Článek
„Právě když píši, dopadla vedle domu raketa. Nemohu ani psát, jak se mi třesou ruce. Jenom ať přežijeme,“ napsala Češka Novinkám v jednom z e-mailů. Halab podle jejích slov zažívá jeden nálet za druhým. „Celou noc je to hrůza, hrůza. I přes den pořád něco létá,“ uvedla.
Její šestičlenná rodina žije v městské oblasti ovládané armádou. Podle ní je však situace stejná ve všech čtvrtích bez ohledu na to, kdo ji kontroluje. „Státní vojáci shazují barelové bomby, ti druzí zase v odvetě plynové bomby s výbušninami,“ popsala.
Následky bombardování v syrském Halabu
„Bydlím blízko univerzity a zažila jsem, jak na ni omylem shodili dvě bomby. Dcera tam zrovna měla zkoušku. Náš byt to přežil, ale dcera už nevychází z domu. Byla to hrůza. Manžel šel pomáhat těm, kdo přežili. Ani potom nechtěl mluvit o tom, co viděl. Lidské maso leželo na zemi ještě na druhý den. I boty s chodidlem jsme viděli“.
S manželem a čtyřmi dětmi žijí v bytě s rozbitými okny. „Vletěly tam kusy železa, ta teplota spálila záclony,“ vylíčila.
Ani ve sklepě není bezpečně
To její kamarádka pocházející ze Slovenska musela svůj byt opustit a uchýlit se s rodinou do sklepa. „Bydlela v části města, kde jsou svobodní vojáci (opoziční Syrská svobodná armáda - pozn. red.), ale musela odejít. Byt jí zbombardovali a vykradli,“ popsala Mirka J.
Lidé jsou bez prostředků, potravin a vody, potýkají se s nemocemi, smrtí, rezignací. „Každý si zvykl na to, že každým dnem může zemřít. Ani ve sklepě to není jisté, může vás to zasypat. Nijak to nemůžeme ovlivnit. Plno příbuzných tady ve městě je mrtvých, ale co můžeme dělat? Někteří zemřeli právě po shození barelů, i dvě malé holčičky. Je mi to všechno líto, ale co mám dělat?“ poznamenala Mirka J.
Syřan zachraňuje děvčátko z trosek halabské budovy, kterou zničil nálet vládních sil.
„Plno lidí žebrá. I my už jsme prodali plno věcí v bytě, abychom měli něco na jídlo. Nikdo neví, jestli přežije. Už nevíme, co je to voda. Nebyla pět dní v řadě. Teď nám ji pustí každý třetí den, a to jen v noci na tři hodiny. Elektřinu jsme neměli dvanáct dní, až před dvěma dny ji zapnuli,“ napsala ve středu.
Úspory jsou pryč, nemají kam jít
„Proděláváme pořád nemoci,“ prohodila o své rodině. „Můj sedmiletý syn má pořád teploty 39. Nejsou léky a všechno je moc drahé,“ doplnila.
Její manžel je právník, ale justiční systém byl ochromen, a tak nemá práci a je už dva roky bez mzdy. „Peníze, co jsme měli našetřené, jsme už za tři roky utratili. Nevím, co teď,“ říká líčí neutěšenou situaci.
Válečnou zónu by ráda s rodinou opustila, ale jsou bez prostředků. „Chtěli bychom odejít, ale nemáme kam. Nemáme peníze na letenku, ani na bydlení. Jsme zoufalí,“ uvedla žena, která má dvojí občanství a v České republice má matku a dva sourozence. Ti jí však podle jejích slov pomoci nemohou, protože potřeby její šestičlenné rodiny jsou nad jejich možnosti.
České úřady se snaží o maximální pomoc
Kontakty s českými zastupitelskými úřady v Sýrii jsou podle ní jen sporadické a v poslední době písemný styk ustal. Jen v Halabu přitom podle ní žijí ještě dvě Česky s rodinami.
České úřady se podle Davida Frouse z tiskového oddělení ministerstva zahraničních věcí snaží českým občanům, kteří se na něj obrátí maximálně pomoci. „Náš zastupitelský úřad ví o desítkách našich občanů, kteří tam jsou. Těm, kteří potřebují pomoc a obrací se na něj, se pochopitelně v rámci možností, které jsou dány situací v Sýrii, snaží pomoci,“ řekl Novinkám.
Podle Frouse je důležité, aby člověk, který se na zastupitelský úřad obrátí, měl rozmyšleno, co chce podniknout. Úřad posuzuje každý případ individuálně, podle okolností a možností. „Snažíme se pomoci všem, nicméně to můžeme jen v určitém rozsahu,“ upozornil Frous. Český úřad tak například může vystavit doklady či asistovat při přesunutí do ČR.
„Nicméně jakmile se občan vrací do České republiky, tak se na něj jako na jakéhokoliv občana České republiky vztahují všechna práva a povinnosti jako na jakéhokoliv občana ČR,“ podotkl Frous.
