Článek
S očekávanou omluvou ale ministerský předseda nepřišel, napsal server BBC. Přiznal pouze, že systém prádelen umožňovalo „tvrdé a nekompromisní Irsko“. Kenny rovněž vyjádřil svoji soustrast přeživším i rodinám již zemřelým ženám.
„Nikdo si neumí představit zmatek a strach, které zažívaly tyto mladé dívky, ve spoustě případů byly teprve nedávno dětmi,“ popsali vládní vyšetřovatelé ve své zprávě o tisíci stranách.
V Irsku provozovali Magdaleniny domovy už od 18. století. Tehdy sloužily protestantským dívkám. První katolický domov byl založen na počátku 19. století. Stejně jako později další sloužil jako dočasné útočiště pro ženy, které spadly na dno společnosti a většinou spáchaly drobnější trestné činy.
Postupně se z nich však stala trestní zařízení, kam se dostávaly i neprovdané matky, ženy s poruchami učení, zneužité dívky, ženy s mentálními poruchami, s tělesným hendikepem nebo jen ženy bez domova. Jejich průměrný věk byl 23 let, nejmladší však bylo devět roků, nejstarší pak 89.
Odklizené s účastí státu
Některé v desítce prádelen, které do 90. let v Irsku otevřely čtyři katolické řády, pracovaly až deset roků. Prádelny byly ekonomicky soběstačné, smlouvy s nimi totiž měly i vládní úřady, armáda, hotely či proslulá pivovarnická firma Guinness. Ženy, které v prádelnách pracovaly, nedostávaly žádný plat.
Vládní vyšetřování prokázalo, že 2 124 žen poslal do prádelen irský stát. Některé tam nastoupily na vlastní popud nebo popud své rodiny. Inspektoři nezjistili žádné sexuální zneužívání pracovnic.