Jak si správně vybrat vysokou školu

Je na čase, vysoké školy už touto dobou pořádají dny otevřených dveří a většina veřejných vysokých škol chce mít přihlášky pohromadě do konce února. Soukromé vysoké školy přijímají uchazeče ještě v létě, mnohdy i v září.

Rozhodně je z čeho vybírat, k dispozici je 26 veřejných vysokých škol, dvě státní a 44 soukromých. Na vysokou školu se dnes dostanou tři ze čtyř uchazečů. A přestože se plat vysokoškoláků v poslední době snížil a klesat bude zřejmě i nadále, stále se bude držet nad celorepublikovým průměrem.

Dobrou zprávou je, že debata o zpoplatnění vysokoškolského studia je na dlouho u ledu, takže kdo bude stíhat zkoušky v zákonných termínech, bude mít studium bezplatné.

„V první řadě by měl student řešit, co ho baví,“ doporučuje expert na vysokoškolské vzdělávání Jan Koucký ze Střediska vzdělávací politiky.

Podle něj je nejdůležitější, aby si člověk šel za svým cílem, a pak už je jedno, jak náročný obor si vybral či jaké by mohlo být jeho budoucí uplatnění.

Pokud si však student nedokáže udělat jasnou představu, co by ho mohlo v budoucnu zajímat, měl by začít u toho, že si probere předměty, které mu jdou, a podle toho také vybere možné obory studia.

Různé servery pak poskytují přehledy oborů včetně náplně studia (viz tabulka), ale pro jistotu je třeba nechat si přímo ze školy potvrdit, jestli se daný obor otevírá a zda je akreditován.

Fakulty a školy často na svých stránkách uvádějí, jaká povolání vykonávají absolventi jejich oborů, což může pro bližší představu posloužit.

Jestliže si student stále není jistý, kudy se dále vydat, může se podívat, jak si absolventi jednotlivých oborů vedou v praxi.

Zajímavým ukazatelem bude i úspěšnost u přijímaček. Jednak odráží šance na přijetí, ale také může vypovídat o náročnosti studia a kvalitě školy. Pokud totiž škola bere všechny uchazeče, svědčí to o tom, že jich buď mnoho nedostuduje, jak tomu bývá u technických oborů, anebo o slabé úrovni školy, což se pak může projevit, až si absolvent bude hledat práci.

Obecně nejhůře se lze dostat na práva a na medicínu. V obou případech ale zároveň platí, že kdo se na ně už dostane, většinou je dostuduje. Velký zájem je i o psychologii.

Nejsnáze se absolvent střední školy dostane na některý z technických oborů, ale je to také obor s nejvyšší úmrtností během studia.

Proto je také vhodné sledovat i kvalitu školy. Na stránkách Akreditační komise, která na kvalitu škol dohlíží, si každý může zkontrolovat, jak byly obory jednotlivých škol hodnoceny. Lze zde vyčíst, co se na škole děje, v jaké kvalitě studium probíhá, jaký je přístup vedení dané VŠ k rozvoji studijního programu. Zajímavé může být i srovnání, jak se různé školy stavějí ke stejnému oboru.

Nejlepší reputaci si ve světě udržuje Univerzita Karlova, a to i přesto, že se také rozhodla více otevřít širší veřejnosti a nevybírá si už jen elitní studenty.

Vysokou prestiž si podle Kouckého udržuje její matematickofyzikální fakulta, která ze svých standardů neslevila. Její příjem se však neodvíjí od příjmů za každého přijatého studenta, jak je tomu u jiných škol, ale ze spolupráce s předními výzkumnými středisky, jako je třeba NASA.

Dobrou pověst mají také Vysoká škola chemicko-technologická, České vysoké učení technické, ale třeba i poměrně malá škola Veterinární a farmaceutická univerzita Brno. Úroveň si udržují i umělecké školy, protože si dokázaly vybojovat vysoké platby za přijaté studenty, takže nemusí nabírat tolik studentů jako ostatní školy a vybírají si ty nejlepší.

Dobrý obrázek o škole si člověk může udělat při pohledu na webové stránky škol. „U VŠ, které o sobě poskytují dostatek informací, to poukazuje na jakousi transparentnost. Naopak VŠ, které o sobě nedávají na web téměř žádné informace, jsou poněkud podezřelé,“ radí tajemník Akreditační komise Jiří Smrčka.

Na webech jsou i termíny otevřených dveří, které by si zájemci neměli nechat ujít. Zajímat je může, kolik má škola ve svém pedagogickém sboru profesorů a docentů, jakou vykazuje publikační činnost, jak je vybavena knihovna a počítačová učebna, zda škola nabízí studia v zahraničí a kde se uplatňují absolventi.

Starších studentů je třeba ptát se na zkušenosti se studiem a na škodu nemusí být návštěva některé z přednášek, jež jsou veřejné. Na většinu prestižnějších studijních oborů, jejichž absolventi mají hojné uplatnění, je těžké se kvůli silné konkurenci dostat. Zpravidla se postupuje tak, že se uchazeč o studium přihlásí ještě na jinou školu nebo obor, aby si tak přijetí na VŠ pojistil. Po roce si může přijímačky na vysněnou školu zkusit znova.

Přihlášek může uchazeč podat neomezeně, ale je nutno počítat s výdajem zhruba 500 korun na přihlášku. Univerzity v poslední době upřednostňují elektronické přihlášky, které jsou výhodnější, protože ušetří administrativu. Stáhnout se dají na webu školy.

S vyššími výdaji musejí počítat uchazeči o studium na soukromé VŠ. Cena studia se pohybuje od 20 do 150 tisíc korun za semestr. Vysoká cena se ale kompenzuje určitými výhodami. Řada soukromek nabírá studenty bez náročného výběrového řízení. Kantoři ke studentům mají individuálnější přístup a celková atmosféra na soukromé škole je díky menšímu počtu studentů v ročníku rodinnější.

Kvalita soukromých škol se velice různí. Obecně však platí, že Akreditační komise je stejně přísná na všechny školy. Do oborů, které nesplnily kritéria Akreditační komise, nemohou soukromé školy přijímat studenty. Totéž ovšem už potkalo i řadu oborů veřejných vysokých škol.