvolávání změn spočívá v ovlivňování ionosféry, tedy ionizované části atmosféry sahající zhruba od 60 až do tisíce kilometrů nad zemským povrchem, jež přispívá k šíření elektromagnetických signálů.

Jde ale i o účinek rezonančních vysokých frekvencí odražených od ionosféry zpět k Zemi, do jejího nitra. Tam mají mít schopnost vyvolat například zemětřesení, výbuch sopky či působit na duševní rozpoložení, a tím chování velkého počtu lidí.

Tato činnost staví na výzkumu amerického fyzika Bernarda Eastlunda, jenž nastínil kromě přenosu energie a vylepšení komunikací i jeho vojenské využití od knokautování elektronické komunikace po tomografické skenování pozic protivníka a jejich likvidaci přesným zacílením energie odražené z části ionosféry ohřáté mikrovlnným zářením.

Ovlivňováním ionosféry se zabývali Američané i Sověti. A nyní Rusko i další země. Moskva měla do 90. let mnohem silnější energetické zdroje, ale ne silné počítače. Kongres to změnil a agentura HAARP, navazující na testy od 50. let, Rusy ve zdrojích předčila.

Od spuštění aljašského anténního pole v roce 1999 tato agentura odmítala přiznat i vojenský zbraňový výzkum, málokdo jí ale věřil. Před třemi lety však letectvo oznámilo Kongresu, že na Aljašce končí. „Přecházíme k jiným způsobům ovlivňování ionosféry,“ shrnul bez dalšího upřesnění David Walker, náměstek ministra letectva pro vědu. Možná tedy už nachází uplatnění laserové dělo, jež se zabydluje ve výzbroji námořnictva a letectva.