Článek
Měkký pískovec doslova tál po čtyři desítky let pod rukama sochaře samouka Vojtěcha Kopice.
Hrál na svém statku harmonium a zřejmě do jeho mysli sestupovali andělé a vnukali mu myšlenky na stále nová díla. Obýval statek nad Kacanovami nedaleko Turnova, kam se přiženil v roce 1932 na Jarošův statek. Staral se o něj vzorně, z Jarošova se stal Kopicův, jméno mu zůstalo, užívají ho jeho potomci. Nádherná roubenka s pavlačí, stáje, konírna, hospodářské budovy.
Kopic hodně četl. Nejvíc historické knihy, bibli měl v malíku.
Prý byl prudké povahy, zarputilý. Vyznával české dějiny, hrdinné, plné bájných osobností i reálných hrdinů. Kopic začal tesat do skal na začátku války. Protože se nemohl smířit s okupací, a tak šel vztek vylít do skal.
Primitivní nástroje
Prvními výtvory byl kníže Václav a prezident Masaryk. Kolem statku je skal spousta, krumpáčem osekl hrubé obrysy, pak přišly na řadu sekyra, špičák a palice.
Žádné tradiční sochařské nástroje, do lesa nosil, co měl na statku. Během 40 let vytvořil desítky reliéfů, u řady z nich jsou ještě vyryty Kopicovy verše.
Sochy chtěli odstranit
Po válce chtěli sochy odstranit, že prý hyzdí skály, posléze z toho sešlo.
Ochranáři z jeho výtvorů nebyli nadšeni. Nakonec ustoupili tlaku turistů, kteří začali navštěvovat do kamene tesané dějiny i mytologické výjevy ve velkém. Skály odolaly i režimu, Masaryka určitě neradi soudruzi viděli, ale protože je ukryt v lese, nakonec zůstal.
Některé z výtvorů jsou v úrovni očí, některé vysoko nad hlavami, sem si Kopic stavěl lešení.
Sochy s nápisy
U velkých varhan, nástroje, který měl rád, Kopic vytesal autoportrét s nápisem: „Hudba a zpěv odpoutá z pozemského shonu a povznese duši k Bohu.“ Verše i různá prohlášení jsou u mnoha výtvorů. Když si usmyslel, že vysochá lva, jel se na něj podívat do královodvorské zoo. Pak ho ztvárnil se skleněnýma očima.
Vojtěch Kopic zemřel v roce 1978. To měl roztesanou kněžnu Libuši.
Ke Kopicovi připojili výtvory i další sochaři.
Statek je v soukromých rukou, drží jej Kopicovi dědicové. Usedlost je klenotem pojizerské lidové architektury.
Roubenka s verandou, hospodářské budovy, chlév, zahrada. Před statkem stojí na soklu socha svatého Jiřího Drakobijce z roku 1806. Usedlost si zahrála třeba v Nesmrtelné tetě nebo Princi a Večernici, mihl se i v Bajajovi.
Přístup k sochám je od Kacanov, to jdete do kopce, nebo ze spojnice mezi zámky Valdštejnem a Hrubou Skálou. Tady je to zase z kopce.
