Článek
Čtyřiapadesátiletá Ashworthová měla vážně poškozený zrak, protože zdědila onemocnění retinis pigmentosa, které se projevuje poruchami funkce sítnice a vede až ke slepotě. S touto diagnózou byla shledána jako vhodný pacient pro implantaci nového prototypu bionického oka.
Operace proběhla v květnu letošního roku v nemocnici Royal Victorian v Melbourne. Implantované zařízení, jehož vývoj vedl ředitel australského institutu zaměřeného na bionické technologie profesor Rob Shepherd, je vybaveno 24 elektrodami a je malým drátem propojeno s receptorem umístěným za uchem pacientky.
Spuštění prototypu se Ashworthová dočkala v červenci, tedy poté, co se ze 4,5hodinové operace zotavila.
„Bylo to velmi komické, když to zapnuli. Nevěděla jsem, co očekávat. A mám pocit, že nikdo předem netušil, co vlastně uvidím. Najednou jsem zpozorovala záblesk, a když pak přišel první větší obraz, žasla jsem nad tím, protože jsem nic takového ani v nejmenším nečekala. Bylo to úžasné,“ přiznala v rozhovoru pro agenturu Reuters Ashworthová.
„Pracujeme s paní Ashworthovou, abychom určili, co přesně vidí, když je sítnice stimulována,“ uvedl profesor Shepherd.
Milník na cestě k lepším technologiím
Nové umělé sítnice vyžadují implantaci elektrod hluboko do oka, aby stimulovaly buňky, které přenášejí informace do mozku. Poté obnovují zrak natolik, že jsou pacienti schopni rozlišit obrysy a kontrasty mezi světlými a tmavými objekty. Vědci doufají, že se tato schopnost částečně vidět ještě rozvine.
„Od prototypu si slibujeme, že by mohl Dianne umožnit, aby byla nakonec schopna rozlišovat tvary a obrysy různých objektů,“ uvedla doktorka Lauren Aytonová z výzkumného centra.
Australští vědci označují raný prototyp za milník na cestě k pokročilejším technologiím. Kromě Ashwothové ho implantovali ještě dalším dvěma dobrovolníkům, kteří nyní čekají, až budou jejich "náhradní oči" aktivovány.