Sexuální obtěžování na českých vysokých školách zažila polovina studentů

Podle nich téměř polovina, přesněji 48 % dotázaných studentů mělo ze studia na vysoké škole alespoň jednu zkušenost s odlišným zacházením proto, že jsou ženy či muži, přičemž 32 % hovoří o zkušenosti opakované.

Celých 54 % si alespoň jednou vyslechlo nevhodné až zesměšňující poznámky o mužích či ženách, jejich schopnostech, vzhledu, postavení atd. a 32 % sexuálně laděné příběhy nebo vtipy o sexu, včetně příběhů a vtipů o homosexuálním chování.

„Téma sexuálního obtěžování  studujících ze strany vyučujících je ale v českém vysokoškolském prostředí tabu, alespoň pokud jde o předpisy a základní dokumenty předních univerzit,“ říká Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií UK.

Obsáhlý výzkum obtěžujícího chování vyučujících vůči studujícím na vysokých školách probíhá už druhým rokem. Zabývá se nevhodným a explicitně obtěžujícím chováním, které má sexuální i šířeji genderově-stereotypní charakter. Dokončen má být v prosinci.

Tazatelé zaznamenali zkušenosti studentů, vůči kterým se pedagogičtí pracovníci nechovali jako učitelé, ale jako docela obyčejní mlsní kocouři.

Dívka, která je v průzkumu označena jako Klára, začala navštěvovat fakultní pěvecký sbor, kde působil také její učitel. Nejdřív ji požádal o telefonní číslo. Na ně jí začal posílat informace o termínech zkoušek tělesa, později dotazy, jak tráví víkend. „Mně přišlo, že si nemůžu dovolit neodepsat autoritě, že můžu třeba odpovědět neutrálně, že nemám čas nebo tak, ale úplně to ignorovat jsem si netroufla,“ říká Klára.

Následovala pečlivě naaranžovaná „náhodná“ setkání ve škole a další pokusy navázat intimnější kontakt. Kláře to otravovalo život několik měsíců. Nedokázala se už soustředit ani na učení. Nevěděla ale, co má v této situaci vlastně dělat. Vždyť učitel si vlastně „nic nedovolil“. Vedení školy studenty nijak neinstruovalo, s kvalifikovanou radou se nesetkala ani nikdy dřív a nikde jinde.

Učitel své snahy nakonec zanechal a Klára se snažila na všechno zapomenout. Že byla vlastně dlouhodobě vystavena sexuálnímu obtěžování si uvědomila až při konfrontaci s otázkami výzkumníků.

„Pojem sexuální obtěžování má širokou škálu významů. Podle obvyklých definicí i podle osobních vymezení respondentů do něj spadají projevy od zesměšňujících poznámek na ženy či muže, které vytvářejí nepříjemnou atmosféru, po otevřený sexuální nátlak,“ upozorňuje Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty UK.

Studenti tedy spíš tuší než doopravdy vědí, kdy je třeba se začít rázně bránit. Školy jim přitom nevycházejí příliš vstříc. Žádný speciální manuál pro podobné případy zatím nikde neexistuje.

„Prolistoval jsem všechny základní předpisy a žádný z nich zmínku o sexuálním obtěžování neobsahuje,“ potvrdil na dotaz Práva prorektor Západočeské univerzity v Plzni (ZČU) Jan Horejc. Připouští také, že za patnáct let, co na škole působí, nezaregistroval, že by takové poučení bylo součástí informací pro přicházející studenty.

Na ZČU se každoročně vydává Průvodce prváka, který připravují studentské organizace. „Ani tam jsem informaci tohoto typu nikdy nezaregistroval,“ zdůrazňuje Horejc.

„Vnitřní předpisy školy tuto oblast neupravují, neboť je už řešena antidiskriminačním zákonem a Zákoníkem práce,“ vzkázala za Vysokou školu chemicko-technologickou (VŠCHT) její mluvčí Ivanka Picková.

Jako při všech řešeních případných problémů z jiných oblastí podle ní studenti vědí, že se mohou obrátit jak na děkanáty jednotlivých fakult, proděkany pro pedagogiku, případně na Studentskou komoru Akademického senátu.

Pražská Vysoká škola ekonomická (VŠE) zase ústy své prorektorky Hany Machkové informovala, že v podobných případech mohou studenti využít kromě jiného služby Akademické psychologické poradny, kterou škola zřídila.

Prorektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) František Vejražka je přesvědčen, že studenti jsou dospělí a předpokládá, že si rady vědí. „Není mi známo, že by nějaký náš předpis upravoval takové případy,“ říká Vejražka.

„A jen tak mimochodem, před nějakým časem se mne snažila přimět k povolnosti studentka, ale rady jsem si věděl už proto, že považuji dobývání v obou směrech za docela normální a je-li nejhůř, tak mám zkušenost, že to facka docela dobře vyřeší a výsledek je dlouhotrvající,“ dodává prorektor.