Z původně ohroženého druhu rostliny se vyklubal nezničitelný plevel

Jediným známým středoevropským druhem kamyšníku u nás byl původně kamyšník přímořský, který roste v slaných mokřinách. Vědci si proto kladli otázku, jak je možné, že se ohrožená vlhkomilná rostlina šíří na polích a že je odolná vůči všem známým prostředkům k hubení plevelů?

Ve skutečnosti totiž podle RNDr. Zdenky Hroudové z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, vůbec nešlo o kamyšník přímořský, ale o zcela nový druh, kterému vědci dali název kamyšník širokoplodý.

„Když jsme pečlivě srovnali velké množství vzorků kamyšníků rostoucích ve střední Evropě, podařilo se nám odlišit celkem pět druhů. Kromě kamyšníku přímořského je to kamyšník vrcholičnatý, kamyšník jižní a pak dva druhy, které se vyskytují jako plevel – kamyšník polní a kamyšník širokoplodý. Na pohled jsou si některé z druhů velice podobné – dvě rostliny stejného druhu rostoucí v jiných podmínkách se od sebe zdánlivě mohou lišit více, nežli rostliny dvou různých druhů. Spolehlivě se poznají podle semen, ale podle fotografií nebo i herbářů je často nelze rozeznat. Čím se ale liší výrazně, to je způsob šíření a citlivost na podmínky, ve kterých se jim daří,“ vysvětluje doktorka Hroudová.

Všechny kamyšníky vypadají podobně jako ostřice nebo některé druhy trav. Mají dlouhé, ostré listy a trojhrannou lodyhu, na které se v době květu objevují tmavě hnědé klásky.

Jejich hlavním trumfem jsou ovšem podzemní hlízky – každá rostlina vytváří síť oddenků s kulovitými hlízkami, které vypadají trochu jako malé brambory. Ty později ztvrdnou a v nepříznivých podmínkách přežijí bez známek života i několik let, aby v době dostatku vody daly život další generaci kamyšníků.

Zatímco kamyšník vrcholičnatý roste v rybnících a potřebuje hodně vody (podobně jako třeba orobinec), kamyšník širokoplodý roste i v méně vlhké půdě. Hlízky jsou natolik tvrdé, že je nelze zničit ani mechanicky, ani postřikem – ten dovnitř hlízky nepronikne. Kombinace velké tolerance k půdním podmínkám a odolnosti hlízek dělá z kamyšníku širokoplodého ideální plevel.

Logicky se naskýtá otázka, jak to, že nás kamyšníky nezaplavily už dávno? Jejich masovému rozšíření podle Ing. Petra Zákravského, rovněž z Botanického ústavu, pravděpodobně napomohla změna způsobu obdělávání půdy.

„Rozorání mezí a výstavba silničních náspů způsobily vznik míst, která jsou několikrát ročně silně podmáčená. Většina rostlin v takto bahnité půdě uhyne, ale kamyšníkům vlhkost naopak velice svědčí. Navíc se v posledních letech rozšířila tzv. technologie minimálního zpracování půdy, při které je vrchní vrstva půdy, zhruba do deseti centimetrů, rozorána disky. Ty od sebe oddělí jednotlivé hlízky kamyšníků a rozhrnou je po celém poli. Během několika let tak sami zemědělci rozesejí hlízky kamyšníků po ohromné ploše. A jestliže je deštivý rok, změní se pole v záplavu kamyšníků, až to vypadá, jako kdyby se u nás pěstovala rýže,“ říká Ing. Zákravský.

Ideálními podmínkami pro růst kamyšníků jsou širokořádkové plodiny na vlhkých polích, například kukuřice. „Při hledání výskytu kamyšníků stačí hledat kukuřici,“ poznamenala Hroudová. „Když vidíme kukuřičný lán, jdeme prakticky najisto.“

Ještě před třiceti lety o kamyšnících na polích nikdo neslyšel. Kamyšníkům totiž nevyhovuje hluboká orba – zaryjeme-li hlízky hlouběji, než dvacet centimetrů pod zem, rostlina se na povrch nedostane.

Důležité je i dobré odvodnění polí; nesmí na nich vzniknout laguny, ve kterých voda stojí dlouhé týdny. „Ovšem pokud už v nějakém mokrém místě kamyšníky rostou, je lepší tento kus pole přestat obdělávat, případně jej osít pícninami, například vojtěškou. Semeny se do zbytku pole nerozšíří, a dokud mělkou orbou nerozšíříme jeho hlízky, nemusíme se jeho rozmnožení bát,“ uvádí Hroudová.

Paradoxem je, že kamyšníky byly v některých zemích užitečnou rostlinou. Zelené části používali hospodáři jako krmivo pro dobytek, mladé hlízky jsou jedlé a ze ztvrdlých se dá mlít mouka; oddenky s hlízkami prorostlou hlínu pak využívali k výrobě nepálených cihel.

Dnes se kamyšníky využívají k dekorativním účelům – lidé je sázejí na břehy zahradních rybníčků, což může být další zdroj šíření kamyšníků, podobně jako u jiných rostlin „uteklých“ ze zahrádek.

Nové stavební parcely bývají často těsně u zemědělské půdy. Podezdívka plotů tvoří hráz, za kterou vzniká mokřina – pak stačí vyhodit staré bahno i s hlízkami a kamyšníky se začnou objevovat na nové lokalitě.

Zatím se plevelné kamyšníky šíří jako mor. Mělká orba je totiž levnější než orba hluboká a kromě toho zadržuje vodu v půdě, což může být v některých případech výhodou; proto ji zemědělci rádi používají. A podmáčení polí způsobené zasypáním neudržovaných drenáží a odvodňovacích příkopů vytváří pro kamyšníky ideální prostředí. Ještě před půl stoletím byly známy ze zhruba padesáti míst v celé ČR, dnes je jich téměř desetkrát tolik.

Pokud se zásadně nezmění chování lidí k půdě, bude se situace zhoršovat. Čím dál častější lokální záplavy a zavlažování polí je to nejlepší, co si kamyšníky mohou přát. Již dnes se na mnoha místech v Polabí a na jižní Moravě rozmohly natolik, že některé plodiny se na polích vůbec nemohou pěstovat – rychle rostoucí kamyšníky úrodu zničí.

Nasazení herbicidů zničí ostatní plevel, ale tím vlastně odstraní konkurenci a kamyšníky rostou o to lépe. Jedinou skutečně účinnou metodou je hluboká orba, pečlivé obdělání polí a obnovení odvodňovacích drenáží, které zabrání vzniku mokřadů.

"Musíme se zase začít chovat jako hospodáři a nesnažit se s co nejmenšími náklady dosáhnout co největší krátkodobý zisk – naši předkové s kamyšníky neměli žádné problémy,“ uzavírá Hroudová.