Článek
Tato teorie podle vědců vysvětluje, proč je zlata na Zemi tak moc. Ano, zní to paradoxně, když uvážíme, že na tunu veškerého materiálu obsaženého v zemské kůře připadá pouze 1,3 gramu zlata. Do údajů vypočítaných pomocí modelů formování naší planety to však nezapadá, protože je to moc.
Pozemské zlato by skončilo v jádře
Povrch Země krátce po jejím vzniku před čtyřmi a půl miliardou let byl pokryt sopkami a roztaveným kamením. Během následujících desítek miliónů let většina kovů klesla skrz vnější vrstvu horniny až k zemskému jádru. Pokud by zlato mělo původ na Zemi, pravděpodobně by se smíchalo s ostatními kovy a steklo by také.
„Veškeré zlato by mělo být pryč,“ řekl serveru BBC geolog z londýnské Imperial College Matthias Willbold. Proces přirovnal ke kapání octa do džbánu s olivovým olejem. Kapky octa by se nahromadily na dně.
Zlaté oblázky lze ale najít v relativně dostupných hloubkách. A tak věda přišla s vysvětlením - meteorická sprcha.
„Po zformování zemského jádra udeřil na Zemi meteorický roj. Meteority obsahovaly zlato, které naplnilo pokryvnou horninu a kontinentální kůru,“ řekl Willbold.
Tato teorie podle něj zapadá do vzorce meteorické aktivity, který vědci obecně přijímají. Její vrchol přišel před více než 3,8 miliardy let, říká se mu „konečné bombardování“. Stopy po tomto meteorickém řádění dodnes vidíme na povrchu Měsíce. Munice přiletěla z pásu asteroidů, který se dosud nachází mezi Zemí a Marsem. Tato teorie označovaná jako „pozlátko“, získala v posledních dekádách převahu. Má se za to, že stejné meteority přinesly na Zemi i základní planetární stavební bloky jako uhlík, dusík, voda a hlavně aminokyseliny, které jsou nezbytně důležité pro veškerý život na Zemi.
Dokládá to výzkumy v Grónsku, jehož povrch je starší a představuje složení hornin ještě před meteorickým bombardováním.
Vědci mají i jiný scénář
Jenže jeho teorii zpochybnil jiný vědec, Mathieu Touboul a jeho tým z univerzity v Marylandu. Ten zkoumal vzorky ze Sibiře, které by měly být o miliardu let mladší a obsahovat tedy stopy po meteorické sprše. Jejich profil je však velmi podobný tomu, co se našlo v Grónsku. Touboul tvrdí, že meteorická teorie může být správná, nicméně musí být podle něj ještě důkladněji potvrzena.
To geolog Munir Humayun z univerzity na Floridě rovnou celou hypotézu odmítá. „Zdálo se to tak elegantní. Ale v datech, která máme k dispozici, je spousta mezer,“ řekl BBC Humayun. Tvrdí, že zkoumáním dostupných meteoritů, které měly zlato na Zem doručit, vyšlo najevo, že jejich složení se od zemské kůry liší víc, než se předpokládalo.
Poukazuje také na skutečnosti, že zlato a podobné kovy, se objevily v mnohem větších hloubkách, než by odpovídalo teorii „pozlátka“.
Někteří vědci proto věří, že veškeré zlato na Zemi, nebo alespoň jeho drtivá většina, bylo na planetě přítomno od počátku. Největší část pohltilo jádro, nicméně zhruba 0,2 procenta se udržela v oceánu magmatu zhruba 700 kilometrů pod povrchem a pozdější vulkanickou činností byla opět vyvržena vzhůru. A ještě pozdější činností člověka se změnilo v řetízky a snubní prsteny.
Tato teorie nyní čeká na laboratorní potvrzení. Vědci musí prozkoumat rozpustnost zlata v magmatu, což dosud nebylo možné.