Jak v Turecku vnímají problém s běženci

„Jsme takové bomby plné ochoty pomáhat. Je to naše kultura,“ prohlašuje. Sem tam na někoho ukáže a řekne, že to bude nejspíše Syřan. V centru Izmiru uprchlíci ale moc vidět nejsou. Je zima, a kdo může, sedí někde v závětří. Průvodkyně zdůrazňuje: „Potřebujeme pomoc. Potřebujeme víc pomoci.“

Den před tím dal turecký prezident Erdogan najevo, že tři miliardy eur nabídnuté Evropskou unií nestačí. Chce víc, a pokud to nedostane, pošle prý autobusy s uprchlíky na bulharské hranice.

Ani ministra Lubomíra Zaorálka, který se v úterý v Izmiru a okolí seznamoval s rozsahem uprchlického problému, neminula ozvěna prezidentova požadavku: nespokojenost s nabídnutými třemi miliardami předestřel i šéf izmirské obchodní komory Ekrem Demirtaš: „Není to fér, není to společné řešení.“

Podle starosty Izmiru Azize Kocaoglua je k migračnímu problému nutné přistupovat s vědomím, že „ti lidé jsou na své cestě připraveni umřít“. Zaorálek řekl, že všichni činitelé, s nimiž jednal, zdůrazňovali, že „tendence uprchlíků jít dál je obrovská“. A Kocaoglu kategoricky prohlásil: „Možnost návratu do Sýrie je skoro nulová – o jejich návratu nemá smysl diskutovat.“

A i když jeho strana patří k parlamentní opozici, vrátil do hry utkvělou představu turecké vlády: „Pokud by instituce EU vytvořily v Sýrii bezpečnou zónu, bylo by možné problém řešit a zahájilo by to mírový proces.“

Jenže v zahraničí mnozí podezřívají Turky, že tímhle manévrem se zónou chtějí buď odzbrojit syrské Kurdy, nebo vytvořit chráněnou baštu, z níž by jiní syrští povstalci mohli bezpečně útočit na síly prezidenta Asada. Turecko ostatně pro jeho svržení udělalo, co jen mohlo. A se státy Perského zálivu tak nese obrovský podíl na rozdmýchání krvavé syrské občanské války, jež trvá už pátý rok a zvedla obří běženeckou vlnu.

V Turecku je migrantů už 2,5 miliónu – nejen Syřanů, ale také Iráčanů a Afghánců. A pokud prý nebudou vyřešeny problémy na Blízkém východě, možná by tu „museli přijmout až 60 miliónů uprchlíků“, straší izmirský starosta.

Ve čtyřmiliónovém Izmiru je podle něj nyní nejméně 120 tisíc běženců. „Jsem připraven poskytnout jakoukoli pomoc těm lidem, ale problém je větší,“ říká Kocaoglu Zaorálkovi, který přivezl dar deset miliónů korun na posílení turecké pobřežní stráže.

Město, které vytváří desetinu tureckého národního produktu, zápasí s tím, že mu v řadě profesí scházejí kvalifikované síly. Na dotaz, zda aspoň v tomto směru by bylo možné využít uprchlíky, však starosta opatrně opáčí: „To by bylo politicky riskantní.“

Ani on nechce riskovat obvinění, že dává práci cizím, a ne místním. Role organizovaného zločinu při pašování lidí z Turecka se letmo dotkne až Piril Erčebanová, koordinátorka nevládní skupiny Mülteci Der, a to až na přímou otázku: „Někteří místní lidé z toho benefitují, ale je to jen hrstka,“ odpovídá lakonicky na dotaz Práva.

To hodnostáři se k tomuto palčivému tématu nehlásí. Starosta o něm nemluví vůbec, guvernér izmirské provincie Mustafa Toprak hlavně podtrhuje úspěchy v boji proti organizovanému zločinu. „Dotkli jsme se toho, ale ne detailně,“ shrnul Zaorálek po schůzce s ním.

Izmir a jeho okolí jsou významnou turistickou oblastí a nikdo nemá chuť vykládat, jak tu prosperují mafie. I Erčebanová se od zločinců urychleně vrací k uprchlíkům – pašeráci jsou pro ni jen doprovodný vedlejší jev.

Tak jako jiní představitelé nevládních skupin zapojených do uprchlických záležitostí i ona hlásá, že jediným řešením je otevřít uprchlíkům všechny hranice. Jiné kroky podle ní ztroskotají – a to i plán části zemí Unie odebírat statisíce lidí z Turecka výměnou za to, že Ankara bude přijímat zpět všechny, kdo vstoupí do EU nelegálně.