Článek
V minulosti přišli badatelé s celou řadou méně či více uvěřitelných teorií, jak se pyramidy stavěly bez znalosti železa a složitějších technologií. Nynější výzkum však ukázal, že názory o složitých dřevěných strojích nebo kolejích, po kterých kvádry měly jezdit, jsou mylné.
Ve skutečnosti staří Egypťané používali daleko jednodušší prostředky – saně a vodu. Stavební materiál byl naložen na obří dřevěné sáně, které byly taženy desítkami otroků. K tomu byl navíc prostor těsně před saněmi poléván vodou, aby bylo podloží co nejkompaktnější a nedocházelo k hrnutí písku.
Vědci zkoušeli stavbu pyramid na zmenšeném modelu. Vlevo je samotný písek, vpravo písek politý vodou.
Zní to jednoduše, ve skutečnosti ale celý transport vyžadoval přesnou koordinaci všech dělníků. Nejdůležitější roli měl ten, který poléval písek. Ve chvíli, kdy přidal příliš vody, se začaly do písku saně bořit. Při přidání přesného množství vody se naopak zvýšilo klouzání sání tak, že stačila k jejich posunu jen polovina tažné síly.
Vědci měli řešení celou dobu před nosem
To vyzkoušeli vědci z University of Amsterdam na zmenšeném modelu saní, byť s mnohem menším zatížením, než se kterým se museli potýkat staří Egypťané.
Náčrtek nástěnné malby s obřími saněmi v hrobce nomarchy Džehutihotepa zobdobí Střední říše (12. dynastie)
Jak upozornil server Mashable, vědci měli technologii transportu celou dobu přímo před nosem. V hrobce nomarchy Džehutihotepa (nomarcha byl správce tzv. nomu neboli kraje, tedy něco jako hejtman - pozn. red.) v el-Berše v jihovýchodním Egyptě byla totiž nalezena nástěnná malba s výjevem, jak dělníci podobným způsobem přepravují kolem roku 1900 př. n. l. obří sochu přes písek. Alabastrový kolos měřil podle odhadu egyptologů šest metrů a mohl vážit 58 tun. Na jeho přepravě se podle malby podílelo celkem 172 lidí, přičemž jeden z nich lil před saně z nádoby tekutinu, aby snížil koeficient tření.
Svůj výzkum zveřejnil vědecký tým pod vedením profesora Daniela Bonna na konci dubna v časopise Physical Review Letters.
